Články / Reporty

Tajemství zavřené restaurace (Poprvé a naposledy, 420PEOPLE)

Tajemství zavřené restaurace (Poprvé a naposledy, 420PEOPLE)

Maria Pyatkina | Články / Reporty | 09.04.2022

Sál divadla La Fabrika, někdejší slévárna umělecké litiny, se stal pro ten večer restaurací. Byl příjemně nasvícen barevnými reflektory, po stranách stály židle a stoly se skleničkami na víno. Když jsem zamířila ke svému stolku, potkal mě povědomý úsměv – tanečník Filip Staněk držel v rukou dvě lahve a nabízel bílé nebo červené. Se stejným vřelým úsměvem vítá studenty na pohybových hodinách Smart Body, kam chodívám, abych si připomněla základní techniky současného tance nebo načerpala životní moudra. Tentokrát byl Filip převlečen za číšníka, stejně jako další tři tanečnice, které se již ve svých rolích poflakovaly opodál. Raut se pomalu měnil na představení.

Tušila jsem, co přijde. Na začátku září jsem v La Fabrice byla svědkem představení Mojo, Baby, které 420PEOPLE uvedli na zahájení divadelní sezony. Pravě z euforického pot purri nabitého retro hity vznikla show Poprvé a naposledy. Původní choreografie byla vytvořena pro čtyři tanečníky (a jednu figurínu), show Poprvé a naposledy se pak rozrostla o další scény, postavy a nezvané hosty. Prvním takovým hostem se stal plešatý pan – loutka vedená hercem Jiřím Zemanem –, který vyskočil z velké zaprášené truhly, kde odpočíval bezmála sto let. Poté do prostoru zavřené restaurace zavítala nemluvná paní v zelených gumácích (ztvárněna herečkou Annou Polívkovou), která komickou pantomimou na Smetanovu Má vlast sklidila největší ovace publika. Omylem namísto do banky pronikl do restaurace i neúspěšný loupežník (slavný tanečník Marek Zelinka), který se musel z nešvaru elegantně vytancovat. Svou hvězdnou chvíli měla i místní uklízečka (Dana Batulková), která mohla prožít chvilku mládí v romantickém duetu s Filipem Staňkem.


Všechny tyto vtipné a obskurní postavy se v restauraci vystřídaly, aniž by nějak ovlivnily její časoprostor: objevily se a pak se zase vytratily, jen stopy po nich musela zametat nešťastná uklízečka. Hnacím motorem celého děje byli tanečníci a jejich pohyb. Oproti předchozím konceptuálním představením 420PEOPLE zde tanečníci dostali větší prostor na to být sami sebou a ukázat víc ze svých osobností než jenom taneční dovednosti. Simona Machovičová tu vynikla v hravém kabaretním sólu a Eliška Jirsová se předvedla jako skvělá zpěvačka. Francesca Amante ukázala, že kimono s černým páskem, které na ni v jednu chvíli spadlo z nebes, jí patří po právu. A Filip Staněk kromě komických romantických duetů, ve kterých ukázal vynikající herecké charisma, vystřihl i jiskřivé stepové sólo s prvky různých národních tanců.

Šéf 420PEOPLE Václav Kuneš neskrývá, že představení Poprvé a naposledy slouží k odreagování - pro diváky a svým způsobem i pro soubor. V tomto fantasmagorickém kabaretu se současný tanec potkává s herectvím, pantomimou, živou hudbou, loutkovým divadlem a dalšími tanečními žánry. Pohromadě to vše drží fascinující úroveň tanečníků, kteří se tu ukazují i jako charismatičtí herci, všestranné osobnosti a hlavně družná parta. A sotva to vše bylo opravdu naposledy.

Info

420PEOPLE: Poprvé a naposledy
3. 4. 2022 La Fabrika, Praha

foto © Vojtěch Brtnický

Komentáře

Pro možnost psaní komentářů se přihlašte nebo zaregistrujte.

Relevantní články

Chvilky transcendence (Roomful of Teeth)

Jan Starý 20.11.2024

Mnohokrát oceněné těleso, ze kterého vyšla také hvězdná skladatelka Caroline Shaw, se představilo u nás vůbec poprvé a očekávání potvrdila i vyprodaná kapacita.

Postřehy v modré (Blues Alive 2024)

Jiří V. Matýsek 19.11.2024

„Blues je umírající žánr,“ řekl mi v rozhovoru před osmadvacátým ročníkem festivalu Blues Alive jeho booker a majitel Štěpán Suchochleb... Jak se to vezme.

Jenny chce byť strojom (Jenny Hval)

Ema Klubisová 19.11.2024

I Want to Be a Machine nie je o performance a ukážke jej novej hudby. Pozýva nás bližšie, k svojim mentálnym pochodom, chybám počas písania a myšlienkovým odbočkám.

Pohleďte, krásný, raněný démon (Current 93)

Viktor Palák 18.11.2024

Tibet coby bosý Peter Pan morfující v maniakálního kata nás v Praze prováděl odvrácenou stranou anglického venkova i dojímal vzpomínkou na zemřelé.

Co to všechno stojí (Anki)

Filip Peloušek 17.11.2024

Je to sotva pár dnů, co jsem dočetl Piko Apoleny Rychlíkové a Pavla Šplíchala, to mi ještě nedocházelo, jak potřebný kontext mi dodává ke křtu jedné z nejzásadnějších desek letošního…

Temný půvab rapové poezie (Moor Mother & billy woods)

Viktor Hanačík 07.11.2024

Oba pojí čtyři roky staré album Brass, cit pro ponuřejší vyprávění, jazz-rapové podhoubí a kontrasty z afroamerické historie... A na dlouhém baru La Fabriky mají zemité Primitivo.

Útěk na čarodějnou horu (Stoned Jesus)

Marek Hadrbolec 31.10.2024

„Zahraj Slipknoty!“ zakřičí někdo. „This is going to sound like Slipknot, I'll even take my glasses off for it,“ odpovídá pohotově Igor, načež Stoned Jesus...

Kdo byla, je Miss Flower? (Emilíana Torrini)

Václav Valtr 28.10.2024

„I wanna taste you, taste your lips, feel your hips,“ znělo z pódia, kde stála zpěvačka v rudých šatech, od prvních okamžiků plně pohroužená do hudby.

I wanna see you fucking dance! (Gurriers)

Veronika Tichá 27.10.2024

Působivá performance irského kvintetu s vervou a nahlas pojmenovala problémy, které vidí kolem sebe a nebojí se o nich mluvit.

Lámání kostí i ducha (Pharmakon & co.)

Klára Šajtarová 25.10.2024

V hluku se setkává bolest s rozkoší, zoufalství s rezignací, otázka přežití se stává méně o fyzickém těle a více o duchu.

Offtopic

Tento web používá k poskytování služeb a analýze návštěvnosti soubory cookie. Používáním tohoto webu s tím souhlasíte. Souhlasím Další informace