Michal Pařízek | Články / Sloupky/Blogy | 21.05.2021
Loňský ročník festivalu 4 + 4 dny v pohybu proběhl v Nové (byť řádně zchátralé) strašnické škole. Bydlím nedaleko, secesní objekt částečně krytý parkem mě vždycky lákal, a navíc se nestává tak často, aby umění zavítalo k nám do hoodu. S kamarádkou sousedkou jsme se vypravili na zahájení odehrávající se ve zlověstném stínu druhého lockdownu, už na něm bylo jasné, že pětadvacátý ročník tradiční akce bude trvat sotva pár desítek hodin. Atmosféře to neuškodilo a některé instalace vyloženě potěšily. V paměti vydržela v lihu naložená esence trampství, vyživanky Rufiny Bazlové a zejména zdánlivě všední učebna, ve skutečnosti ale líheň tajné organizace B.K.S. (Bude konec světa). Na vernisáži tak nemohl chybět ani Dr. II Škába Sklabinský, který si ve své někdejší alma mater zahrál i ping pong. Pochopitelně s knihou místo pálky, byli jsme ve škole.
Optimismus je, doufejme, na místě, v posledních týdnech už se situace přece jen vyjasňuje. Pomáhá počasí a přes notné rozpaky i výrazná rezignace všech těch, kteří si zahrádky povolili o pár týdnů dříve, než to napadlo vládu. Jako by spousta věcí najednou přes noc zmizela, taky jste si všimli? Ne, opravdu nebudeme říkat, že by mělo být všechno v pořádku a funkční, skandálů máme pořád na rozdávání a nesmysly se kupí opakovaně, ale tak nějak se o něco lépe dýchá. Návrat k částečnému normálu se zdá být hmatatelnější a rychlejší, než to vypadalo před pár týdny. Upřímně (a trochu sobecky) musím přiznat, že podobné nálady oživila i středeční první dávka, v O2 Universu si člověk připadal jako v úplně jiné zemi. Perfektní organizace, všichni až neuvěřitelně příjemní a slušní. Zázrak.
Sousedské 4 + 4 dny byly na dlouhou dobu poslední výstavou, na které jsem byl. Upřímně mi to chybělo srovnatelně s koncerty. Situace velmi odlišné – komunitní požitky vs. ryze osobní brouzdání po poloprázdných sálech galerií a muzeí, ale příjem vjemů obdobný. Například výstava Toyen se otevřela asi týden poté, co se číslo, které jsme připravovali několik měsíců, přestalo prodávat… Galerijní absence možná sehrála svou roli i při nadšení z výstavy Siegfrieda Herze v pražském Doxu, ale mám za to, že bych byl podobně ohromený i bez efektu korony. O Herzově výstavě jsem psal do červnového čísla Full Moonu, které vyjde příští týden, nicméně tohle budu opakovat ještě dlouho – běžte se na to podívat. Jako malou návnadu nabízím autorovu audiovizuální esej, která nejen že leccos osvětluje, ale zároveň přináší i spoustu poklon vzorům, oblíbeným filmovým pasážím i pestrou škálu hudebních ukázek. Sugestivní, účelné i snové.
Z očkování jsem nejel rovnou domů, jak mě lékařka nabádala, ale zastavil jsem se na Sklabinského, tedy pardon, Skálově výstavě v Domě U kamenného zvonu. Pár desítek minut ještě vydržím a omezená kapacita by snad ve všední den dopoledne nemusela vadit, říkal jsem si, a taky ne. Byli jsme tam tři. Hodinka strávená ve společnosti Vlase, Brady, Cílka a dalších Skálových podivuhodných postav a stvoření den vylepšila ještě o něco víc. Na Skálovi mě vždycky fascinovala úchvatná kombinace svobody a hravosti, zodpovědnosti a píle, jeho starší práce a knižní ilustrace to potvrzují. Pohádkovými ilustracemi občas problesknou i podvratnější tóny, do řádu B.K.S. se vstupuje napořád. Náladu nekazili ani znudění číšníci, kteří si vedle galerie před vyparáděnou zahrádkou ulevovali: „Tak kdy už přijedou ty posraný turisti, kurva?“ Odcházel jsem směrem k Národní a náramně se bavil. Tady o dobrou náladu nezakopli, možná nejen dneska.
Radio 1 po měsících improvizace najelo na nové vysílací schéma, a díky tomu se mění i místo pro Šejkr. S veškerou skromností asi jediný pořad, ve kterém se Dagmar Andrtová-Voňková může potkat s Einstürzende Neubauten nebo s Fvck_Kvltem. Pevného slotu v programu si vážím, ode dneška tedy každý sudý pátek, až do odvolání. Nebo do konce světa.
Šejkr 21. 5. 2021, tracklist
Liars – Sekwar
Little Simz – Woman
Sault – Bow (feat. Michael Kiwanuka)
Fvck_Kvlt – Pochovaj ma za múrmi cintorína/ Pull up
Observe Since 98 – Feedback Loops
Kill the Dandies! – How To Hold A Gun
Paul Weller – That Pleasure
Mabe Fratti – En medio
Einstürzende Neubauten – Three Thoughts (Devils Sect)
Dagmar Andrtová-Voňková – Tobě
Coleen – Gazing at Taurus – Night Sky Rumba
Weyes Blood – Sad Eyed Lady of the Lowlands
Loud Women – Reclaim These Streets
St. Vincent – Down
Hotel Kali – Viola Rave
Fvck_Kvlt – Zvon
Fvck_Kvlt – Cirkus
Laurent Garnier & The Limiñanas – Saul
Ballaké Sissoko – Kora
Anthony Joseph – Calling England Home
Sons of Kemet – For the Culture
Conclave – Perdón
Anita Lane & Barry Adamson – These Boots Are Made For Walking (Sleepwalking Mix)
ilustrace © František Skála
redakce 22.12.2024
Dá se u nich rekapitulovat celý rok, stejně jako celý život, můžete být trudní a veselí a nejlíp všechno najednou.
Michal Pařízek 13.12.2024
Nikol Bóková vydává svoje Feathers zítra, dneska večer na Radiu 1 si dáme jednu ve světové premiéře. Feathers, peříčka.
Minka Dočkalová 12.12.2024
Hra o čtyřech hercích není pro divadelní uskupení Bazmek entertainment nic neobvyklého, prvek interaktivity mě děsil jen zpola, i když LARPy spíš nemusím.
Maria Pyatkina, David Čajčík, Michal Pařízek 29.10.2024
Pokud někde objevovat, tak právě tady. Vybíráme z napěchovaného programu devět jmen.
Michal Pařízek 04.10.2024
Dneska v osm večer na Radiu 1 spolu s Angeles Toledano, Melike Şahin, Autumnist, Juliánem Mayorgou nebo Cindy Lee. If You Hear Me Crying… leave me alone.
Michal Pařízek 20.09.2024
Šest dní u moře uplynulo tak rychle, že jsem se ani neotočil, a určitě nejen proto, že tam bylo 15 stupňů. Ale ve stínu toho, co se dělo/děje tady, už…
Michal Pařízek 06.09.2024
Okruží severu sedí kolem mozku pevně a (možná) napořád, podobně jako prsten, který mám na prstě snad po třiceti letech. Přišel ke mně před Rouge, komu tak asi patří? Forget…
redakce 29.08.2024
Mario „Dust“ La Porta si zařídil svůj bar, aby se měl kde zašít, taky si tam hrává. A se svojí kapelou jezdí po světě. Přijedou i do Kaštanu.
Michal Pařízek 23.08.2024
Štvanice minulý pátek hořela. První pražský Underground Overtake se povedl náramně, atmosféra euforická a velká stage, která u Bike Jesus vyrostla, byla zatraceně funkční i slušivá.
Veronika Mrázková 13.08.2024
Současně je právě marnost a nevědomost, kde začít a kde skončit, vzrušující. Tlumí racio a vynucuje si takové oddání dílu, které se obejde bez faktického výkladu či pointy.