Michal Pařízek | Články / Sloupky/Blogy | 03.12.2021
Nechtělo se mi tam. Upřímně. Natolik, že jsem zvažoval nějakou výmluvu, což opravdu běžně nedělám. Přišlo mi úplně bláznivé v téhle době strávit na cestě sedm nebo kolik hodin kvůli jedné padesátiminutové debatě. Další položka, kterou můžeme přičíst na účet koronavirové éry, lenost. A co hůř, lenost, kterou tak trochu omlouváme pocitem bezpečí, možná lépe řečeno pohodlí. Ochrana sebe i ostatních je pochopitelně na místě, ale nemůžeme se přece věčně schovávat, ať už je tam venku válka nebo ne. Takhle by to nešlo.
Sedím ve vlaku do Olomouce, kupodivu i v téhle době plném lidí, se značně napjatou atmosférou. Z cestování se v téhle době trochu vytratila radost. Vždycky jsem ve vlaku rád pracoval, ale teď mi to nějak nedá a se sluchátky na uších se rozhlížím a hodnotím situaci. V otevřeném vagónu je toho vidět spousta. Většina lidí si hledí svého, partička studentů přes uličku se baví a užívá si happy meal, je tu docela klid. Tak proč mi to připadá takové nervózní? Až po chvíli si všimnu skupinky odpíračů, která sedí na druhé straně vagónu. Pořádně je není slyšet, ale právě od nich jde ten největší rachot, možná oni dělají to napětí. Těžko říct, zda si to uvědomují, možná ano, a třeba je to i těší, nevím. Stejně jako nevím, jestli to jde od nich. Zastavuje se u nich průvodčí, kontroluje jízdenky (asi), hovoří s nimi mnohem delší dobu, než bývá třeba. Přesvědčuje je? Těžko říct, každopádně po jejím odchodu se skupinka baví ještě lépe, aniž by se cokoli změnilo. Hlavně že nám cesta pěkně ubíhá.
Nikdy jsem nehodnotil cizí motivace a odpovědnost, nebo dokonce jejich absenci. Vždycky jsem věřil na individualistický přístup, soběstačnost, možná i svéhlavost. Společnost jasně, ale kdybychom se méně starali, co dělají druzí, asi by se všem ulevilo. Jenže... i tenhle přístup vzal v poslední době za své. Najednou si člověk uvědomuje, že podobné tendence musí stranou. Ukázaná platí. Někdy. A ve chvíli, kdy už to nikoho nebaví, měla by dvojnásob. Nevím, zda si někdo z nás dokázal před rokem představit, že před Vánoci 2021 budeme vlastně ve velmi podobné pozici jako loni. Já tedy určitě ne. Zrušenou oslavou Full Moonu se nám všem asi ulevilo, ale stejně mi to vadí a nějakou dobu mě to bude trápit. Ani ne kvůli té práci okolo, ale protože to bylo tak natahované a přenošené. Nedokážu se zbavit únavy z toho všeho a představa, že to za několik měsíců začne celé znovu, je dost... nepříjemná? Možná i proto mně parta chytráků na druhé straně vagónu tolik vadí.
Naštěstí jsou situace, které celou deziluzi zachraňují. Debata se studenty v Olomouci byla jednou z nich. Respektive se studentkami. Už po chvíli bylo jasné, že to většinu z nich evidentně zajímá, to se pak vypráví mnohem lépe. Dokonce se i na něco zeptaly, což také není obvyklé. Celé to bylo příjemné a nabíjející, cítit skutečný zájem o věc, zápal, snahu klást otázky, které zajímají i mě. Tohle vše si opakuji, když se pak ženu pěšky přes namrzlé centrum Olomouce na nádraží, abych zjistil, že vlak má půlhodiny zpoždění. Z jiného nástupiště za chvilku odjíždí vlak do Bratislavy, tam bych stejně jel nejradši. Ale nejde to, zatím.
Dneska v osm na Radiu 1 s válkou tam venku od Kojeyho Radicala, ukázkou z nádherné desky Houeidy Hedfi, stále oblíbenějšími God and Eve, Badbadnotgood, Leonie Pernet, pochopitelně Jonatanem nebo The DSM IV. Tuhle příručku bychom si měli prostudovat všichni, bude se hodit.
Rozhlasový pořad Šejkr poslouchejte na Radio 1.
Tracklist:
Nilüfer Yania – stabilise
Baxter Dury – Miami
The Bug – Stoat (feat. Jason Williamson)
Miguel Gil Tertre – Plantas virtuales
God and Eve – Dear Dairy
Kojey Radical – War Outside (feat. Lex Amor)
Leonie Pernet – Intérieur Négro
The DSM IV – Scumbag
Bob Vylan – GDP
Tanya Tagaq – Coloniser
Isama Zing ¬– Žehra (feat. Irena Pokutová, Aid Kid)
Houeida Hedfi – Envol du Mékong
The The – Slow Emotion Replay
A Place to Bury Strangers – Let’s See Each Other
Anita Lane – Home Is Where The Hatred Is
El Remolón – Afroklunker
Isama Zing ¬– Once Upon a Midnight Dreary
Arleta – Statement
Edúv syn – Pár pív (feat. Fvck_Kvlt)
Nubya Garcia – La cumbia me está llamando (Suricata remix)
Badbadnotgood – Talk Meaning
Imarhan – Achinkad
Yard Act – Payday
Warhaus – Beaches (Jim Sclavunos remix)
God and Eve – The Perfect Song
Mourning [A] BLKstar – Hold Me
Fumaça Preta – Piña Colada
foto © Nandipha Mntambo
redakce 22.12.2024
Dá se u nich rekapitulovat celý rok, stejně jako celý život, můžete být trudní a veselí a nejlíp všechno najednou.
Michal Pařízek 13.12.2024
Nikol Bóková vydává svoje Feathers zítra, dneska večer na Radiu 1 si dáme jednu ve světové premiéře. Feathers, peříčka.
Minka Dočkalová 12.12.2024
Hra o čtyřech hercích není pro divadelní uskupení Bazmek entertainment nic neobvyklého, prvek interaktivity mě děsil jen zpola, i když LARPy spíš nemusím.
Maria Pyatkina, David Čajčík, Michal Pařízek 29.10.2024
Pokud někde objevovat, tak právě tady. Vybíráme z napěchovaného programu devět jmen.
Michal Pařízek 04.10.2024
Dneska v osm večer na Radiu 1 spolu s Angeles Toledano, Melike Şahin, Autumnist, Juliánem Mayorgou nebo Cindy Lee. If You Hear Me Crying… leave me alone.
Michal Pařízek 20.09.2024
Šest dní u moře uplynulo tak rychle, že jsem se ani neotočil, a určitě nejen proto, že tam bylo 15 stupňů. Ale ve stínu toho, co se dělo/děje tady, už…
Michal Pařízek 06.09.2024
Okruží severu sedí kolem mozku pevně a (možná) napořád, podobně jako prsten, který mám na prstě snad po třiceti letech. Přišel ke mně před Rouge, komu tak asi patří? Forget…
redakce 29.08.2024
Mario „Dust“ La Porta si zařídil svůj bar, aby se měl kde zašít, taky si tam hrává. A se svojí kapelou jezdí po světě. Přijedou i do Kaštanu.
Michal Pařízek 23.08.2024
Štvanice minulý pátek hořela. První pražský Underground Overtake se povedl náramně, atmosféra euforická a velká stage, která u Bike Jesus vyrostla, byla zatraceně funkční i slušivá.
Veronika Mrázková 13.08.2024
Současně je právě marnost a nevědomost, kde začít a kde skončit, vzrušující. Tlumí racio a vynucuje si takové oddání dílu, které se obejde bez faktického výkladu či pointy.