Preaching the blues (and all that jazz) #21

First things first: na Radiu 1 laďte dnes v noci Moonshine (dnes v noci = z úterý 24. na středu 25. března). Speciál s Modest Mouse měl nebývalý ohlas, čímž jsem si na sebe ušila bič a zatím jsem se s tíhou zodpovědnosti nevyrovnala, čili nevím, co budu hrát. Ale asi nic z netlabelu Signals from Arkaim. In other news: můj žebříček nejposlouchanějších artists vypadá za poslední měsíc takhle.

Modest Mouse (97)
Ghostpoet (88)
Sufjan Stevens (62)
Instra:mental (47)
Doldrums (42)

Ve skutečnosti čekám, až někdo transkribuje (= nejen vyfotí booklet) kompletní texty Modest Mouse, abych mohla začít poslouchat i novou desku, Sufjana Stevense jsem si pouštěla u vaření a množina tracků Instra:mental pochází z let cca 2007-2009. Na druhou stranu, v Crossu hrál o víkendu Kid Drama, což je polovina původního dua (a ne, nevím, jestli instra, nebo mentál). Kid Drama vydal letos EP Crimson / Azure a kdo by to byl kdy řekl, že si budu v roce 2015 tzv. sjíždět drum'n'bass? O Ghostpoetovi jsem už psala a letos ho ještě nikdo nepřehrál. Zbývá Doldrums.

Smazala bych, kdyby jeden z tracků nepojmenoval iDeath; z druhé šance byla třetí a čtvrtá a bůhví, jak to dopadne. Airick Woodhead vulgo Doldrums vydal druhou desku Air Conditioned Nightmare, "a sea of chopped up samples, disembodied vocals and tribal percussion; electro-hallucinogenic freak outs and fuzzy warm nostalgia." Jako spousta jiných -náctiletých videoartistů (tm), i Doldrums dokáže zdánlivě zmatenou hudbou relativně přesně odrazit náladu téhle zmatené doby. Je zajímavé, že ho po psychopatickém debutu podepsal Sub Pop, ale dobře pro něj. Pro oba. Ve Full Moonu se bude psát "OK Computer po dvaceti letech, skoro". Docela by mě zajímalo, koho to spíš odradí.

Další jistotou nejen k vaření je Bill Callahan, byť jde o už-loňskou a ne-řadovou desku Have Fun with God. Jest to totiž dubové verze písniček z Dream River a zaštítilo to Drag City, jeden z labelů, kterým se dá věřit. Resp. obvykle z něj dostanete, co čekáte, a to v roce 2015 není málo už z principu. (Shořel mi slovník floskulí - pozn. ed.) Trochu mi to připomíná klasika St. Germain, ale ja zas tolik dubu neznám. Jsem spíš na ty jehličnani.

Což mi připomíná, že Death Grips leakli Jenny Death, druhou část své dialogie The Powers that B. Už mi to někdo vysvětloval, ale odmítám se zabývat čímkoliv složitějším než neschrödingerovýma kočkama; tak nebo tak, album s otvírákem s názvem I Break Mirrors with My Face in the United States zkrátka nemůže být špatné. A už na druhý poslech mi přišlo boží. Pokud bych měla zneužít svých jasnovideckých schopností, je to nejlepší longplay od Exmilitary, pominu-li geniální instrumentální Fashion Week. A je tam spousta vtipných kytar!

Áááá, kytary. Jeden možný objev/tip se jmenuje Aloa Input. "New weird Bavaria." Nevím, co to znamená. Pros: hezký obal desky (obou desek), vydává je Morr Music, jsou z Mnichova a znějí trochu jako Vampire Weekend. Contras: Jsou z Mnichova, znějí trochu jako Vampire Weekend a jednu písničku pojmenovali Vampire Song. Respektive znějí, jako kdyby Animal Collective předělávali Vampire Weekend. V rámci procvičování investigativní žurnalistiky jsem zjistila, že album Mars etc. natáčeli na ostrově Krk v Chorvatsku, kde jsem byla v 80. letech na dovolené s paštikou.

Pojmenovat se Shlohmo, když jste v civilu Henry Laufer, chce pořádnou dávku nevědění co s roupama. Možná vás celý před- a loňský rok obtěžoval track Bo Peep (Do U Right) s Jeremihem. Taky bych ráda podepsala petici za to, aby už nikdo neremixoval Buriala. Přesto se album Dark Red zdá být slušným pokračovatelem Bad Vibes, alespoň co se "bad" a "vibes" týče. Ale s tím, co si nejlépe myslet a v okolí fanoušků Andyho Stotta říkat, radši počkám, až co napíše Resident Advisor.

Nyní z kategorie uspávačů hadů. Jestliže loňská deska Her Name Is Calla Navigator je mírně a hezky řečeno pomalá, pak aktuální sólovka frontmana Toma Morrise s názvem Lost má velkou šanci získat angažmá jako sountrack k dokumentu o šnecích a želvách. Jak relativně trefně odtušil už po prvním singlu Sheresky: "Zní to, jako kdyby umírala stará kachna a k tomu hrál do rytmu Radek John na ukulele vyrobený z nudy." A to není všechno. Novinka folkových Vetiver je taky hrozná. A to jsem si myslela, že si poslechnu minimálně druhé nejlepší Bright Eyes.

Nezbývá, než se těšit na casa de Calexico: