Veronika Mrázková | Články / Reporty | 19.07.2015
Odpoledne se táhlo v duchu příjemných soft-pop-elektro zpívánek. Dillon z toho vyšli o dost lépe než The Dumplings. Tuhle polskou dvojici mám totiž ráda, ale ucamraný start a trochu příliš „vytí“ v nejistém podání Justyny Święs vyústilo vlastně v jen „neurazí“ koncert. A to je škoda. Na vině jsou určitě i repetitivní začátky a sekavé konce písniček, které neměly žádný silnější vývoj. To Dillon byla v hlase jistá, ve výrazu jímavá a v písních vynalézavější. Zanotovala jsem si rozkošnické Tip Tapping. Nešvar přílišně plochého startu se ale týkal i jí, senzace z toho nebude.
Rozproudit to svedli až Kill The Dandies. Neviděla jsem je hodně dlouho. Pořád sází těžkotonážní palbu. Jejich charizma krapet změklo, ale na vině je i brzký čas koncertu. Potmě by jejich tísnivá psychidelie vynikla víc. Nicméně Sonja je pořád rajcovní a Hank se s tím stále nemazlí, takže zůstali anti-komerční ulejvárnou pro fajnšmekry, a to jsme v den „Rudíků“ potřebovali.
Další antitezí k rudimentališti čítajícímu 30 tisíc hlav byli Vessels s třístovkovým posluchačstvem na Elektru. A tady se zastavíme. Light design na scéně zajišťovali Lunchmeat, zvuk bez chyby, prostor k pomilování – Electro stage je počin! Patří se vyseknout hlasitý kompliment lidem z Provozu Hlubina, protože tento cíp Colours (vč. Cineportu a koupelen) je jejich veledílo.
Vessels nejsou zajímaví jen svou historií a producentem, ale hlavně vizí. Masivní elektro hrané naživo kapelou je pořád poměrně unikátní úkaz. Živé bicí a synťáky udělají s tvarem a šířkou zvuku své, zvlášť když se jedná o velmi zkušené instrumentalisty. Set začali chilloutovějšími skladbami a la Bonobo, zakončovali tanečními zázraky z desky Dilate. Krása střídala nádheru.
A pěkně našlápnutí vyhledali jsme Dangera. Nejlepší světla, nejlepší efekty, přísná červeno-černá vizualizace a nad tím dvě světla jeho temné masky… Mělo to nádech Sin City, v němž vládne jen jeden mocnář. A jestli to byl opravdu francouzský house, tak je francouzský house v podstatě prvotřídní techno. Což je pro colorsí publikum nestandardní, ale pro změnu proč ne? Každý nový dramaturgický rozmach je osvěžující.
Dovětek chci věnovat jako každý rok vytrvalcům: respekt všem, kteří vyčkali Nathana Fakea ve tři ráno. Jaký byl?
Colours of Ostrava
18.07.2015
Dolní oblast Vítkovic, Ostrava
foto © žakelýna
Jan Starý 20.11.2024
Mnohokrát oceněné těleso, ze kterého vyšla také hvězdná skladatelka Caroline Shaw, se představilo u nás vůbec poprvé a očekávání potvrdila i vyprodaná kapacita.
Jiří V. Matýsek 19.11.2024
„Blues je umírající žánr,“ řekl mi v rozhovoru před osmadvacátým ročníkem festivalu Blues Alive jeho booker a majitel Štěpán Suchochleb... Jak se to vezme.
Ema Klubisová 19.11.2024
I Want to Be a Machine nie je o performance a ukážke jej novej hudby. Pozýva nás bližšie, k svojim mentálnym pochodom, chybám počas písania a myšlienkovým odbočkám.
Viktor Palák 18.11.2024
Tibet coby bosý Peter Pan morfující v maniakálního kata nás v Praze prováděl odvrácenou stranou anglického venkova i dojímal vzpomínkou na zemřelé.
Filip Peloušek 17.11.2024
Je to sotva pár dnů, co jsem dočetl Piko Apoleny Rychlíkové a Pavla Šplíchala, to mi ještě nedocházelo, jak potřebný kontext mi dodává ke křtu jedné z nejzásadnějších desek letošního…
Viktor Hanačík 07.11.2024
Oba pojí čtyři roky staré album Brass, cit pro ponuřejší vyprávění, jazz-rapové podhoubí a kontrasty z afroamerické historie... A na dlouhém baru La Fabriky mají zemité Primitivo.
Marek Hadrbolec 31.10.2024
„Zahraj Slipknoty!“ zakřičí někdo. „This is going to sound like Slipknot, I'll even take my glasses off for it,“ odpovídá pohotově Igor, načež Stoned Jesus...
Václav Valtr 28.10.2024
„I wanna taste you, taste your lips, feel your hips,“ znělo z pódia, kde stála zpěvačka v rudých šatech, od prvních okamžiků plně pohroužená do hudby.
Veronika Tichá 27.10.2024
Působivá performance irského kvintetu s vervou a nahlas pojmenovala problémy, které vidí kolem sebe a nebojí se o nich mluvit.
Klára Šajtarová 25.10.2024
V hluku se setkává bolest s rozkoší, zoufalství s rezignací, otázka přežití se stává méně o fyzickém těle a více o duchu.