Shaqualyck | Články / Reporty | 18.04.2013
Kolem Kopru se to od pradávna hemžilo zajímavými hudebními jmény a talenty. Nejnovějším přírůstkem zdejší líhně je tajemný elektrofantom Karel Nekola, který toho večera absolvoval živou premiéru. A nebyl sám. Ale popořadě. Pátek headlinersky zaštítili BOSS a sekretářka. Přístřeší poskytla atmosférická osvěžovna Mandala, sympatickou kulisu zajistilo pár desítek místních nadšenců a já. K tomu hrnečky, voďary a vegetariánské sendviče z kuchyně Dialog Crew. Všestranný promotér je zárukou úspěchu.
První šli na řadu LETO, nová bokovka Indoše a Palmy, kterým je sako od BOSSE už evidentně těsné. Říznou Sekretářku vystřídala jemná, kytarově opentlená elektronika. Samosebou se to neobešlo bez porodních bolestí. Technika zlobila, domluva vázla, přesto byl výstup spíš hozenou rukavicí než ručníkem. Zvíře je mimořádně nosný track a dovedně kolíkuje cestu, kterou se projekt LETO může ubírat, aniž by jeho protagonisté autorsky zabloudili. „Tak my vám děkujem, že jste to s náma vydrželi.“ Sympaťáci.
Chvíli na to sál potemněl. Notebook, lampička a blyštivé psycho retro projekce plné fotek z normalizační každodennosti a pohyblivých překrývajících se světelných šablon. Všechno je jednou poprvé. Zpoza zářící obrazovky na nás trochu vyděšeně kouká nedbale načesaná hlava hubeného stvoření v černém tričku. Nemluví. Aby se nebál, vzal si s sebou na pódium frontmana z Vas Szuszanne, snad aby ho od bicích psychologicky jistil. Už dávno jsem si zvykl, že tady hrají všichni na všechno. Ticho plné očekávání s jakousi chladnokrevnou samozřejmostí rozkrojí vyklidněné rytmické beaty a samplované melodie prokládané mluveným slovem z cizojazyčných filmů pro pamětníky. Jingle z Profesionálů, něco málo smyček z My Friends od Monkey Business, vůbec to nedává smysl, ale jde to skvěle dohromady. Rozcinkaný Brain. Párkrát mu to ulítne. Radio Is Open. Výborné dechy. Jazz a mašinky. Tohle má myšlenku a Herbaliser není sprosté slovo. Nakonec se přidá i bubeník. Živé perkuse Nekolovi svědčí. V závěru dojde i na rozdávání zapálených prskavek překvapenému publiku. Prý upomínka na prvního člověka ve vesmíru… Plakáty proklamovaný ježek v kleci chyběl. Snad se Nekola dokáže časem nějak mytologicky konsolidovat, rozkročenost mezi Stínadly, umně namíchanými samply a nesouvisejícími projekcemi působí rozháraně a trochu samoúčelně. (Držím palce!)
Po odpanění Nekoly opanovali pódium BOSS se sekretářkou, kteří zřejmě definitivně rezignovali na projekce a nálepku audiovizuální band a oproti předešlým koncertům vsadili hlavně na hlukové výpady podpořené materiálem z jejich až nestoudně vyvedeného debutu Zanech řečí. Kapela nakročila k tvrdšímu, noisovějšímu zvuku, což odskákala hlavně kytaristka, která musela dobrou polovinu setu „drhnout valchu“, zatímco si to Palma s Indošem rozdávali v soutěži „Kdo víc?!“. Lomozivá basa by si to ráda urvala pro sebe, bicí jsou proti. „Jsem zpocená jak kurva!“ Palma do toho řeže, lítají třísky. Doslova. Šéf si to ale nenechá líbit a přitvrzuje. Repro duní, textil se třese. Vrtule a Návrat, sladká tečka. Konečně slyším kytaru! „Normálně jsem dneska rozmrdala dvě paličky,“ shrne bubenice, zatímco si otírá pot z čela. Kdyby hrály všechny kapely s takhle sebezničujícím nasazením, nebylo by špatných koncertů.
BOSS a sekretářka + LETO + Karel Nekola
12. 4. 2013, Mandala, Kopřivnice
Viktor Hanačík 28.11.2024
Bylo to na hraně mozkové kapacity, hrozilo smyslové přetížení a nevolnost. Být snímek kratší, získal by si zřejmě pozitivnější přijetí, bez nežádoucích somatických následků.
Jan Starý 20.11.2024
Mnohokrát oceněné těleso, ze kterého vyšla také hvězdná skladatelka Caroline Shaw, se představilo u nás vůbec poprvé a očekávání potvrdila i vyprodaná kapacita.
Jiří V. Matýsek 19.11.2024
„Blues je umírající žánr,“ řekl mi v rozhovoru před osmadvacátým ročníkem festivalu Blues Alive jeho booker a majitel Štěpán Suchochleb... Jak se to vezme.
Ema Klubisová 19.11.2024
I Want to Be a Machine nie je o performance a ukážke jej novej hudby. Pozýva nás bližšie, k svojim mentálnym pochodom, chybám počas písania a myšlienkovým odbočkám.
Viktor Palák 18.11.2024
Tibet coby bosý Peter Pan morfující v maniakálního kata nás v Praze prováděl odvrácenou stranou anglického venkova i dojímal vzpomínkou na zemřelé.
Filip Peloušek 17.11.2024
Je to sotva pár dnů, co jsem dočetl Piko Apoleny Rychlíkové a Pavla Šplíchala, to mi ještě nedocházelo, jak potřebný kontext mi dodává ke křtu jedné z nejzásadnějších desek letošního…
Viktor Hanačík 07.11.2024
Oba pojí čtyři roky staré album Brass, cit pro ponuřejší vyprávění, jazz-rapové podhoubí a kontrasty z afroamerické historie... A na dlouhém baru La Fabriky mají zemité Primitivo.
Marek Hadrbolec 31.10.2024
„Zahraj Slipknoty!“ zakřičí někdo. „This is going to sound like Slipknot, I'll even take my glasses off for it,“ odpovídá pohotově Igor, načež Stoned Jesus...
Václav Valtr 28.10.2024
„I wanna taste you, taste your lips, feel your hips,“ znělo z pódia, kde stála zpěvačka v rudých šatech, od prvních okamžiků plně pohroužená do hudby.
Veronika Tichá 27.10.2024
Působivá performance irského kvintetu s vervou a nahlas pojmenovala problémy, které vidí kolem sebe a nebojí se o nich mluvit.