Jiří Mališ | Články / Sloupky/Blogy | 30.06.2017
Je hotovo. Roskilde Festival pro mé hudební srdce skončil. Vystoupení nejdůležitějších jmen už jsou historií, ale vzpomínky stojí za to… Odpoledne načala Sigrid s indie popem, který je v dnešní době hlavním exportním artiklem norské hudební scény. Mezi skladbami neskrývala nadšení z šance tady hrát a došlo i na roztomilé výkřiky štěstí. Diváci nejlépe reagovali na závěrečný hit Don’t Kill My Vibe a potlesk, kterého se jí dostalo, naznačil, že za pár let ji uvidíme na větší stagi.
Tvrdší složkou čtvrtečního programu byly koncerty norských Blood Command a belgických Oathbreaker. Norové se vytasili se standardním posthardcorovým nářezem, který z šedi průměrnosti vytáhly ženské vokály. Ačkoliv se jednalo o festivalem vyznačený moshpit-koncert, na žádnou větší mlátící akci nedošlo a všichni se spíše dívali na vnady Silje Tombre. Mimo typické žánry stojí Oathbreaker, kteří do black metalu přidávají shoegaze, ve výsledku se ale jedná o méně melodické Deafheaven s frontwoman. Nejlepší řev dne ale předvedl Sam Herring. Frontman Future Islands je zářící hvězdou na indierockovém nebi a dvě alba, kde většina písní zní stejně jako nejznámější Seasons (Waiting On You), prezentoval znamenitě. Skladby plné zármutky a dalších negativních emocí doplňoval tancem zlomeného muže - svůdný, se smutným výrazem ve tváři, refrény často vyřvával skolený žalem.
Nic ovšem nepřekoná emoce, které vyvolali The xx. Masivní, intenzivní, dokonalé. Nové album I See You přineslo do smutných, láskyplných písní taneční složku a dynamice koncertu to prospělo. V pitu se tančilo, zpívalo a brečelo, do toho na nás padal silný déšť - zážitek, který znamená stoprocentní hodnocení. Romy nám vyprávěla, jak ji v šestnácti na Roskilde opustila přítelkyně, po letošku bude na mít na Festival novou nejdůležitější vzpomínku. Stejně jako já.
Roskilde Festival 2017
29. 6 .2017, Roskilde, Dánsko
Maria Pyatkina, David Čajčík, Michal Pařízek 29.10.2024
Pokud někde objevovat, tak právě tady. Vybíráme z napěchovaného programu devět jmen.
Michal Pařízek 04.10.2024
Dneska v osm večer na Radiu 1 spolu s Angeles Toledano, Melike Şahin, Autumnist, Juliánem Mayorgou nebo Cindy Lee. If You Hear Me Crying… leave me alone.
Michal Pařízek 20.09.2024
Šest dní u moře uplynulo tak rychle, že jsem se ani neotočil, a určitě nejen proto, že tam bylo 15 stupňů. Ale ve stínu toho, co se dělo/děje tady, už…
Michal Pařízek 06.09.2024
Okruží severu sedí kolem mozku pevně a (možná) napořád, podobně jako prsten, který mám na prstě snad po třiceti letech. Přišel ke mně před Rouge, komu tak asi patří? Forget…
redakce 29.08.2024
Mario „Dust“ La Porta si zařídil svůj bar, aby se měl kde zašít, taky si tam hrává. A se svojí kapelou jezdí po světě. Přijedou i do Kaštanu.
Michal Pařízek 23.08.2024
Štvanice minulý pátek hořela. První pražský Underground Overtake se povedl náramně, atmosféra euforická a velká stage, která u Bike Jesus vyrostla, byla zatraceně funkční i slušivá.
Veronika Mrázková 13.08.2024
Současně je právě marnost a nevědomost, kde začít a kde skončit, vzrušující. Tlumí racio a vynucuje si takové oddání dílu, které se obejde bez faktického výkladu či pointy.
redakce 13.08.2024
Letošní Brutal Assault je za námi a vypadá to na jeden z nejvýživnějších ročníků vůbec. A to nejen podle našich vyndaných reportérů.
Michal Pařízek 09.08.2024
Rozhovor s Nubyou Garcia jsem dělal před pár lety, bylo to uprostřed covidu a bylo to tím poznamenané, ale už tehdy to bylo milé...
Michal Pařízek 26.07.2024
Všechno dobré, něco výjimečné, vytržení s sebou přinesla Aunty Rayzor a vyloženě roztomilí Irreversible Entanglements. Zejména Camae Ayewa, která se chtěla boxovat.