Protokol: Chelsea Wolfe

Díky značnému magnetismu festivalu Roadburn se její královská výsost Chelsea Wolfe vloni podívala po necelém roce znovu do Evropy a před vydáním novinky Hiss Spun ještě jednou vystoupila v Praze. Během tehdejšího společného turné s novou skupinou Jacoba Bannona s roztomilým názvem Wear Your Wounds se zastavila koncem dubna v pražském Futuru. Co si budeme povídat, madam toho moc nenamluví a o svoje nejoblíbenější desky se nepodělí, ale nakonec nám v protokolu přece jenom nějaká ta doznání zanechala. The Fugees a Aaliyah bereme všema deseti, jenže Bush? To jsou tedy radosti...

První píseň, kterou jsi slyšela jako dítě, a stále si ji pamatuješ?

Big Love od Fleetwood Mac.

Jakou desku sis koupila jako první?

Aaliyah – Age Ain't Nothing But a Number

Album, díky kterému jsi přežila dospívání?

První album od Led Zeppelin.

Zásadní koncertní zážitek v mládí?

Sledování mého otce, jak hraje se svojí country kapelou po celé Kalifornii, když jsem byla malé děcko.

Které album tě donutilo začít tvořit hudbu?

Chtěla jsem dělat svoji vlastní hudbu, takže jsem začala vkládat své básně do písní. Otec mě učil nahrávat ve svém malém domácím studiu.

Na kterou píseň nikdy nezapomeneš?
Coververze Killing Me Softly v podání Lauryn Hill, respektive Fugees. Dodnes si pamatuji, jak jsem ji slyšela poprvé v rádiu a zamilovala se do jejího hlasu.

Guilty pleasure?

Razorblade Suitcase od Bush, to byla moje píseň v sedmé nebo osmé třídě. Stále mám moc ráda také jejich Swallowed.

Nejlepší album z posledního roku?

Marked for Death od Emmy Ruth Rundle.

Nejoblíbenější record store?

Amoeba v San Francisku a v Los Angeles nebo Vacation Vinyl, také v LA. V obou obchodech jsem hrála!