Anna Mašátová | Články / Reporty | 25.07.2013
Pokud byste položili otázku, jaké je nejlepší české rockové album, těžko uslyšíte jinou odpověď než Kuře v hodinkách. Deska byla nahrána v letech 1971/72 v Praze a autorem textů je básník Josef Kainar, který se však vydání nedožil. Na hlavním pódiu se představil band složený jak z původních členů Flamenga, tak z Etc. v čele s Vladimírem Mišíkem. Zazněly skladby obou sestav a set zakončil cover Tita Puenteho, Oye como va.
O pauze opět nechyběla škvarkovka, ačkoliv se prý chystá petice za její vegetariánskou verzi, taky se křtila kompilace písní interpretů z minulého ročníku. Se švýcarskou písničkářkou Rebekkou Zarkava už měly Folkovky možnost se seznámit, v projektu Songs from Utopia emoce taky rozhodně nescházejí. Z hloubek vemlouvavého hlasu, vyprávějícího temné písně o lásce a smyslu bytí, jen s doprovodem kytary a bicích Jiřího Doležala, naskakovala husí kůže i v horkém letním večeru. To už se ale chystala ve stanu na druhé straně zámeckého parku oslava Mezinárodního dne žen. Karafiáty a bonboniéry nejsou povinností, dámy jsou skvělou ukázkou women power na českém hudebním poli. Tři grácie políbené múzami, Lucie Redlová, Jitka Šuranská a Beata Bocek předvedly dokonalou souhru hlasů i nástrojů a pobavily vtipnými texty ze života.
Horkokrevné tóny salentské pizzicy, utancovávající publikum do bezvědomí už od roku 1975, zvedly náměšťské diváky ze židlí. Tamburíny, dudy, kytara, housle, akordeon, zpěv hráčů i zpěvačky Marii Mazzotty, to vše splynulo v živelný rej rytmů. Prozatím nejlepší koncert Folkových prázdnin, který pizzicou obecenstvo nezvratně infikoval na celý život. Nahrávky se vyprodaly během několika minut, šťastlivci se pak i s hudební kořistí odebrali do kaple sv. Anny na recitál amerického hudebníka a muzikologa Tima Eriksena. Do svého akustického setu zapojil i příchozí, ochutnávka na jeho středeční koncert přenesla Náměšť do druhé poloviny festivalu.
Folkové prázdniny
23. 7. 2013, Náměšť nad Oslavou
foto © Barka Fabiánová
Jan Starý 20.11.2024
Mnohokrát oceněné těleso, ze kterého vyšla také hvězdná skladatelka Caroline Shaw, se představilo u nás vůbec poprvé a očekávání potvrdila i vyprodaná kapacita.
Jiří V. Matýsek 19.11.2024
„Blues je umírající žánr,“ řekl mi v rozhovoru před osmadvacátým ročníkem festivalu Blues Alive jeho booker a majitel Štěpán Suchochleb... Jak se to vezme.
Ema Klubisová 19.11.2024
I Want to Be a Machine nie je o performance a ukážke jej novej hudby. Pozýva nás bližšie, k svojim mentálnym pochodom, chybám počas písania a myšlienkovým odbočkám.
Viktor Palák 18.11.2024
Tibet coby bosý Peter Pan morfující v maniakálního kata nás v Praze prováděl odvrácenou stranou anglického venkova i dojímal vzpomínkou na zemřelé.
Filip Peloušek 17.11.2024
Je to sotva pár dnů, co jsem dočetl Piko Apoleny Rychlíkové a Pavla Šplíchala, to mi ještě nedocházelo, jak potřebný kontext mi dodává ke křtu jedné z nejzásadnějších desek letošního…
Viktor Hanačík 07.11.2024
Oba pojí čtyři roky staré album Brass, cit pro ponuřejší vyprávění, jazz-rapové podhoubí a kontrasty z afroamerické historie... A na dlouhém baru La Fabriky mají zemité Primitivo.
Marek Hadrbolec 31.10.2024
„Zahraj Slipknoty!“ zakřičí někdo. „This is going to sound like Slipknot, I'll even take my glasses off for it,“ odpovídá pohotově Igor, načež Stoned Jesus...
Václav Valtr 28.10.2024
„I wanna taste you, taste your lips, feel your hips,“ znělo z pódia, kde stála zpěvačka v rudých šatech, od prvních okamžiků plně pohroužená do hudby.
Veronika Tichá 27.10.2024
Působivá performance irského kvintetu s vervou a nahlas pojmenovala problémy, které vidí kolem sebe a nebojí se o nich mluvit.
Klára Šajtarová 25.10.2024
V hluku se setkává bolest s rozkoší, zoufalství s rezignací, otázka přežití se stává méně o fyzickém těle a více o duchu.