deemonickaa | Články | 27.10.2013
Únava, to je nepříjemná věc a unavený člověk se může stát nepříjemným společníkem. Malátný stav se dá vyřešit několika způsoby, například jít spát. Nebo z posledních zbytků energie vybudit tělo k tomu, aby vstalo a šlo načerpat síly na dobrý koncert, což byl i můj případ v úterý 22. října, kdy jsem se vydala na koncert Flash the Readies a Kwoon do Jazz Tibet Clubu.
Pomalý instrumentální, místy až těžkopádný (v dobrém slova smyslu) začátek byl adekvátním pozdravem ze strany tria Flash the Readies. Naladil na pochmurné kytarové tóny, které v ještě vyhrocenější formě představili o čtyřicet minut později francouzské hvězdy. Flash the Readies měli toho večera stejně početnou fanouškovskou základnu jako Kwoon, olomoucké publikum je na tamní tvorbu hrdé a rádo podpoří. Výzva frontmana Tomáše Valenty "pojďte blíž" se setkala s rychlou odezvou a zaplněný parket se vyprázdnil až s odchodem domů.
V celém setu nejvíce zaujal song Elevate. V záplavě všech zadumaných melodií zněl až nečekaně optimisticky, dokonce bych řekla i popově, a fungovalo to jako žádoucí osvěžení, které jako by nás přeneslo z šedivého podzimu, který proklínáme, do prosluněného babího léta, které nyní prožíváme.
Francouzský postrockový sextet na nic nečekal a obul se do toho pěkně po "kwoonovsku". Silné kytary úvodního intra upoutaly pozornost štěbetajícího publika a plynule přešly do skladby Schizophrenic. Krásný kontrast mezi nekonečným světem, který nás obklopuje a někdy svým velikášstvím až ubíjí, a malým člověkem, jedincem, který se prožívá ve svém nitru. Nitky na intimní téma se vinuly celým koncertem, aby je monumentální kytarové kolosy rozervaly. A ty se znovu spojily. Ve více jak hodinovém setu se objevily další známé pecky jako Emily Was a Queen, The Last Trip of a Drunken Man nebo pro svůj klip mnohokrát skloňovaná I Lived on the Moon, byly však odhaleny i některé kusy z připravované desky.
Ačkoliv kytarové gradace ke Kwoon patří, na výsledném soundu mrzelo upozadění violoncella, což částečně vynahradila poslední píseň Frozen Bird svým návratem do dětských let, kdy nám maminky zpívaly na dobrou noc. Po elektronickém hřmění, z něhož běhal mráz po zádech, to bylo jako pochlazení. Zavřít oči, otevřít mysl, snít.
Kwoon (fr) + Flash the Radies
22. 10. 2013, Jazz Tibet Club, Olomouc
foto © Krzystof Ras
Žofie Křížková 05.11.2024
Dvaačtyřicetiminutová stopáž zahrnuje jediný track a ten nabízí ponor do hluboce meditativní lázně neopakovatelných nuancí. Za týden v Praze.
redakce 04.11.2024
Nerada škatulkuju, nechávám se překvapit. Miluju chvíle, kdy hudba prochází každým koutkem mého bytí – v ten moment na žánru vůbec nezáleží, říká Nika a vybírá.
Mariia Smirnova 03.11.2024
V rozhovoru nám David prozradí nejen detaily příprav, ale i další akce, na které se těší – a nakonec i to, jaký je jeho nejoblíbenější drink na šestce.
3DDI3 03.11.2024
Druhý díl, v němž jsou postavami antropomorfizovaná zvířata, jejichž druh odráž osobnost a typ postavy, není jen Zootropolis pro dospělé, ale přemýšlivou detektivkou se silným sociálním přesahem.
Michal Pařízek 01.11.2024
Día de muertos, Dušičky, Halloween, všechno jedno. Dneska vyšla nová deska The Cure. Zajímalo by mě, zda to bylo plánované, nebo to tak prostě dopadlo.
Marek Hadrbolec 31.10.2024
„Zahraj Slipknoty!“ zakřičí někdo. „This is going to sound like Slipknot, I'll even take my glasses off for it,“ odpovídá pohotově Igor, načež Stoned Jesus...
redakce 30.10.2024
Playlist vytvořený jedenácti hráči orchestru, to jsme tu ještě neměli. A páteční koncert bude taky výjimečný, zve Karel Ančerl.
Maria Pyatkina, David Čajčík, Michal Pařízek 29.10.2024
Pokud někde objevovat, tak právě tady. Vybíráme z napěchovaného programu devět jmen.
Sára Prostějovská 28.10.2024
Synthpopové Forgive Too Slow vypráví deset krátkých příběhů lásky, jíž autorka v každém z nich nahlíží jinýma očima.
Šimon Žáček 28.10.2024
Druhá série Rodu draka se tak moc věnuje intimním chvílím rodinných členů, až zapomíná na zásadní konflikt. Anebo je to záměr?