Andrea Petrovičová | Články / Sloupky/Blogy | 15.05.2013
Legenda vznikla v dávnych časoch, keď stol bol klavír, Lény bol Filip a Filip nevedel, kto a kde vlastne je. Pusté, duté večery na prázdnych internátnych chodbách na ďalekom Východe, nábytok v izbách sploštený na uspokojenie základných potrieb a konštruovaný na vydržanie základných potrieb živených alkoholom, cigaretami a beznádejou. Neustály zápas s pocitom, že život sa odohráva všade inde, len nie tam. Historky o žiletkách medzi klávesami sa šírili ústnym podaním, vlastne to nikto nikdy nevidel a už vobec nie v Prešove, kde vrcholom celého týždňa boli diskotéky v potuchnutom zrkladlovom obludáriu Hviezda, po okraj naplnenom sličnými devami túžiacich po dobrom vydaji a šuhajmi chvejúcimi sa túžbou omnoho prirodzenejšou.
Holka na klíně/ kruhy ve víně/ bankovek mám plný kapsy/ sem v tom nevině
Prvý zárez do pažby pušky indiánskeho kmeňa Čejeňov vznikol v novembri roku 2012. Filip mal bielu košeľu s prúžkom, ja požičaný objektív a radosť, že mi vďaka „návratu“ bolo predsa len dopriate ich zhliadnuť. Divadlo Archa plné i vďaka prítomnosti Vojakov. Radosť na javisku i v hľadisku krátka, asi hodinová. Vystriedal ju Vratislav Brabenec, ktorého na pódium priviedla dobrá duša, usadila na stoličku a na mieste by bola inštrukcia, aby sa vobec nehýbal, inak z nej spadne. Démon alkohol, povedal by Jack London.
Sem ňákej samotnej/ koženej ničema/ bez konce a začátku/ duše blbá zničená
Druhý zárez v januári 2013 vo vypredanom Akropolise. Filip má červenú kockovanú košeľu a ja konečne vlastný, krásny, novučký objektív, má premiéru. Predieranie sa davom jačiacich štyridsiatničiek, spomínajúcich na mladosť tancom a hysterickým vreskotom pri zvukoch Žiletiek, akoby neuplynulo dvadsať rokov, nič sa nezmenilo, spät v divokých devaťdesiatych rokoch, z ktorých začiatku si spevák podľa vlastných slov mnoho nepamatá.
Dívenky poskakují/ trošku se čertí/ dívenky poletují/ v koutku se chichotají/ dívenky zkrátka sou/ tvrdej rocker bledne
Tretí zárez v marci 2013 v Malostranskej besede. Filip má opäť červenú kockovanú košeľu, nemennosť obrazu i hudby neprekvapí. Spoločnosť mi robí Praktika a slečne vedľa biely potkan. Medzitým niekoľko pohľadov na komín Staropramenu, pulzujúcu autobusovú stanicu Na Knížecí pri nohách. Myšlienky na Kiliánov, iste sa tam nejakí potulujú. Ticho, štartovanie motorov a hrmot električiek preruší obligátna otázka, na ktorú sa vždy ťažko odpovedá. Čo mal potkan z toho koncertu, netuším. Večer uzatvára fotka smíchovského nádraží, potemnelé bufety, matné svetlo z podchodu. Film ešte stále nedokončený.
Jak Kiliáne trávíš den v bufetu na Knížecí?!?! Je to veselý? Troubo
Štvrtý, posledný zárez v máji 2013 opäť v Akropolise plnom tak akurát. Kruh sa uzatvára – Filip má bielu košeľu s prúžkom. Nemennosť obrazu i hudby neprekvapí ani teraz, možem do backstage, vidieť koncert „z kuchyně“, ako hovorí Romek. Pohľad prekvapí, nemohúcnosť zachytiť prchavé okamihy zlatavého svetla.
A pak jsem s úděsem spatřil/ jak se pták protnul se svým obzorem/ sám se sebou/ trochu spadlo peří/ a zase bylo všechno jako předtím...
redakce 22.12.2024
Dá se u nich rekapitulovat celý rok, stejně jako celý život, můžete být trudní a veselí a nejlíp všechno najednou.
Michal Pařízek 13.12.2024
Nikol Bóková vydává svoje Feathers zítra, dneska večer na Radiu 1 si dáme jednu ve světové premiéře. Feathers, peříčka.
Minka Dočkalová 12.12.2024
Hra o čtyřech hercích není pro divadelní uskupení Bazmek entertainment nic neobvyklého, prvek interaktivity mě děsil jen zpola, i když LARPy spíš nemusím.
Maria Pyatkina, David Čajčík, Michal Pařízek 29.10.2024
Pokud někde objevovat, tak právě tady. Vybíráme z napěchovaného programu devět jmen.
Michal Pařízek 04.10.2024
Dneska v osm večer na Radiu 1 spolu s Angeles Toledano, Melike Şahin, Autumnist, Juliánem Mayorgou nebo Cindy Lee. If You Hear Me Crying… leave me alone.
Michal Pařízek 20.09.2024
Šest dní u moře uplynulo tak rychle, že jsem se ani neotočil, a určitě nejen proto, že tam bylo 15 stupňů. Ale ve stínu toho, co se dělo/děje tady, už…
Michal Pařízek 06.09.2024
Okruží severu sedí kolem mozku pevně a (možná) napořád, podobně jako prsten, který mám na prstě snad po třiceti letech. Přišel ke mně před Rouge, komu tak asi patří? Forget…
redakce 29.08.2024
Mario „Dust“ La Porta si zařídil svůj bar, aby se měl kde zašít, taky si tam hrává. A se svojí kapelou jezdí po světě. Přijedou i do Kaštanu.
Michal Pařízek 23.08.2024
Štvanice minulý pátek hořela. První pražský Underground Overtake se povedl náramně, atmosféra euforická a velká stage, která u Bike Jesus vyrostla, byla zatraceně funkční i slušivá.
Veronika Mrázková 13.08.2024
Současně je právě marnost a nevědomost, kde začít a kde skončit, vzrušující. Tlumí racio a vynucuje si takové oddání dílu, které se obejde bez faktického výkladu či pointy.