Peggy Gou: Miluju, jak si o Koreji povídají lidi, kteří ji navštíví poprvé

Peggy Gou je doslova všude. Velké články ve Vogue, Mixmagu i na Resident Advisoru, ty nejlepší festivaly v čele s Primaverou nebo Coachellou a hlavně chytlavé EP na labelu Ninja Tune. Rok 2018 je rokem Peggy Gou a jejích eklektických, živých a hlavně nekompromisně tanečních setů. Jakkoliv můžeme v pražských klubech vidět a slyšet světové hvězdy běžně, ne tak často se tomu stane hned během prvního vrcholu jejich popularity - v době, kdy po nich šílí celý svět. "Peggy Gou is winning over the world," tvrdí časopis Fader a k příležitosti říjnového koncertu této původem jihokorejské DJky a producentky v Roxy vznikl i tento rozhovor.

Jaké momenty své kariéry vidíš coby zlomové?
Řekla bych, že jeden z nejdůležitějších DJ setů, co jsem zahrála, byl Boiler Room na festivalu Dekmantel v roce 2017. Úžasný zážitek, který mi pomohl zasáhnout široké, vlastně by se dalo říct globální publikum. Další bylo vydání mého EP Once u Ninja Tune. To považuju za dosažení další úrovně pro mě jako muzikantku a producentku, pořád nemůžu uvěřit, jak úžasně bylo přijaté. Letos jsem se rozhodla rozjet svůj vlastní label, to je pro mě dost velké. Brzo zveřejním další detaily, těšte se!

Pamatuješ nějakou situaci, kdy jsi zúročila svou vášeň pro hudbu a módu?
Ano, když mě požádali, abych DJovala na večírku pro Virgila Abloha, módního návrháře, který se nedávno stal uměleckým ředitelem v Louis Vuittonu. Mám pro něj jakožto umělce obří respekt a hrát mu na večírku byla skvělá příležitost, jak se s ním poznat. Dalším příkladem je nedávné focení na titulku Mixmagu. Když mi řekli, že mě na ní chtějí, tak jsem byla samozřejmě nadšená. Na focení jsem se hodně chystala, takže to považuju za ideální cestu jak zkombinovat hudbu a image, cit pro módu.

V interview pro módní časopis Vogue zaznělo, že ses vzdala stylingu, protože se ti zdálo, že svůj osobní vkus přenášíš na druhé, místo aby ses více věnovala sobě samé. Máš někdy podobný pocit, i když hraješ?
To asi ne, jsou to velmi odlišné věci. Hudbu nedělám jenom pro sebe, i když s konečným výsledkem musím být spokojená – jinak to nejde. Když hraju, je to tak z padesáti procent pro sebe a z padesáti pro publikum. Pokud je to vychýlené na jakoukoliv stranu, nedává to smysl. Nemůžeš hrát jen pro sebe.

Pokud bys měla vlastní klub, jaké bys mu dala jméno a jak by vypadal?
Jmenoval by se Remember to Gou! Chtěla bych mít nějaký super cool interiér, ne moc „posh“, spíš s uměleckými vlivy. A co se týče filozofie, tak tu asi nejlíp vystihuje motto „good vibes & good music only“. I proto bych chtěla, aby na otvíračce vystoupil DJ Harvey.

Co bys zahrála svému dvanáctiletému já?
Asi něco od Larryho Hearda. V jeho tvorbě se promíchalo mnoho různých stylů, ale vždycky tam bylo něco pro každého. Myslím, že mé dvanáctileté já by se s tím rychle ztotožnilo.

Co tě štve na současné scéně, ve které se pohybuješ?
Asi zastaralé názory. Lidi chtějí, aby věci byly jako dřív. A přitom se svět mění, tak se s tím smiřme. Je to něco jako seriál Black Mirror – svět se rychle mění, může to být občas až děsivé, ale pokud se nedíváme pozorně kolem sebe a nesledujeme pokrok, brzo zjistíme, že nám ujíždí vlak.

Jsi první Korejka, který má na kontě BBC Essential Mix a zahrála si v Berghainu. Jak důležitá je pro tebe Korea teď, když tě většinou najdeme v Berlíně?
Berlín znamená jen to, že tady bydlím. Vždycky budu pyšná na to, že jsem z Koreje.

A jak se na tvůj úspěch dívají v rodné zemi?
Přijde mi, že ho oceňují, a to nejenom v Koreji. Cítím velkou podporu od lidí v celé Asii, jsou rádi, že se někomu povedlo prorazit v západním světě. V současnosti z Koreje vychází hodně nových umělců a nemálo z nich tvrdí, že je můj úspěch inspiroval, a chtějí dokázat, že na to taky mají. V září jsem měla na výběr mezi dvěma festivaly a vybrala si Spectrum v Koreji. Chtěla jsem se vrátit a zahrát si na tak velké akci.

Jaké jsou tvé pocity, když se takhle vracíš domů?
Je to skvělé – pokaždé, když přijedu, vidím tolik změn. A to pozitivních! Nové kluby, muzea, galerie... někdy to tempo ani nestíhám. A miluju, jak si o Koreji povídají lidi, kteří ji poprvé navštíví, jak zbožňují jídlo, styl a Korejce samotné. Upřímně řečeno ani turisti nemají v tuhle chvíli co negativního o Koreji říct. A to je úžasné.

Co říkáš na nedávné bilaterální rozhovory mezi Severní Koreou a Spojenými státy? Myslíš, že má politika své místo v taneční scéně?
Ano, asi má, ale pro mě osobně ne. Nemluvím ráda o politice, protože na to nejsem expert. Ale čeho si cením, je to, že Sever a Jih si k sobě pomalu ale jistě nacházejí cestu. A smiřují se.