Michal Pařízek | Články / Sloupky/Blogy | 27.08.2020
„…Vino tinto, jamoncito, calentita, pollo frito…“ Zajímalo by mě, co ještě tohle léto přinese. Zásek na aktuálním singlu The Limiñanas trvá už několik týdnů, a to zdaleka nejen proto, že pandemie zamezila tradiční dávce barcelonské atmosféry. Nebezpečně chytlavý rytmus, laciná, ale kouzelná melodie a španělské pochoutky v refrénech jednoduše fungovat musí. Celý tento rok je díky svému nezvyklému tempu a nepřehledné dynamice jako stvořený pro to poslouchat něco jiného, poslouchat to jinak a vnímat silněji věci, kolem kterých by člověk jen tak prošel. Samozřejmě se také jako bumerang vrací roztodivné záseky z minulosti. V následujícím Full Moonu vyjde text, díky kterému jsem se po hodně dlouhé době vrátil k Hüsker Dü, a u Grinderman mám zase pocit, že jsem je pořádně pochopil až letos. Tenhle Šejkr bude ale věnován třem novým nahrávkám, které zůstaly pevně v paměti. Známé klišé o nemožnosti cestovat fyzicky, ale pouze ve vědomí, dostává nový rozměr. Beba Fanta, Chupa Chups.
S Vicem Gallowayem jsme se před lety potkali v jednom panelu na MENTu, dlouholetý komentátor BBC Scotland už tehdy mluvil o vlastní kapele, ale ve festivalovém kolotání to nějak vyšumělo. Singl Dripn Angel od Check Masses točím už někdy od ledna, teprve po několika měsících mi ale docvaklo, o čí kapelu jde. Album Nightlife vyšlo na konci května, dostal jsem se k němu pořádně ale až ve chvíli, kdy ke mně po několikatýdenní anabázi doputoval vinyl. Kouzelně surreální směska psychedelie, blues a hip hopu musí uzrát. Z prvních poslechů vyčníval právě Dripn Angel nebo klipová Lost in the City, ale po několika aplikacích si všechny chutě, barvy a nálady náramně dobře sednou a nepustí. Soulově konejšivý projev Phillyho Collinse v sobě skrývá nečekané ostny, trojice se netají tím, že jde o svého typu vyznání lásky k pop music, ale vyznání tak upřímné a otevřené, až neodolatelné. A u toho, komu dodnes chybí The Beta Band, tak jako třeba právě mně, nemohou Check Masses neuspět.
Z Tchaj-wanu se stalo z nějakého obskurního důvodu velké téma české politiky a v posledních měsících se o něm mluví víc než za předchozích padesát let. Kdyby někdo ztratil pár slov také o dvojici Mong Tong, nezlobil bych se. Famózní singl Chakra byl dalším z velkých karanténních záseků (na který mimochodem Heartnoize stále naprosto nepochopitelně nezabrali), ale teprve kompletní album Mystery 秘神 ukazuje, co bratři Hom Yu a Jiun Chi všechno umí. Na straně jedné asijský folklór notně nakažený psychedelií, na druhé elektronický pop osmdesátých let. Všechno tohle zabaleno do úhledného, pečlivého odéru vintage syntezátorů, vykoupáno hluboko v dubu a vypuštěno nenápadně do povětří jako náramně pestrý balónek s nebezpečně vábivými světýlky uvnitř. Nakažlivou a kouzelně obskurní kolekci vydali pochopitelně Kikagaku Moyo na svém labelu Guruguru Brain. Sice to nejsou mantry, ale tohle by se mohlo líbit i Šivovi a Kálí. Zkusím jim to podsunout.
Další kontinent a další známé jméno. Desku J. Zunz mi podsunula kamarádka Lauren Barley z Rarely Unable, která dělá press pro divočáky typu Uniform nebo Dälek, ale zároveň také pro Annu von Hausswolff nebo Emmu Ruth Rundle, s tím, že jde o desku roku. Podobná vyjádření jsou vždy trochu sugestivní, ale Lauren s nimi obvykle šetří, i proto deska putovala okamžitě do iTunes. Minimalistický syntezátorový ambient s trochu strašidelnými texturami rozhodně není na první, ale po dvou třech setkáních se najednou vše zaostří a prolne, podobně nečekaně jako se vynoří ozvěny Nico, Grouper nebo experimentálnějších podob Sparklehorse. Další závislost a zdá se, že tahle ještě poroste. Zvlášť když člověk po mnoha týdnech zjistí, že pod nickem J. Zunz (pravda, nejdříve je třeba zjistit, že je to nick) se skrývá Lorena Quintanilla z dvojice Lorelle Meets the Obsolete z daleké Guadalajary. Jejich De Facto je jednou z utajených perel loňského roku, dosvědčí Hermína i jedna z recenzí na Bandcampu, která hovoří o spoustě peyotlu a konstatuje „Stereolab meets Amon Düül II“.
Na závěr jedno doporučení – nedívejte se, jak vypadá vinyl J. Zunz, nebo dopadnete jako já. Objednáno bylo asi za minutu a půl, bílému kotouči s prolnutou tyrkysovou se odolat nedá. Beba Fanta, Chupa Chups.
foto © Sofia Ruesga
redakce 22.12.2024
Dá se u nich rekapitulovat celý rok, stejně jako celý život, můžete být trudní a veselí a nejlíp všechno najednou.
Michal Pařízek 13.12.2024
Nikol Bóková vydává svoje Feathers zítra, dneska večer na Radiu 1 si dáme jednu ve světové premiéře. Feathers, peříčka.
Minka Dočkalová 12.12.2024
Hra o čtyřech hercích není pro divadelní uskupení Bazmek entertainment nic neobvyklého, prvek interaktivity mě děsil jen zpola, i když LARPy spíš nemusím.
Maria Pyatkina, David Čajčík, Michal Pařízek 29.10.2024
Pokud někde objevovat, tak právě tady. Vybíráme z napěchovaného programu devět jmen.
Michal Pařízek 04.10.2024
Dneska v osm večer na Radiu 1 spolu s Angeles Toledano, Melike Şahin, Autumnist, Juliánem Mayorgou nebo Cindy Lee. If You Hear Me Crying… leave me alone.
Michal Pařízek 20.09.2024
Šest dní u moře uplynulo tak rychle, že jsem se ani neotočil, a určitě nejen proto, že tam bylo 15 stupňů. Ale ve stínu toho, co se dělo/děje tady, už…
Michal Pařízek 06.09.2024
Okruží severu sedí kolem mozku pevně a (možná) napořád, podobně jako prsten, který mám na prstě snad po třiceti letech. Přišel ke mně před Rouge, komu tak asi patří? Forget…
redakce 29.08.2024
Mario „Dust“ La Porta si zařídil svůj bar, aby se měl kde zašít, taky si tam hrává. A se svojí kapelou jezdí po světě. Přijedou i do Kaštanu.
Michal Pařízek 23.08.2024
Štvanice minulý pátek hořela. První pražský Underground Overtake se povedl náramně, atmosféra euforická a velká stage, která u Bike Jesus vyrostla, byla zatraceně funkční i slušivá.
Veronika Mrázková 13.08.2024
Současně je právě marnost a nevědomost, kde začít a kde skončit, vzrušující. Tlumí racio a vynucuje si takové oddání dílu, které se obejde bez faktického výkladu či pointy.