David Čajčík | Články / Reporty | 15.07.2013
Důležitost doprovodného programu na festivalech vnímá každý rozdílně. Jsou tací, kterým je vlastní stan plně dostačující, jiní na všemožných atrakcích stráví více času než na kapelách. Výčet všeho, co se dalo zažít a vidět, se dá jistě někde vyhledat, ale určitě ne stihnout, takže zmíním to, co mě zaujalo: čerstvá kokosová voda (předstupeň mléka, kdybyste nevěděli) přímo z osekaného kokosu, Carcassone na iHRYsku, Hyde Park Speaker Corner s kuchařskou předělávkou Morituri te salutant a vtipy o zajíci, obligátní Roller Skate Disko, neobligátní stan s živými kuřaty, mixování kávy pomocí jízdy na kole a spousta zajímavého jídla – zapomeňte na kebab (i když na ten taky došlo). Skvělý je servis. Na co si vzpomenete, toho se vám dostane. U vstupu rozdávali slušivé brýle, dobíjení mobilů fungovalo bezproblémově, stejně tak wi-fi. Profi alkohol tester pro řidiče a opalovací krém v barelech pro všechny. Všechny čtyři palce nahoru.
Poslední Pohodové odpoledne mělo za cíl bavit známými interprety z Čech i Slovenska. Prago Union, MidiLidi, Vec. Všichni si to užívali. Zejména MidiLidi, hrající na odpoledním večírku na největší stagi před několikatisícovým davem, vypadali vyloženě spokojeně. A možná trochu zaraženě, když před Rád vařím přišel kompletní team Pohoda s tím, že celý festival ukuchtili při tomto songu. Taková pocta. Prago Union si nikdy na nic nehráli a ani nehrají. Kato nasype za hodinu tolik slovních hříček, že jsem rád, že ještě nechce zasadit místo trávy strom a místo na hlavu postavit dům. Nevím, kdo by jeho místo zaplnil. Vec rozpoutal ještě větší peklo a spolu s dalšími třemi MC hosty ukázal tu nejsvětlejší stránku slovenského rapu. Co na tom, že jsem se ve stanu nacpaném znalými Slováky cítil jak T.U.R.I.S.T.A.
Dánský objev Mø uhranul podobně jako Karin Park. Krása ženského hlasu, vysoko vytažený cop a nezájem. Takový ten jak si pro sebe zpíváte ve sprše, myslíte si, jak to zní úžasně, a je vám jedno, co říká publikum. To bylo ovšem nadšené. Pro její snový electropop by za ní šel do sprchy každý. Zato kubánští Orquesta Buena Vista Social Club mně přišli vytažení z kontextu. Je to problém velké části world music, která izolovaná od atmosféry své domoviny (prales nebo havanské kavárny) ztratí kouzlo, a i když se jim povedlo rozvlnit dav v salsových rytmech, na obřím pódiu to nebylo až tak působivé.
Peaches nebo Bonobo? Nejtěžší volba tří dnů. Bonobo by mi možná nabídl Love love love, ale sex jen Peaches. Přesnou symboliku všech erotických scének chápala asi jen ona, ale zase došlo i na mírové poselství: We need to fuck, not fight! Vtipná osůbka v přiléhavém kostýmu zvládala tančit, zpívat i mixovat a při přebíhání mezi tím působila roztomile roztěkaně. Samotná hudba až moc jednoduché disko, nicméně plivání ohně, prsa nebo býčí zápasy naplnily očekávání světoznámé show.
Nick Cave & The Bad Seeds. Kde začít se superlativy? Kde s nimi skončit? Umělec snad z jiného vesmíru, skromný, upřímný, profesionální, vášnivý, dokonalý, kde to má konec? Je snad nutné opakovat, že vypráví příběhy? Sám u klavíru při People Ain’t No Good, páry v těsném objetí, ukáply slzy. V temném saku strávil minimálně polovinu koncertu na rukou fanoušků. Žádná póza ani perlička pro fotografy. Naopak on sám vzal mobil dívce z rukou a sám ji natočil. Závěry písní už obecenstvo ani emocionálně nemohlo zvládnout. Konec balady Jubilee Street brutálnější než... všechno. Drásavý zvuk houslí použitých jako kytara a průrazný zvuk kytary samé dodával písním to, co by někomu mohlo na deskách chybět. Počet nových fanoušků rostl v průběhu koncertu exponenciálně a vyvrcholil u Push the Sky Away. A stojím si za tím, že po závěrečném potlesku areál ztichl. Strávení nejlepšího koncertu festivalu chce klid. A to je u Pohody vševystihující superlativ.
SBTRKT a jeho halucinogenní electro překlenulo pomyslnou bariérou mezi temným poselstvím proroka Cavea a B-Complexem. Mít svého člověka na Hospital Records musí být pro Slováky zaslouženě příjemné a oplatili mu to asi největší návštěvou, co Red Bull Tour Bus zažil. A jak odpadlíci na trávníku přibývali, analogový král dorazil do tanečního dómu. Ventolin je kapela složená z robotů a tanečníka. ,,Are you fucking there Trenčín?“ Vizualizace s ježky, písničky o veverkách a suverénně nejlepší taneční kreace festivalu. Ideální závěr. Na čísla si tu nehrajeme, na volty taky ne. Bažant Pohoda 10°.
Bažant Pohoda (den třetí)
13. 7. 2013, Trenčianské letisko, Slovensko
Viktor Hanačík 28.11.2024
Bylo to na hraně mozkové kapacity, hrozilo smyslové přetížení a nevolnost. Být snímek kratší, získal by si zřejmě pozitivnější přijetí, bez nežádoucích somatických následků.
Jan Starý 20.11.2024
Mnohokrát oceněné těleso, ze kterého vyšla také hvězdná skladatelka Caroline Shaw, se představilo u nás vůbec poprvé a očekávání potvrdila i vyprodaná kapacita.
Jiří V. Matýsek 19.11.2024
„Blues je umírající žánr,“ řekl mi v rozhovoru před osmadvacátým ročníkem festivalu Blues Alive jeho booker a majitel Štěpán Suchochleb... Jak se to vezme.
Ema Klubisová 19.11.2024
I Want to Be a Machine nie je o performance a ukážke jej novej hudby. Pozýva nás bližšie, k svojim mentálnym pochodom, chybám počas písania a myšlienkovým odbočkám.
Viktor Palák 18.11.2024
Tibet coby bosý Peter Pan morfující v maniakálního kata nás v Praze prováděl odvrácenou stranou anglického venkova i dojímal vzpomínkou na zemřelé.
Filip Peloušek 17.11.2024
Je to sotva pár dnů, co jsem dočetl Piko Apoleny Rychlíkové a Pavla Šplíchala, to mi ještě nedocházelo, jak potřebný kontext mi dodává ke křtu jedné z nejzásadnějších desek letošního…
Viktor Hanačík 07.11.2024
Oba pojí čtyři roky staré album Brass, cit pro ponuřejší vyprávění, jazz-rapové podhoubí a kontrasty z afroamerické historie... A na dlouhém baru La Fabriky mají zemité Primitivo.
Marek Hadrbolec 31.10.2024
„Zahraj Slipknoty!“ zakřičí někdo. „This is going to sound like Slipknot, I'll even take my glasses off for it,“ odpovídá pohotově Igor, načež Stoned Jesus...
Václav Valtr 28.10.2024
„I wanna taste you, taste your lips, feel your hips,“ znělo z pódia, kde stála zpěvačka v rudých šatech, od prvních okamžiků plně pohroužená do hudby.
Veronika Tichá 27.10.2024
Působivá performance irského kvintetu s vervou a nahlas pojmenovala problémy, které vidí kolem sebe a nebojí se o nich mluvit.