Vojta Chmelík | Články / Recenze | 23.11.2015
Osobnost Chrise Cornera budila vždy pozornost. Androgynní image spojená s otevřenou bisexualitou, aura dekadence plná alkoholu, kokainu, sexu a smrti a pověst vyděděnce, kterého jeho domovský sladký Albion nepochopil a vyhnal do berlínského uměleckého exilu, stvořily pro jistý okruh lidí popkulturní ikonu. Ona dekadence nejen opěvovaná, ale poměrně intenzivně žitá, si však časem vybrala svou daň, takže Corner po vydání desky The Unified Field uprostřed turné kvůli chronické nespavosti zkolaboval. Po dvou letech a léčení se vrací na scénu s novinkou Metanoia. K jejímu vydání pomohla stejně jako minule crowdfundingová kampaň, jádro skalních fanoušků zůstává poměrně silné. Což je vzhledem k mizérii minulé desky vcelku překvapivé. Sám vím o jediné osobě, které se The Unified Field líbilo, a to jsem byl já sám.
Metanoia se noří hlouběji do elektroniky, na celém albu prakticky nenajdete tón kytarových strun. Úvodní No Maker Made Me zajímavě koketuje s technem a zdá se, že Chris touží inovovat styl z nejúspěšnější éry IAMX, kdy vydali Kiss + Swallow nebo The Alternative. Bohužel melodie písně je zoufale plytká a nezapamatovatelná. A tento problém se táhne i dál. První singl Happiness se snaží o nápravu, nicméně nepříliš zdařile, a samotné slovo „happiness“ se v něm ozve tolikrát, až je to iritující. Takhle vážně nepojal teorii absolutního rýmu ani Cimrman.
Pravidlo, že každá deska IAMX musí obsahovat jedno číslo kabaretního ražení, splňuje Say Hello Melancholia, která je povedená a chytlavá, dříve nebo později však člověk zjistí, že je to vykrádačka vlastní skladby President z The Alternative, jen bez klavíru. Posledních pár záchytných bodů nabízí elektronická North Star, která zní jako The Knife před deseti lety. Pak je tu ještě pár baladických kusů jako Insomnia nebo Look Outside, které působí též trochu ohraně a kýčovitě. A druhý singl Oh Cruel Darkness Embrace Me a Aphrodisiac jsou prakticky neposlouchatelné. Polohysterickým hlasem pronášené proklamace o spásné moci sexu působí od Cornera v roce 2015 spektakulárně neautenticky.
Nebylo by divu, kdyby se na příští album už peníze nevybraly.
Jiří V. Matýsek 20.12.2024
Do světa písničkářů se noří nová publikace novináře, muzikanta a pečlivého lovce příběhů písní Michala Bystrova Hvězdy v polostínu. Nabízí stovku portrétů písničkářů ze šedesátých let.
Matej Žofčín 18.12.2024
Keď internet objavil na Bandcampe jeho album To See the Next Part of the Dream, ľudia o ňom na stránkach ako Rate Your Music a Reddit nevedeli prestať rozprávať.
Martin Zoul 17.12.2024
Jsou tabu a tabu. Některá se zhroutí při sebedrobnějším otočení dějinného soukolí, jiná působí dojmem monolitu, do kterého byly při vzniku člověka vyryty základní zákony lidství.
Jakub Veselý 10.12.2024
Portfólio koluje pomedzi rockovými pasážami, jazzovými improvizáciami, punkovým rázom a avantgardným experimentálnym prístupom k hudbe.
Filip Peloušek 05.12.2024
Povznášející, psychedelií a euforií prosáklá hudba doplněná o do výšky vyhnaný zpěv Joshuy Hodgese v protikladu s texty plnými pochybností.
Kristina Kratochvilová 25.11.2024
Představu pozlátka tvrdě zadupává do země špinavá realita plná absťáku, démonů, lítosti a vyhasínajících životů Laneganových blízkých.
Šimon Žáček 24.11.2024
Zdánlivě banální příběh Anory skrývá krásy i ošklivosti chybujících lidí ve stále více matoucím světě.
Jakub Veselý 21.11.2024
Inšpiráciami sa Templeman netají, na R&B a soulových prvkoch sa podpísala hudba Stevieho Wondera a Princea, indie rock s jemnou psychedéliou pripomínajú Tame Impala alebo MGMT.
Magdalena Fendrychová 11.11.2024
Texty se nezabývají současnými společenskými problémy nebo zásadními citovými zvraty, spíš popisují každodenní situace a fantazie.
Žofie Křížková 05.11.2024
Dvaačtyřicetiminutová stopáž zahrnuje jediný track a ten nabízí ponor do hluboce meditativní lázně neopakovatelných nuancí. Za týden v Praze.