Michal Smrčina | Články / Reporty | 28.03.2017
Občas je k podivu, že pražská Chmelnice ještě po všech těch víkendových náporech stojí. Zatímco v sobotu hostila potemníky z Řecka v rámci akce Hellenic Darkness, v neděli už důstojně vítala nesvatou, geograficky pestrou expedici (nejen) blackových stálic. Klub se začal zaplňovat brzo, ale tak akorát, aby se dalo dýchat a zůstal i životní prostor pro každého.
Jako první otevřeli Earth Rot, následováni splašeným rokenrolem Incite. Jízda to byla rychlá, zběsilá, živelná, jen trochu odlišná od studených závanů, než se očekávalo od dalších vystupujících. Největší očekávání vyvolávali Melechesh a jejich blízkovýchodní metalová epika.
Nástup mezopotámského komanda na stage spustil tanec dervišů. Skladby se dynamicky střídaly, nenudily a nesklouzávaly do monotónní odehrávky, čímž potvrdily i to, co je silnou stránkou Melechesh - i se sumerskou mytologií v pozadí drží celý koncept pohromadě, aniž by na tom bylo něco chtěného. Organický válečný stroj a Pazuzu šířící mor. K tomu připočtěme zábavnou teatrálnost, lehkou nadsázku a elegantní, méně tradiční visuální stylizaci. Po několika skladbách měli Melechesh diváky na lopatě a suverénně hypnotizovali nejen zjevem, ale hlavně hudbou - tu melodickou, tu chaotickým, ale dobře dirigovaným hlukem. Zatímco Ashmedi se zhostil role lídra a budil respekt, kytarista Moloch si po kratší hudební hibernaci zjevně odpočinul a s vizáží asyrské mutace Lokiho rozverně koulel očima a probodával fanoušky jiskřícími pohledy.
Chvíle napětí a pak už sál pohltila rudě podkreslená temnota v režii Gorgoroth. O tři roky funkčně starší než Melechesh, toto veteránské těleso v čele s neúnavným frontmanem Infernem ukázalo poctivý, divadelní nástup a první hymny zamrazily v kostech. Visuální otrhanost a figury coby poslední zbytky lidských schránek, jež pohání něco uvnitř. Jestli Incite vsadili na ponurý rychlý rokenrol jak z rozpálené Route 66, Melechesh ukázali, jak skloubit méně tradiční, melodické linky s tvrdým základem a jejich písně se dynamicky střídaly. V případě Gorgoroth byla situace trochu jiná. Zvuk byl sice v pořádku, ale scházely výraznější hudební motivy, které by vytrhly z letargie.
Hluk a ostré kytary nejsou všechno, v prostoru zbyla jen hmota spojitého zvuku, výpravná podívaná a siluety ozdobené masivními bodci, ovšem scházela gradace, dynamika, vývoj, něco, co vybudilo představivost. Gorgoroth sice předchází pověst legend, formovali scénu a mají za sebou pověstné koncertní kousky, ale jejich vystoupení v Nové Chmelnici bylo stereotypní.
Gorgoroth (no) + Melechesh (il)
19. 03. 2017, Rock Klub Nová Chmelnice, Praha
foto © Romana Kovácsová
Viktor Hanačík 07.11.2024
Oba pojí čtyři roky staré album Brass, cit pro ponuřejší vyprávění, jazz-rapové podhoubí a kontrasty z afroamerické historie... A na dlouhém baru La Fabriky mají zemité Primitivo.
Marek Hadrbolec 31.10.2024
„Zahraj Slipknoty!“ zakřičí někdo. „This is going to sound like Slipknot, I'll even take my glasses off for it,“ odpovídá pohotově Igor, načež Stoned Jesus...
Václav Valtr 28.10.2024
„I wanna taste you, taste your lips, feel your hips,“ znělo z pódia, kde stála zpěvačka v rudých šatech, od prvních okamžiků plně pohroužená do hudby.
Veronika Tichá 27.10.2024
Působivá performance irského kvintetu s vervou a nahlas pojmenovala problémy, které vidí kolem sebe a nebojí se o nich mluvit.
Klára Šajtarová 25.10.2024
V hluku se setkává bolest s rozkoší, zoufalství s rezignací, otázka přežití se stává méně o fyzickém těle a více o duchu.
Filip Peloušek 22.10.2024
Na druhé straně se starší, očekávající kopající beaty a moshpit, drží zatím u stěn s půllitry, snaží se přečkat útrapy čerstvé dospělosti: „Jak mám žít, aby to tak nebolelo?!“
Mišo Berec 22.10.2024
Unravel naberá naživo silné rozmery, kataklyzmatický zvuk gitár a synthov, sample a rytmy Jiřího Bendla vytvárajú pocit niečoho nadpozemského a vy tam chcete naskočiť tiež.
Akana 21.10.2024
Bargeld vůbec působil velmi vstřícně a uvolněně. V ničem nepřipomínal odměřeného pedanta, v jakého se někdy umí proměnit při rozhovorech s méně kompetentními novináři.
Jiří V. Matýsek 20.10.2024
„He's a ghost, he's a god / He's a man, he's a guru,“ zní verš z Red Right Hand. Nick Cave přijel dobře naladěn.
Veronika Miksová 17.10.2024
Přiřítila se okostýmovaná banda v dámských šatech, vyšívaných kabátech a objemných kožiších a spustila kombo free jazzu, tonálních experimentů a vlastních verzí moderní klasiky.