Jakub Hudák | Články / Sloupky/Blogy | 19.07.2013
Open mic večery jsou v New Yorku celkem běžné, jako víceméně všude v USA. Řada známých muzikantů na „otevřených mikrofonech“ začínala a ještě delší řada stále čeká. Říká se, že je to pro hudebníka dobrá průprava, že si vyzkouší svůj materiál před publikem, nemusí si předem domlouvat žádné oficiální vystoupení a třeba si ho všimne někdo důležitý, protože legenda přesyceného světa umění praví, že open mic večery obráží producenti, manažeři a všemožní hledači talentů. V průvodcích pro ne-turisty a na všemožných diskuzních fórech je běžný konsensus, že open mic večer nemusí nutně znamenat zlo. Jít na open mic je jedna z nejčastějších odpovědí na otázku, co dělat v New Yorku (skoro) zadarmo. Je to ovšem rada s několika výhradami a ta nejběžnější bývá, že nikdo by neměl být tak troufalý, aby si myslel, že má rád stand-up komedii (která je na open mic taky běžně přítomná). Vážně – my, hloupí Evropani, zblblí videi zahraničních profesionálů vtipu, nemáme ani ponětí, co je to amatérská stand-up komedie.
Poučeni moudrými slovy a s naivním odhodláním turisty jsme se rozhodli open mic zažít. Vymyslel jsem si vnitřní motivaci hledače hudebních talentů s touhou nalézt mainstreamem přehlíženého umělce, abych byl u jeho zrodu a abych tomu jeho zrodu zatleskal. Proto jsme vyrazili do podniku jménem Pete’s Candy Store na Lorimer Street ve Williamsburgu, kde měla být striktní pravidla kolem vystupování, což se mi líbilo: například měli mít omezené vystupování komiků, muzikanti směli přednést jen dvě skladby a obě měly být původní. To mě potěšilo, protože jsem nechtěl celý večer poslouchat covery Wonderwall.
Pete’s Candy Store je pohádkově stereotypní podnik. Za barem pracují dva lidé – jeden nic neví a druhý nemá na nic čas, ale čepují pivo za tři dolary a jsou milí. Kolem baru sedí barmanovi kamarádi; ti, co by měli ten večer pracovat, a malý kluk s brooklynskou verzí Monopolů. Open mic probíhá v salonku za toaletami, večerem provází slabě šilhající mladík v žabkách se sklonem k sebeironii a citacím z Heideggera.
Vystupujících bylo nakonec něco přes dvacet. Většinou hráli na kytaru a zpívali omšelé, neoriginální písničky o lásce a o počasí a o lásce jak o počasí, ale několik výjimek ukázalo skutečný talent. Kupodivu to byli lidé, kteří mi už na první pohled připadali zajímaví. Například britský mladík, který těsně po Dni nezávislosti trpěl svým přízvukem – možná nebyl tak dobrý, ale měl v oku jiskru jako kdysi Pete Doherty, takže vyčníval. Smutným zjevem večera byl starší pán, který ještě před vystoupením rozdával svá cédéčka a potom zpíval vysokým zakřiknutým hláskem o kovbojích a o tatínkovi. Celkem se ukázalo asi pět komiků, což nebylo tak hrozné. Od dob Seinfelda se naštěstí něco změnilo a už nestačí vtipy o jídle v letadle; cokoliv s genitáliemi mělo úspěch.
Po mikrofonu jsme měli namířeno na údajně ojedinělou taneční párty Tiki Disco. Probíhala v bývalém továrním komplexu kdesi v Bushwicku, což je ještě kousek na východ od Williamsburgu. Tiki Disco pořádá několik DJů (Andy Pry, Eli Escobar a Lloydski), kteří se svou podivnou taneční párty cestují po zajímavých a málo známých místech od města k městu. Flushing Avenue, kde akce probíhala, připomíná, že i v Brooklynu jsou ještě místa nenapadnutá bio-organickou free-range new-age horečkou, která pronásleduje vlnu gentrifikace šířící se z Manhattanu. Skladiště, benzínky, graffiti, lidi dohadujou obchody s hašišem v čínském bistru a poblíž pulzuje tovární hala s obrovskou opuštěnou disco koulí. DJ chtěl, aby si všichni sundali tričko. Nikdo si tričko nesundal.
Open Mic
7. 7. 2013, Pete’s Candy Store, New York (usa)
Maria Pyatkina, David Čajčík, Michal Pařízek 29.10.2024
Pokud někde objevovat, tak právě tady. Vybíráme z napěchovaného programu devět jmen.
Michal Pařízek 04.10.2024
Dneska v osm večer na Radiu 1 spolu s Angeles Toledano, Melike Şahin, Autumnist, Juliánem Mayorgou nebo Cindy Lee. If You Hear Me Crying… leave me alone.
Michal Pařízek 20.09.2024
Šest dní u moře uplynulo tak rychle, že jsem se ani neotočil, a určitě nejen proto, že tam bylo 15 stupňů. Ale ve stínu toho, co se dělo/děje tady, už…
Michal Pařízek 06.09.2024
Okruží severu sedí kolem mozku pevně a (možná) napořád, podobně jako prsten, který mám na prstě snad po třiceti letech. Přišel ke mně před Rouge, komu tak asi patří? Forget…
redakce 29.08.2024
Mario „Dust“ La Porta si zařídil svůj bar, aby se měl kde zašít, taky si tam hrává. A se svojí kapelou jezdí po světě. Přijedou i do Kaštanu.
Michal Pařízek 23.08.2024
Štvanice minulý pátek hořela. První pražský Underground Overtake se povedl náramně, atmosféra euforická a velká stage, která u Bike Jesus vyrostla, byla zatraceně funkční i slušivá.
Veronika Mrázková 13.08.2024
Současně je právě marnost a nevědomost, kde začít a kde skončit, vzrušující. Tlumí racio a vynucuje si takové oddání dílu, které se obejde bez faktického výkladu či pointy.
redakce 13.08.2024
Letošní Brutal Assault je za námi a vypadá to na jeden z nejvýživnějších ročníků vůbec. A to nejen podle našich vyndaných reportérů.
Michal Pařízek 09.08.2024
Rozhovor s Nubyou Garcia jsem dělal před pár lety, bylo to uprostřed covidu a bylo to tím poznamenané, ale už tehdy to bylo milé...
Michal Pařízek 26.07.2024
Všechno dobré, něco výjimečné, vytržení s sebou přinesla Aunty Rayzor a vyloženě roztomilí Irreversible Entanglements. Zejména Camae Ayewa, která se chtěla boxovat.