Le Guess Who byl na letošním ročníku nejlepší? Vol. 2

Festival Le Guess Who? znám teprve od loňského podzimu (jak je to vůbec možné?) a pamatuju si, jak jsem na Michalově smartphonu asi čtvrt hodiny roloval seznamem vystupujících. Letos jsem nechtěl zůstat jen u slintání nad hodovní tabulí a přidal jsem se k výpravě do Utrechtu. Odměnou mi bylo kouzelné holandské město a rozmanité koncertní prostory s nevídanou koncentrací vynikající muziky.

Propracovaná dramaturgie a výborné nazvučení jednotlivých vystoupení činí výběr nejlepších interpretů letošního ročníku velmi obtížným. Níže je seznam těch, kteří se nejlépe trefili do mé představy dokonalého hudebního zážitku a momentálního rozpoložení. Chronologicky a bez pořadí.

Om
Hned první den jsem si koupil triko. Trio Al Cisneros, Emil Amos a Robert Lowe předvedlo výjimečný set s perfektně vyváženým zvukem a nejoblíbenější hit State of Non-Return fungoval se syntetickým efektem baskytary nadpozemsky. Znělo by to se smyčci ještě líp? Chtěl bych to v budoucnu zjistit, ale do té doby budu vzpomínat na transcendentální ambientní metal, který Om ve třech předvedli.

Josh T. Pearson
V prostorách kostela Janskerk bylo k vidění několik zajímavých interpretů, ale jen Josh dokázal naplno využít akustiku a atmosféru sakrálního prostoru. Hlas plný emocí a kompletní splynutí s kytarou. Neuvěřitelná dynamika jeho projevu, která milovanou tvorbu z nahrávky Last of the Country Gentlemen posunovala za obzor. Bonusem se stal nový materiál, který obstál na jedničku.

Lubomyr Melnyk
Ukrajinský virtuóz, kterému ve světě klaviatur není rovno. Programové překrývání a uhrančivost Pearsona způsobila, že jsem doběhl sice až na závěr vystoupení, ale právě včas. Melnyk se rozloučil s hostující zpěvačkou, chopil se mikrofonu a představil opus Windmills. Continuous music v celé své kráse a dokonalosti/nedokonalosti.

The Drones
Hodina až po okraj naplněná kytarami. The Drones zahájili set písní I See Seaweed a bylo vymalováno. Kvílející kytary, vibrapáky v permanenci a Gareth Liddiard v nejlepší pěvecké formě. Poslední zastávka evropského turné připadla právě na Utrecht, ale únava nebyla znát a kapela ze sebe ždímala všechno.

The Necks
Hodinová improvizace, která ani jednou nesklouzla ke zbytečné instrumentální onanii. Bezbřehý proud not při spolupráci bicích, klavíru a basy. Ultimátní souznění tří muzikantů.