Propojení je dokonalé III. (MFDF Ji.hlava)

Do Jihlavy dorazil pravý podzim. Teploty ze dne na den propadly o mnoho stupňů a návštěvníci si alespoň na závěr mohli užít sychravé počasí, které je s Mezinárodním festivalem dokumentárních filmů spojené. A i když na experimentální stagi v kostele Svatého Ducha to byla s teplem bída, poslední dvojkoncert měl i tak slušnou návštěvu. Zcela po právu.

Nejdřív se představilo trio Love_me složené z dobře známého experimentátora Ivana Palackého, bubenice Michaely Antalové a o druhý hlas a elektroniku se stará Lucie Páchová. Love_me fungují na bázi perfektně promyšleného doplňování, až se nechce věřit, že do značné míry improvizovaného. Motor bicích má drive, ale nepřehlušuje další členy kapely, a přitom si libuje v drobných synkopách a zdánlivě váhavě narušuje rytmus. Lucie Páchová a Ivan Palacký pak vytvářejí skvělý hlasový tandem. Na jedné straně hluboký, na druhé lehký, přizvukující a zábavný. V kombinaci s terénními nahrávkami a elektronikou všichni vytvářejí hravou a rozjařenou zvukovou směs.

Ještě než se dveře kostelíku zase na rok uzavřely, vystoupil kytarista Kim Myhr a hráč na bicí nástroje Ingar Zach. Norští hudebníci nejdříve prezentovali každý svůj krátký set, aby posléze spojili síly. V rudě nasvícené lodi kostela Myhr rozehrál křivolaké, a především vábivé zvukové plochy, v nichž se čas od času zablýskalo díky hře u kobylky. Gró hudby Ingara Zacha je jeden veliký buben doplněný spoustou menších rezonančních nástrojů jako činel, tibetská mísa, smyčec a mnoho dalších. Nezdráhá se je rozmísťovat po bláně bubnu, rozvibrovávat či převracet. V jejich společném setu se skrýval velmi rafinovaný rytmus, který i přes ambientní povahu kytary nutil k pokyvování hlavou. Oba autoři se nevyhýbají gradaci i velmi sofistikovaným, přitom nenuceným momentům.

fotogalerii z posledních festivalových dnů najdete tady

V poslední části festivalu byly samozřejmě oceněny nejúspěšnější dokumenty (výsledky najdete zde), ale promítalo se i spousta dalších snímků, které nebyly v hledáčku poroty. Mezi ně patřil i skvělý rakouský snímek Pohyby blízké hory, observační dokument nigerijského opraváře a prodejce aut s dílnou u našich jižních sousedů. Film velmi citlivě střídá záběry na každodenní práci a útržky prostých rozhovorů s kolegou či zákazníky. Vzniká tak uzavřený mikrosvět pod horou Erzberg se zákonitostmi, které jsou známé jen domorodcům.

Jedním z úplně posledních snímků byl inscenovaný dokument Bit Player o autorovi jedné z nejrevolučnějších teorií dvacátého století Claudeu Shannonovi. Takzvaného otce teorie informace, který zemřel v roce 2001, ve filmu zastoupil s výkonem plným pokory i entuziasmu herec John Hutton. Rozhovory mají díky režii švih, jsou neskutečně zábavné a živé. Plné pohybu a úsměvů. Těžko říct, jak by se tento „záskok“ Shannonovi líbil, ale podle toho, jak hravě vykresluje režisér Mark Levinson jeho povahu, byl by zřejmě nadšený.

23. ročník Mezinárodního festivalu dokumentárních filmů potvrdil, že podnik se už několik let pohybuje v ideální rovnováze. Dramaturgicky se podařily vyvážit všechny programové sekce, a pokud chce návštěvník ochutnat od každého něco, dostane pořádně zabrat, zároveň k tomu není nijak tlačen. Ji.hlavu můžete projet na plný plyn i na volnoběh a zážitky budou pořád intenzivní. A jakkoli dělají organizátoři každý ročník pár drobných úprav, není to na úkor rozmanitosti. Především kvůli ní se sem vyplatí vracet.