Martin Řezníček | Články / Reporty | 10.11.2016
Praha. Rock Café. Po jednodenní pauze druhý koncert IAMX na témže místě. Odvážný tah? Ne, vzhledem k předchozím zkušenostem a nadšení, jaké kombinace čtyř písmen v některých fanoušcích vyvolává, vůbec ne. IAMX, vlastně jednoduchá šifra (I am X), je především Chris Corner, který jako skladatel a producent udává tón projektu. Na koncertech ale vystupuje s živou kapelou, která na tomto turné čítá dvě zpěvačky lomeno klávesistky a bubeníka.
IAMX byl vždy hodně vizuální projekt, což prozrazovaly výtvarně zajímavé klipy, videoprojekce a Cornerův styling založený na vrstvách líčidel a extravagantních kostýmech. Pražský gig nebyl výjimkou: nejprve na pódium přiskákaly dvě černě oděné zpěvačky s bílým make-upem a černou rtěnkou a začaly hecovat publikum, po nich i androgynní zpěvák s šedavým líčením na obličeji a na pažích, vyvolávajícím makabrické představy. Nejvýraznější ozdobou byla pokrývka hlavy, která byla něco mezi římskou přilbou a bohatě opeřenou čelenkou.
Temná show rozprouděná úvodní No Maker Made Me nepolevila ani po dalších písních. Bubny a především husté synth basové linky chytaly do pomalu pulzující rytmické pasti, ze které mohl vysvobodit jen bezchybný vypjatý vokál. Koncert dosáhl pomyslného Everestu ve chvíli, kdy zazněla trojice skladeb Spit It Out, North Star a Insomnia, ale set měl více osmitisícovek.
Cornerovi se při komponování hudby a psaní textů daří vyvolávat obrazy, takže např. při poslechu Everything Is Burning jasně vidíte doutnající trosky města po jaderném konfliktu. Jeho hudba je vlastně dost primitivní v tom, jak útočí na nejzákladnější emoce a představivost. Je to ale i její největší síla. Zpěvák všechny emoce naplno prožívá a odkrývá pohled do své duše, přičemž je bezmezně oddaný fanouškům a danému momentu. A sám věří, že by v tomhle klubu chtěl hrát každý večer.
IAMX (uk)
8. 11. 2016, Rock Café, Praha
foto © Romana Kovacsova
Jan Starý 20.11.2024
Mnohokrát oceněné těleso, ze kterého vyšla také hvězdná skladatelka Caroline Shaw, se představilo u nás vůbec poprvé a očekávání potvrdila i vyprodaná kapacita.
Jiří V. Matýsek 19.11.2024
„Blues je umírající žánr,“ řekl mi v rozhovoru před osmadvacátým ročníkem festivalu Blues Alive jeho booker a majitel Štěpán Suchochleb... Jak se to vezme.
Ema Klubisová 19.11.2024
I Want to Be a Machine nie je o performance a ukážke jej novej hudby. Pozýva nás bližšie, k svojim mentálnym pochodom, chybám počas písania a myšlienkovým odbočkám.
Viktor Palák 18.11.2024
Tibet coby bosý Peter Pan morfující v maniakálního kata nás v Praze prováděl odvrácenou stranou anglického venkova i dojímal vzpomínkou na zemřelé.
Filip Peloušek 17.11.2024
Je to sotva pár dnů, co jsem dočetl Piko Apoleny Rychlíkové a Pavla Šplíchala, to mi ještě nedocházelo, jak potřebný kontext mi dodává ke křtu jedné z nejzásadnějších desek letošního…
Viktor Hanačík 07.11.2024
Oba pojí čtyři roky staré album Brass, cit pro ponuřejší vyprávění, jazz-rapové podhoubí a kontrasty z afroamerické historie... A na dlouhém baru La Fabriky mají zemité Primitivo.
Marek Hadrbolec 31.10.2024
„Zahraj Slipknoty!“ zakřičí někdo. „This is going to sound like Slipknot, I'll even take my glasses off for it,“ odpovídá pohotově Igor, načež Stoned Jesus...
Václav Valtr 28.10.2024
„I wanna taste you, taste your lips, feel your hips,“ znělo z pódia, kde stála zpěvačka v rudých šatech, od prvních okamžiků plně pohroužená do hudby.
Veronika Tichá 27.10.2024
Působivá performance irského kvintetu s vervou a nahlas pojmenovala problémy, které vidí kolem sebe a nebojí se o nich mluvit.
Klára Šajtarová 25.10.2024
V hluku se setkává bolest s rozkoší, zoufalství s rezignací, otázka přežití se stává méně o fyzickém těle a více o duchu.