Tak na tom vem jed...

Chvástavý krasavec (Philip Rosenberg), který na sebe nedá dopustit. Sluha (Gregory Arsenal), který při zodpovědném uklízení leccos vyslechne, vidí i zažije na vlastní kůži. Drobná Betty (Lolita Costet), čerstvá Mrs. Barwick, jejíž úsměv je stejně falešný, jako jsou oči jejího novomanžela (Yannick Thomas) dobrácké. Každý z nich něco ví a nepoví. Ač se to na první pohled nezdá, šedý salónek, ve kterém se všichni po svatebním obřadu sejdou, ukrývá víc, než by se mohlo zdát. Nevyřčená tajemství visí ve vzduchu, tak jako drobné obláčky kouře z cigaret a doutníků a mezi jednotlivými sklenkami šampaňského začíná být jasné, že v tomto pokoji opravdu nějaký ten slon je. Elephant in the Room. Neviditelný slon, který je sám v přeplněném pokoji jako symbol chystaného zločinu, o kterém zatím ví jen pachatel.

Francouzský soubor Cirque Le Roux je složený ze čtyř umělců, kteří se světoznámými soubory projeli kus světa, a nakonec je společná láska k cirkusu svedla dohromady, aby mohl vzniknout nový svět – cirque noir. Už filmové titulky na začátku dávají tušit, že tentokrát bude něco jinak. Hned co se v šedém pokoji rozsvítí světlo, jsme vtaženi do příběhu, který nás nepustí do samotného konce. Nevěsta vchází do zatím prázdného pokoje, zapálí si, a když za dveřmi uslyší kroky, schová se do skříně. Úvodní situace vytváří lehké napětí, které postupně narůstá. Pokud si nevěsta ze samého štěstí nehraje s novým mužem na schovávanou, tak asi není tak úplně spokojená. Mezitímco zamilovaný novomanžel ji zahrnuje dárky, její pozornost je rozptýlena mezi pohledného tlučhubu, sluhu a v útrobách knihy ukrytou lahvičku s neprůhledným obsahem, který je určen nic netušícím útrobám jejího kníratého muže. Asi jí černá sluší víc než bílá… Ze starého gramofonu, který ve stylovém, dokonale sladěném salónku nesmí chybět, se line jeden prověřený hit za druhým a mezi Gershwinem a Sinatrou můžeme sledovat obrazy na stěnách. Na stěně napravo Judita utínající hlavu Holofernovu, nalevo výjev připomínající obraz barokního mistra Caravaggia Povolání svatého Matouše. Žena-vražedkyně a počítáním peněz zaneprázdněný Matouš, který ještě o ničem neví, ale už si na něj někteří ukazují? Podobnost čistě náhodná. Obrazy se náhle mění a staré mistry nahrazují svatební fotografie, na kterých je označen ten, který musí z kola ven. Skvělý nápad s pohyblivými obrazy ve výjimečném provedení – kompozice na všech plátnech tvořené výhradně členy Cirque Le Roux. Pohyblivé ovšem nejsou jen obrazy. Panička Betty postupně odhazuje zábrany, paruku i šaty, aby jako žena vamp v krátkém kožichu dala najevo, že má všechny přítomné muže v hrsti. Lampy všech velikostí a tvarů, které předtím dopadly na scénu, vytvářejí v kombinaci s červeným světlem dojem kabaretu ve čtvrti červených luceren, ve kterém se schyluje k neplánovanému číslu. A pak stoupají vzhůru a zase se snášejí k zemi podle toho, na co nebo na koho je třeba si posvítit.

Ze všeho, co vidíme, je znát, jak velký důraz je kladený na detail, vše je výsostně promyšlené a vytváří kompaktní celek. Akrobatická čísla přestávají být exhibicí a stávají se prostředkem komunikace mezi klíčovými postavami, jejichž fyzické jednání je výmluvnější než všechna slova (a to i přesto, že se členové Cirque Le Roux naučili některé věty v češtině). Nevidíte před sebou sled čísel se společným jmenovatelem „koukejte, co všechno umím“, ale fyzické divadlo o vášni, lásce a zpovykané nenávisti. Cirque Le Roux originálně pracují i s rekvizitami – znuděná Betty posedává na pohovce a švihák, pyšnící se mnoha zářezy na pažbě, předvádí akrobatické sólo na rukou na fragmentech ženské figuríny coby zástupného torza všech žen, které s tímto seladonem mohly – ale zdaleka nemusely - mít tu čest.

Francouzský soubor Cirque Le Roux přináší do svého pokoje kromě slona velmi inspirativní počin, kombinující grácii a eleganci starých časů s novými nápady a možnostmi spojení divadla, filmu a nového cirkusu ve smrtelném koktejlu, který rozhodně stojí za to vidět až do dna.

Santé!