Články / Reporty

Laboratoř jazzu humorného i dojemného (Jazz Goes to Town)

Laboratoř jazzu humorného i dojemného (Jazz Goes to Town)

Jiří V. Matýsek | Články / Reporty | 12.10.2018

Po loňské zkušenosti se nijak nepřipravuju, jen si přečtu anotace ve festivalovém průvodci. Více je zbytečné.

On by se taky jeden připravil o překvapení, kterých bývá na Jazz Goes to Town nemálo. Už vloni jsem se naučil jedno: Neposuzovat, jestli je tohle jazz a tohle už něco jiného. Žánrové úvahy byly na úvodním večeru přehlídky ve studiu hradecké Besedy zbytečné. Tentokrát to jazz nepochybně byl, navíc v poměrně čisté formě. Jen příjemně okořeněný svěžími nápady.

Trio Slavík/Novák/Dorůžka přivezlo do Hradce Králové program zbrusu nový, složený z materiálu dosud nenatočeného - a tudíž ani dramaturgové neměli možnost slyšet, o co vlastně půjde. Naštěstí muzikantské osobnosti jsou to spolehlivé, zkušené a vysoce kreativní, takže nezklamaly. Mluvily o inspiraci běžnými radostmi či zdánlivými malichernostmi, vtipné to bylo i hudebně, mělo to šťávu a nebylo to pouze prostou ilustrací výše zmíněného. Úvodní obraz vetknutý do titulu uváděné skladby byl jen výchozím bodem, který prodělal nejednu proměnu, nejednu variaci. Živé, nadmíru živé.

To sextet trumpetistky Štěpánky Balcarové přijel s repertoárem známým a vydaným na desce Life and Happiness of Julian Tuwim. Zhudebněné básně polského básníka tu našly adekvátní hudební odraz (klavír, trubka, saxofony/klarinet, flétny, bicí, kontrabas) a hlavně ve zpěvu Małgorzaty Hutek. Ona byla nosným melodickým prvkem, v jejím zpěvu se mísily až folklórně pojaté vokální linky s momenty, kdy se hlas měnil v další hudební nástroj skvěle doplňující ústřední dechovou sekci (Balcarová – Luboš Soukup – Robert Fischmann). Překvapivě křehká hudba, jejíž předobrazy vznikly ve značně pohnuté době. Krásný jazzový smutek, i tak by se to dalo popsat.

Že bude následující den něco jinak, naznačoval už první pohled na jeviště Divadla Drak. To totiž připomínalo dílem výprodej hudebních nástrojů, dílem laboratoř, ve které se může stát cokoliv. Druhý hlavní koncert hrál na struny experimentu a jazzové avatgardy. Obě uskupení, dvojice Liudas Mockūnas & Christian Windfeld i kvartet Akosh S. (new) Unit si nelámou hlavu s nějakými omezeními, stylovými, nástrojovými, technickými. Jakýmikoliv.

V obou případech se nám dostalo jednolitých hudebních kusů, které postupně transformovaly. Těžko říct, do jaké míry byly připravené a do jaké improvizované, zejména saxofonista Mockūnas při střídání nástrojů váhal a posléze je zase měnil. O to to bylo napínavější. Čirá hudební komunikace, beze slov k publiku, bez gest a nonverbálních signálů mezi sebou. Duo litevského saxofonisty a dánského perkusisty mělo své divoké momenty, byla v něm i spousta klidu plného bublavých zvuků (půllitr vody nalitý do saxofonu dělá divy), hukotu a imitace hluku deštného pralesa.

Pravé peklo přinesl až kvartet legendy maďarského jazzu Ákose Szelevényiho. Trojitá rytmika (dvoje bicí a kontrabas) a i sám kapelník se podstatnou část setu držel spíše perkusivních nástrojů a svůj saxofon nutil vydávat nejrůznější pazvuky. Pomalu gradující set vrcholil v apokalyptické hlukové pasáži, aby se zase všechno postupně uklidňovalo a v závěru končilo tam, kde začalo.

Zdá se, že svého avantgardního vrcholu Jazz Goes to Town dosáhl hned druhý den, následovat by měly už jasněji čitelné formy. I když - tady jeden nikdy neví, jaké trumfy dramaturgové vytáhnou. A to je dobře.

Info

Jazz Goes to Town
9. - 10. 10. 2018 Hradec Králové

foto © Lukáš Veselý / Jazz Goes To Town

Komentáře

Pro možnost psaní komentářů se přihlašte nebo zaregistrujte.

Relevantní články

Útěk na čarodějnou horu (Stoned Jesus)

Marek Hadrbolec 31.10.2024

„Zahraj Slipknoty!“ zakřičí někdo. „This is going to sound like Slipknot, I'll even take my glasses off for it,“ odpovídá pohotově Igor, načež Stoned Jesus...

Kdo byla, je Miss Flower? (Emilíana Torrini)

Václav Valtr 28.10.2024

„I wanna taste you, taste your lips, feel your hips,“ znělo z pódia, kde stála zpěvačka v rudých šatech, od prvních okamžiků plně pohroužená do hudby.

I wanna see you fucking dance! (Gurriers)

Veronika Tichá 27.10.2024

Působivá performance irského kvintetu s vervou a nahlas pojmenovala problémy, které vidí kolem sebe a nebojí se o nich mluvit.

Lámání kostí i ducha (Pharmakon & co.)

Klára Šajtarová 25.10.2024

V hluku se setkává bolest s rozkoší, zoufalství s rezignací, otázka přežití se stává méně o fyzickém těle a více o duchu.

Až na krev (Dušan Vlk)

Filip Peloušek 22.10.2024

Na druhé straně se starší, očekávající kopající beaty a moshpit, drží zatím u stěn s půllitry, snaží se přečkat útrapy čerstvé dospělosti: „Jak mám žít, aby to tak nebolelo?!“

Život je zhluk náhod (The Ills & co.)

Mišo Berec 22.10.2024

Unravel naberá naživo silné rozmery, kataklyzmatický zvuk gitár a synthov, sample a rytmy Jiřího Bendla vytvárajú pocit niečoho nadpozemského a vy tam chcete naskočiť tiež.

Řád industriální písně (Einstürzende Neubauten)

Akana 21.10.2024

Bargeld vůbec působil velmi vstřícně a uvolněně. V ničem nepřipomínal odměřeného pedanta, v jakého se někdy umí proměnit při rozhovorech s méně kompetentními novináři.

Písně o lásce a radosti (Nick Cave & The Bad Seeds)

Jiří V. Matýsek 20.10.2024

„He's a ghost, he's a god / He's a man, he's a guru,“ zní verš z Red Right Hand. Nick Cave přijel dobře naladěn.

Zažehnout plamen (Jazz Goes To Town, 2024)

Veronika Miksová 17.10.2024

Přiřítila se okostýmovaná banda v dámských šatech, vyšívaných kabátech a objemných kožiších a spustila kombo free jazzu, tonálních experimentů a vlastních verzí moderní klasiky.

V úkrytu zvuku (A Place to Bury Strangers)

Martin Šmíd 16.10.2024

Wilson je s paličkami nastražená nad soupravou s ďábelským úsměvem na tváři, v níž se lesknou dva zlaté zuby. Ona ví, co přijde.

Offtopic

Tento web používá k poskytování služeb a analýze návštěvnosti soubory cookie. Používáním tohoto webu s tím souhlasíte. Souhlasím Další informace