rionka | Články | 14.11.2015
Jak popsat Shilpu Ray někomu, kdo přijde na koncert náhodou, nic netuše, tabula rasa? Drobná indická skladatelka z Brooklynu vystupuje ozbrojena harmoniem (to je ta divná krabice s měchy, postavená na pódiu), má ostrý jazyk a feministických komentářů na rozdávání. Odmítá si na cokoli hrát. Přízeň českého publika si vybojovala už jako předskokanka Nicka Cavea. Její nejzajímavější zbraní je hlas: zastřený hutný chraplák mocného kalibru. Chvíle, kdy ječela, považuju za své nejoblíbenější. Ale vezmu to od začátku.
Upřímně: nikdy jsem nic necítila k Please The Trees. Možná, že to bylo špatným nazvučením, nesprávnou náladou nebo přebytkem pletených masek, duhových teepee, chřestidel apod., ale šamanská poetika doprovázená házením předmětů do publika mě prostě při žádné z předchozích tří příležitostí neoslovila. Píšu to schválně v minulém čase, neboť se v úterý na koberečku v Kabinetu múz cosi změnilo.
Please The Trees vystoupili pouze ve dvou kusech - Václav s kytarou a bubeníkem. Pončo a transparentní rudé bicí. Ne že by potřebovali něco víc. Kytara byla podladěná tak, že ryla brázdy do podlahy, tučné vazby se zasekávaly do stěn. Přistihla jsem se, jak si tu rytmiku nestřídmě užívám. Pomalu se valící chuchvalce hluku, katatonické pokyvování, desetiminutový extatický dialog na bubny. Hodu stojanem ani chřestidlem do davu jsme se nedočkali, celé vystoupení bylo až nečekaně střídmé a dávalo smysl. Můj maličký interní indián se radoval. Líbilo se nám to.
Od indiánů oslím můstkem k indickému harmoniu. Shilpa Ray přichází na pódium a sděluje našlapanému Kabinetu, že doufá, že aspoň někdo dnes odejde z koncertu nasranej. Není to už ta punková dvacítka, kruhy pod očima se prohloubily stejně jako uhrančivost hlasu. Na rozjezd dává Burning Bride, následuje důrazná Moksha (úžasný řev, hlas dře jako drátěnka) a smrtící Johnny Thunders Fantasy Space Camp. Většina setlistu se věnuje poslední desce. Dočkáme se i několika klidnějších klavírních kousků. Spoluhráči z kapely Shilpu obestoupí a luskáním prstů ji povzbuzují k rychlejšímu výkonu. Publikum, které zpočátku vypadalo jako výstavka sádrových obličejů, pomaloučku taje a v první řadě se objevují tančící dívky s copy ve vlasech.
Shilpa Ray je doprovázena kytaristou - multiinstrumentalistou, který v kovbojském klobouku brnká na elektriku, basu i steel kytaru s pedály, a bubeníkem - perkusákem, jehož koutek je ověšen jako vánoční stromeček (včetně tamburíny a zvonkohry). Skladby přecházejí jedna v druhou, kapela nenechá publikum vydechnout, stejně jako u předskokana, ani tady se nehraje na žádné pauzy ani kecy. Barvou večera je blues a atmosféra v hlavě je strukturálně bohatá. Podlaha kmitá v prapodivných amplitudách. Chvilku se cítím jako ve francouzském šantánu a pak se náhle nemůžu zbavit pocitu, že vlastně jen zírám někomu do zkušebny.
Je fajn zajít na koncert a rozvolnit se ve zvuku. Rozloučení i následný aplaus jsou prudké a nečekané, po dvou přídavcích je však konec. Potlesk ještě chvíli marně trvá, pak se rozejdeme. Ačkoli mám dojem, že většina publika zůstala studenými čumáky, nikde jsem neviděla ani stopu naštvanosti, jenom pár zpocených tanečnic. Zpěvačka se téměř hned přesouvá k merch table, kde si srdečně povídá se všemi příchozími, směje se na celé kolo a u toho jen tak mimochodem prodá skoro všechna vystavená trička a vinyly. Stojím vedle, pozoruju cvrkot a je mi dobře. Na desce stolu se začnou hromadit sloupnuté fólie s pochvalnou hláškou Nicka Cavea z obalu cédéčka, které Shilpa fanouškům na vyžádání podepisuje. Obskurní zmačkaná hromádka, sto kreslených Nicků. Stokrát zopakované stane se pravdou. "One of the most phenomenal things I've seen in a long time. She's going to be huge."
Shilpa Ray (usa)
10. 11. 2015 Kabinet múz, Brno
foto © Zdeněk Němec
Jakub Veselý 21.11.2024
Inšpiráciami sa Templeman netají, na R&B a soulových prvkoch sa podpísala hudba Stevieho Wondera a Princea, indie rock s jemnou psychedéliou pripomínajú Tame Impala alebo MGMT.
Jan Starý 20.11.2024
Mnohokrát oceněné těleso, ze kterého vyšla také hvězdná skladatelka Caroline Shaw, se představilo u nás vůbec poprvé a očekávání potvrdila i vyprodaná kapacita.
Jiří V. Matýsek 19.11.2024
„Blues je umírající žánr,“ řekl mi v rozhovoru před osmadvacátým ročníkem festivalu Blues Alive jeho booker a majitel Štěpán Suchochleb... Jak se to vezme.
Ema Klubisová 19.11.2024
I Want to Be a Machine nie je o performance a ukážke jej novej hudby. Pozýva nás bližšie, k svojim mentálnym pochodom, chybám počas písania a myšlienkovým odbočkám.
Viktor Palák 18.11.2024
Tibet coby bosý Peter Pan morfující v maniakálního kata nás v Praze prováděl odvrácenou stranou anglického venkova i dojímal vzpomínkou na zemřelé.
redakce 17.11.2024
Altpopová zpěvačka Sarah Kinsley vystoupí poprvé u nás, na zážitek vás naladí playlist jejích oblíbených skladeb.
Filip Peloušek 17.11.2024
Je to sotva pár dnů, co jsem dočetl Piko Apoleny Rychlíkové a Pavla Šplíchala, to mi ještě nedocházelo, jak potřebný kontext mi dodává ke křtu jedné z nejzásadnějších desek letošního…
Michal Pařízek 15.11.2024
Rád jezdím na školní debaty. Zvláštní je, že téměř pokaždé mě vyučující varují, že moc otázek nepřijde, ale většinou to bývá naopak.
redakce 14.11.2024
Novou desku, která výrazně vyčnívá nad ostatní letošní releasy, přivezou už 19. listopadu do Bike_Jesus, kde vystoupí spolu s Pain of Truth.
redakce 13.11.2024
Filmové tipy od programové ředitelky kameramanského festivalu.