The Body a dřevní očista těla

Vylidněný prostory večerního Na Knížecí, potulný koleje tramvají a vleček, starý industriální ratejny, v nichž se zase po letech svítí. MeetFactory vytváří v demilitarizovaný zóně z kolejí a silnic moderní oázu, jiný prostory zůstaly u industriálního punku. Jsou tu i smutný příběhy jako kulturní sportovna v Radlicích, která neprošla zdravotní prohlídkou, a je donucená hibernovat. Podzemní klub Underdogs‘ je v kondici lepší, jen po návštěvě The Body to bude na zkontrolování zdiva…

Před The Body ještě Uniform, za svou krátkou pětiletou historii už relativně etablovaná americká kapela z pomezí noise rocku a industrialu. V Underdogs‘ mě to bohužel chytá ještě míň než z desky. Hodně punkování, hodně nespoustanosti, ale taky hodně předvádění namísto hudební energie, která stříká jen z náklepů. A výhradně na nich zvuk kapely nestojí. Kupy ruchů znějí naživo spíš nechtěně, jen jako vyčkávání na další nášup rytmů, co naplat, že pot stříká ve velkým a na dveře klepe hardcore. Vnímám fragmenty. Ruku na stropě, nožičky stojánku v nejkrkolomnějších polohách, zpěvákův činčablond. Víc ne.

Po přestavbě už jedna z tváří The Body, dneska ta metalová, opřená o kytaru, agresivní bicí, bordelkrabky a vokál Chipa Kinga. Zvuk nejde udělat líp. Hutný základ jistí, bubny s činely ostře řežou a řev uštvanýho psa vystupuje odněkud z boudy přesně jako na deskách. Set drží pod střechou intenzivní agrese. Ta nepůsobí útočně, ale jako výtrysk beznaděje, natlačený do krátkých songů.

Intenzita a výrazová prostota přitom z The Body nedělá primitivní skladatele. Naopak, ve skladbách je slyšet cit pro jejich vnitřní dynamiku, dostatečnou identifikovatelnost i kapelní nepostiženost žánrem. Dlouhá štreka fungovat nemůže, síla je v návalu, čtyřiceti minutách na tělo. Minutách dřevní očisty, oslavy primitivnosti, důvodu, proč kontrolovat základy.