Články / Recenze

Barevný svět The xx

Barevný svět The xx

Jakub Lobl | Články / Recenze | 03.04.2017

OHODNOŤTE DESKU

Když v roce 2009 vyšla pod nezávislým labelem Yung Turks eponymní deska čtveřice, která si říkala The xx, byla to trefa do černého. Zatímco mladé kapely se snažily být druzí Arctic Monkeys nebo The Libertines, The xx na to šli z opačné strany. Přišli s minimalisticky stylizovanou hudbou opatřenou křehkými intimními texty, které zněly jako rozmluva s náctiletou školačkou se zlomeným srdcem. Rozhodně nešlo o revoluční počin, ale na to, aby se kapela dostala do širšího povědomí nebo aby se umístila v britských žebříčcích nejlepších alb všech dob (i třeba před Velvet Underground), to stačilo. Sama kapela svůj úspěch nikdy neprožívala, naopak se netajila tím, že po něm nikdy netoužila. Následovník Coexist, který skupina nahrála v malé místnosti o velikosti koupelny, měl sice lehce odlišný zvuk, ale obsahoval materiál, který mohl být součástí prvního alba. Pak se okolo The xx uzavřely vody a na další materiál se muselo čekat dlouhé čtyři roky. Jmenuje se I See You.


Singl Hold On naznačoval, že zvukově se The xx posunou k prvnímu albu Jamieho xx, za které byl nominován na prestižní Mercury Prize. Zatímco předchozí desky otevíraly pomalejší niterné songy, Dangerous působí mnohem uvolněnější atmosférou. Instrumentální rukopis Jamieho xx je mnohem znatelnější než kdy předtím, to ale neznamená, že by jeho spoluhráči zůstávali stranou. Vokály a texty Romy Madley Croft s Oliverem Simem fungují stejně dobře a jejich hlasové projevy se pořád výborně doplňují , jen jsou doplněny výraznější produkcí. Najdou se však i místa (Perfomance nebo Brave for You), kde křehkou a melancholickou náladou připomínají své předchozí nahrávky.

I See You je dobré album, jakkoliv nedosahuje kvalit toho prvního, minimálně co se autentičnosti týče. Působí sice sebevědoměji díky přímočařejšímu elektronickému rázu Jamieho XX, který nad kapelou nenápadně přebírá kontrolu, zároveň stále působí intimním dojmem.

Info

The xx – I See You (Young Turks, 2017)
www.thexx.info

Komentáře

Pro možnost psaní komentářů se přihlašte nebo zaregistrujte.

Relevantní články

Kdo si tak dnes vzpomene? (Hvězdy v polostínu)

Jiří V. Matýsek 20.12.2024

Do světa písničkářů se noří nová publikace novináře, muzikanta a pečlivého lovce příběhů písní Michala Bystrova Hvězdy v polostínu. Nabízí stovku portrétů písničkářů ze šedesátých let.

Všetci žijeme s vedomím, že jedného dňa zmizneme (Parannoul)

Matej Žofčín 18.12.2024

Keď internet objavil na Bandcampe jeho album To See the Next Part of the Dream, ľudia o ňom na stránkach ako Rate Your Music a Reddit nevedeli prestať rozprávať.

Cesta do hlubin sebevrahovy duše (Ti, kteří se rozhodli)

Martin Zoul 17.12.2024

Jsou tabu a tabu. Některá se zhroutí při sebedrobnějším otočení dějinného soukolí, jiná působí dojmem monolitu, do kterého byly při vzniku člověka vyryty základní zákony lidství.

Námorníkov sen (Il Sogno del Marinaio)

Jakub Veselý 10.12.2024

Portfólio koluje pomedzi rockovými pasážami, jazzovými improvizáciami, punkovým rázom a avantgardným experimentálnym prístupom k hudbe.

Boj s vlastní nejistotou (STRFKR)

Filip Peloušek 05.12.2024

Povznášející, psychedelií a euforií prosáklá hudba doplněná o do výšky vyhnaný zpěv Joshuy Hodgese v protikladu s texty plnými pochybností.

Nic není natolik rozbité, aby to nešlo opravit (Mark Lanegan)

Kristina Kratochvilová 25.11.2024

Představu pozlátka tvrdě zadupává do země špinavá realita plná absťáku, démonů, lítosti a vyhasínajících životů Laneganových blízkých.

Křehkost ve zkaženém světě (Anora)

Šimon Žáček 24.11.2024

Zdánlivě banální příběh Anory skrývá krásy i ošklivosti chybujících lidí ve stále více matoucím světě.

Úprimná láska k hudbe (Alfie Templeman)

Jakub Veselý 21.11.2024

Inšpiráciami sa Templeman netají, na R&B a soulových prvkoch sa podpísala hudba Stevieho Wondera a Princea, indie rock s jemnou psychedéliou pripomínajú Tame Impala alebo MGMT.

Spojit žánry a vysvobodit z melancholie (Jiný metro)

Magdalena Fendrychová 11.11.2024

Texty se nezabývají současnými společenskými problémy nebo zásadními citovými zvraty, spíš popisují každodenní situace a fantazie.

Pořád překvapivý soundscape (The Necks)

Žofie Křížková 05.11.2024

Dvaačtyřicetiminutová stopáž zahrnuje jediný track a ten nabízí ponor do hluboce meditativní lázně neopakovatelných nuancí. Za týden v Praze.

Offtopic

Tento web používá k poskytování služeb a analýze návštěvnosti soubory cookie. Používáním tohoto webu s tím souhlasíte. Souhlasím Další informace