redakce | Články / Sloupky/Blogy | 06.05.2015
Rozhovor s Johnem Grantem jste si mohli přečíst ve Full Moonu #37, elektronický kovboj je jednou z utajených hvězd letošního ročníku Colours of Ostrava. Milovník a znalec několika jazyků se prý momentálně učí česky a svou oblíbenou Nesmrtelnost od Milana Kundery si jistě brzy přečte v originále. John Grant hrál dříve se skupinou The Czars, jeho dvě sólová alba Queen of Denmark a Pale Green Ghosts zaznamenala obrovský ohlas a nyní pozvolna připravuje materiál na třetí album, které by snad mělo vyjít letos. Objevil se taky na poslední desce newyorské taneční skupiny Hercules & Love Affair nebo na albu coververzí věnované klasickému dílu Eltona Johna Goodbye Yellow Brick Road. Což ale byla pocta hlavně pro něj, jak sám říká.
První píseň, kterou jsi slyšel jako dítě a stále si ji pamatuješ?
The Browns - Three Bells
Jakou desku sis koupil jako první?
Earth, Wind & Fire – September
Album, díky kterému jsi přežil dospívání?
Yello – Stella
Zásadní koncertní zážitek v mládí?
Jako dítě jsem na koncerty moc chodit nemohl. Pamatuji si na křesťanskou skupinu, která se jmenovala 2nd Chapter of Acts a jejich zpěvák Matthew Ward měl, nebo možná ještě má, jeden z nejneuvěřitelnějších hlasů, jaké jsem kdy slyšel. Díky němu jsem chtěl zpívat.
Které album tě donutilo začít tvořit hudbu?
Talk Talk – The Colour of Spring
Na kterou píseň nikdy nezapomeneš?
ABBA – S.O.S.
Guilty pleasure?
Rihanna – Umbrella
Nejlepší album z posledního roku?
Body/Head – Coming Apart
Nejoblíbenější record store?
Wax Trax v coloradském Denveru.
Top 5 nejzásadnějších alb pro Johna Granta?
Nina Hagen – Nunsexmonkrock
Talk Talk – The Colour of Spring
Chris & Cosey – Exotika
Yello – Stella
DEVO – New Traditionalists
Maria Pyatkina, David Čajčík, Michal Pařízek 29.10.2024
Pokud někde objevovat, tak právě tady. Vybíráme z napěchovaného programu devět jmen.
Michal Pařízek 04.10.2024
Dneska v osm večer na Radiu 1 spolu s Angeles Toledano, Melike Şahin, Autumnist, Juliánem Mayorgou nebo Cindy Lee. If You Hear Me Crying… leave me alone.
Michal Pařízek 20.09.2024
Šest dní u moře uplynulo tak rychle, že jsem se ani neotočil, a určitě nejen proto, že tam bylo 15 stupňů. Ale ve stínu toho, co se dělo/děje tady, už…
Michal Pařízek 06.09.2024
Okruží severu sedí kolem mozku pevně a (možná) napořád, podobně jako prsten, který mám na prstě snad po třiceti letech. Přišel ke mně před Rouge, komu tak asi patří? Forget…
redakce 29.08.2024
Mario „Dust“ La Porta si zařídil svůj bar, aby se měl kde zašít, taky si tam hrává. A se svojí kapelou jezdí po světě. Přijedou i do Kaštanu.
Michal Pařízek 23.08.2024
Štvanice minulý pátek hořela. První pražský Underground Overtake se povedl náramně, atmosféra euforická a velká stage, která u Bike Jesus vyrostla, byla zatraceně funkční i slušivá.
Veronika Mrázková 13.08.2024
Současně je právě marnost a nevědomost, kde začít a kde skončit, vzrušující. Tlumí racio a vynucuje si takové oddání dílu, které se obejde bez faktického výkladu či pointy.
redakce 13.08.2024
Letošní Brutal Assault je za námi a vypadá to na jeden z nejvýživnějších ročníků vůbec. A to nejen podle našich vyndaných reportérů.
Michal Pařízek 09.08.2024
Rozhovor s Nubyou Garcia jsem dělal před pár lety, bylo to uprostřed covidu a bylo to tím poznamenané, ale už tehdy to bylo milé...
Michal Pařízek 26.07.2024
Všechno dobré, něco výjimečné, vytržení s sebou přinesla Aunty Rayzor a vyloženě roztomilí Irreversible Entanglements. Zejména Camae Ayewa, která se chtěla boxovat.
