Vojta Chmelík | Články / Recenze | 23.11.2015
Osobnost Chrise Cornera budila vždy pozornost. Androgynní image spojená s otevřenou bisexualitou, aura dekadence plná alkoholu, kokainu, sexu a smrti a pověst vyděděnce, kterého jeho domovský sladký Albion nepochopil a vyhnal do berlínského uměleckého exilu, stvořily pro jistý okruh lidí popkulturní ikonu. Ona dekadence nejen opěvovaná, ale poměrně intenzivně žitá, si však časem vybrala svou daň, takže Corner po vydání desky The Unified Field uprostřed turné kvůli chronické nespavosti zkolaboval. Po dvou letech a léčení se vrací na scénu s novinkou Metanoia. K jejímu vydání pomohla stejně jako minule crowdfundingová kampaň, jádro skalních fanoušků zůstává poměrně silné. Což je vzhledem k mizérii minulé desky vcelku překvapivé. Sám vím o jediné osobě, které se The Unified Field líbilo, a to jsem byl já sám.
Metanoia se noří hlouběji do elektroniky, na celém albu prakticky nenajdete tón kytarových strun. Úvodní No Maker Made Me zajímavě koketuje s technem a zdá se, že Chris touží inovovat styl z nejúspěšnější éry IAMX, kdy vydali Kiss + Swallow nebo The Alternative. Bohužel melodie písně je zoufale plytká a nezapamatovatelná. A tento problém se táhne i dál. První singl Happiness se snaží o nápravu, nicméně nepříliš zdařile, a samotné slovo „happiness“ se v něm ozve tolikrát, až je to iritující. Takhle vážně nepojal teorii absolutního rýmu ani Cimrman.
Pravidlo, že každá deska IAMX musí obsahovat jedno číslo kabaretního ražení, splňuje Say Hello Melancholia, která je povedená a chytlavá, dříve nebo později však člověk zjistí, že je to vykrádačka vlastní skladby President z The Alternative, jen bez klavíru. Posledních pár záchytných bodů nabízí elektronická North Star, která zní jako The Knife před deseti lety. Pak je tu ještě pár baladických kusů jako Insomnia nebo Look Outside, které působí též trochu ohraně a kýčovitě. A druhý singl Oh Cruel Darkness Embrace Me a Aphrodisiac jsou prakticky neposlouchatelné. Polohysterickým hlasem pronášené proklamace o spásné moci sexu působí od Cornera v roce 2015 spektakulárně neautenticky.
Nebylo by divu, kdyby se na příští album už peníze nevybraly.
Jakub Veselý 21.11.2024
Inšpiráciami sa Templeman netají, na R&B a soulových prvkoch sa podpísala hudba Stevieho Wondera a Princea, indie rock s jemnou psychedéliou pripomínajú Tame Impala alebo MGMT.
Magdalena Fendrychová 11.11.2024
Texty se nezabývají současnými společenskými problémy nebo zásadními citovými zvraty, spíš popisují každodenní situace a fantazie.
Žofie Křížková 05.11.2024
Dvaačtyřicetiminutová stopáž zahrnuje jediný track a ten nabízí ponor do hluboce meditativní lázně neopakovatelných nuancí. Za týden v Praze.
Sára Prostějovská 28.10.2024
Synthpopové Forgive Too Slow vypráví deset krátkých příběhů lásky, jíž autorka v každém z nich nahlíží jinýma očima.
Šimon Žáček 28.10.2024
Druhá série Rodu draka se tak moc věnuje intimním chvílím rodinných členů, až zapomíná na zásadní konflikt. Anebo je to záměr?
Lea Valentová 25.10.2024
Dômyselnú dramaturgickú pavučinu tak organizačný tím pretkal napríklad lokálnymi mýtmi aj ladením nástrojov z mimoeurópskych lokalít.
Michal Berec 05.10.2024
Nosným kameňom je hypnotická repetitívnosť motívov, improvizácia na pomedzí apalačského folku a jazzu, ktorá sa ale môže postupne začať zlievať.
Richard Michalik 31.08.2024
Opäť cez vydavateľstvo Constellation (Godspeed You! Black Emperor, Jerusalem in My Heart) a opäť s rovnakým producentom (Zach Scholes).
Jakub Veselý 30.08.2024
Názov Doomer Music je na mieste a album nám prináša pohľad do sveta, v ktorom sú ľudské emócie potlačené, kde môžeme vidieť len drsnú schránku panelových domov.
David Stoklas 27.08.2024
Final Summer je deska, ze které čiší životní síla a touha něco dělat. A dělat to navzdory příkořím.