David Čajčík | Články / Reporty | 23.05.2013
Žár žárovky houpající se uprostřed pódia odpovídal intenzitě kytarového signálu a ostré světelné logo kapely se zdálo být vyřezané do stovky let starých cihel filozofické fakulty. Přijela francouzská trojice hudebníků pocházející z temnot tamní blackové scény, ovšem hrající experimentální hudbu osvobozenou od jejích omezení. Aluk Todolo.
Ve chvíli, kdy jsem dorazil, už pouze dozníval temný ambient americké Lussurie za naprostého ticha publika, tolik vzácného na dnešních koncertech. Video samply rozhovoru s nervózně vyhlížející ženou doprovázené hlubokou basovou stěnou ukončily vystoupení a zhruba čtyřicet zasvěcených začalo nervózně vyčkávat na příchod mužů v černém.
Aluk Todolo začali mlčením – ticho před bouří pro naše bubínky, které ten večer dostaly zabrat. Ozvaly se dva dřevěné údery paliček a skladba numero I odstartovala vystoupení, při kterém přehráli celé své nejnovější album Occult Rock. Od nekonečně hypnotického blast beatu k posledním akordům s pomlkami tak dlouhými, že si ani nevzpomenete, jak zněl poslední tón, co jste slyšeli. Přesně zahrané skladby tak jako na desce, přesto s mnohem dynamičtějším vyzněním. Antoine Hadjioannou má činely umístěné vysoko nad hlavou a pro Shantidase Riedackera je jeden kytarový aparát málo. Excelentní zvuk je pro tuto formaci nutností a zároveň předností.
Basa velmi často pulzuje rychlým rytmem a je na kytaře, aby přidala disonantní akordy zdeformované tím nejšpinavějším distortionem. Jádrem jejich hudby je repetice. Repetice repetice PETice CEtiRepe eREticep repetice. Malé obměny nepřinášely úlevu ani povzbuzení, pouze udržovaly ve střehu. Na elementární riffy se nabalovaly další a další nápady a krautrockový rytmus zněl dál a dál. Přesto Aluk Todolo skládají písničky. Každý opus zněl jinak a byl snadno odlišitelný od druhých. Některé skladby směřovaly víc do post-black metalu, další připomněly sedmdesátá léta, jiné nepřipomněly vůbec nic, protože kapela si jde svojí vlastní cestou a za na první pohled konceptuálním vyzněním se dá objevit tolik rozlišných nálad a stavů, že je možná lepší o jednotících prvcích moc neuvažovat. Lepší je vychutnávat si souznění muzikantů, kteří vědí, co chtějí. Chtějí skládat hudbu, která náročného posluchače ohromí svou hloubkou a méně náročného nechá napospas monstróznímu hluku všech barev tak, aby ani nestihl přemýšlet, zda mu to celé přijde dostatečně fancy. Hodina a půl uběhla stejně rychle jako každá z desetiminutových skladeb. Dozněl poslední z nejdříve dlouho vyčkávaných a následně do věčnosti protahovaných akordů.
Za ozvěn ohlušující hudby a světla žárovky připomínal koncert v gotickém prostředí K4 setkání tajné sekty. V tomto případě uctívající dokonalost francouzské experimentální hudby. Protože experiment je svatý. Zvláště ten rituální. Aluk Todolo – rituály předků.
Aluk Todolo (fr) + Lussuria (us)
18. 5. 2013, K4, Praha
foto © amalgam/letmo
Tomáš Jančík 15.12.2024
„Jako pes, pes,“ ozývá se šeptem z publika. Švejdík přichází přes červeně nasvětlené pódium a hlasům jejich slova oplácí.
Viktor Hanačík 11.12.2024
Monumentální klenby připomínají sakrální chrámy. Čtyři reproduktory v rozích a čtyři výkonné lasery na vysokých stativech...
Viktor Palák 08.12.2024
Střih, více než deset let poté vyprodávají oba hudebníci Archu a koncert znovu začíná Bargeldovým žlučovitým máváním směrem ke zvukaři, který nejprve nemá svůj den.
Richard Michalik 03.12.2024
Hudba dokáže otvárať nové perspektívy, ktoré neustále potrebujeme ohýbať, a NEXT si je toho veľmi dobre vedomý. Report.
Michal Pařízek 30.11.2024
Sevilla. Město plné barev, chutí a života, vonící po všudypřítomných pomerančích. Tamní showcase festival se svému městu podobá...
Viktor Hanačík 28.11.2024
Bylo to na hraně mozkové kapacity, hrozilo smyslové přetížení a nevolnost. Být snímek kratší, získal by si zřejmě pozitivnější přijetí, bez nežádoucích somatických následků.
Jan Starý 20.11.2024
Mnohokrát oceněné těleso, ze kterého vyšla také hvězdná skladatelka Caroline Shaw, se představilo u nás vůbec poprvé a očekávání potvrdila i vyprodaná kapacita.
Jiří V. Matýsek 19.11.2024
„Blues je umírající žánr,“ řekl mi v rozhovoru před osmadvacátým ročníkem festivalu Blues Alive jeho booker a majitel Štěpán Suchochleb... Jak se to vezme.
Ema Klubisová 19.11.2024
I Want to Be a Machine nie je o performance a ukážke jej novej hudby. Pozýva nás bližšie, k svojim mentálnym pochodom, chybám počas písania a myšlienkovým odbočkám.
Viktor Palák 18.11.2024
Tibet coby bosý Peter Pan morfující v maniakálního kata nás v Praze prováděl odvrácenou stranou anglického venkova i dojímal vzpomínkou na zemřelé.