Zuza Kolouchová | Články / Reporty | 01.05.2017
Polští Coals, slovenští Max Bazowski i tuzemští 7/9 jsou relativními nováčky na hudební scéně, přesto je o nich slyšet čím dál víc. Ačkoliv to byl z hlediska žánrů večer nesourodý, představil zajímavá jména, která je dobré si pamatovat.
Synthwave/shoegazeové duo 7/9 představilo temnou muziku, která je jen v některých písních doplněná texty. Ty chvílemi zavánějí lehkým patosem (slova jako „bolest“ a „srdce“ jsou vždycky na hraně), naštěstí jsou zasazena do dravého a řvoucího kontextu, takže na sentiment není prostor. Až na jednu, dvě pomalejší skladby, které zanechaly rozpačitý dojem, je 7/9 projekt, který má jasnou vizi a slibný výhled.
Max Bazowski debutovali v roce 2015 a od té doby jsou hvězdou domácí alternativní scény. Hrají na festivalech, jako jsou Pohoda nebo Grape, stali se objevem roku na Radio Head Awards. Sebevědomí z nich sršelo i na pražském koncertě, publikum svým žánrovým zasazením někde mezi The Horrors, Oasis a Black Angels rychle roztančili. Dobrá hudba, ještě lepší kytarová sóla, zpěvák, který se až moc prožívá, image ostrovní poprockové kapely. Doma nebo u nás se můžou stát hvězdou, ale posun k výraznějšímu a osobitějšímu projevu by jim prospěl.
fotogalerie z koncertu zde
To polská kapela Coals podobný problém nemá. Elektronické duo Katarzyna Kowalczyk a Łukasz Rozmysłowsky má své první LP teprve před sebou, ale už teď jsou díky vystoupení na festivalech jako Iceland Airwaves nebo Off miláčky publika i kritiky. To, co je dělá zapamatovatelnými, je jedinečný vokál zpěvačky, když ta holka začne zpívat, vlhnou kalhotky bez rozdílu pohlaví. Pohled laně, tajuplná hudba, inspirace skupinami jako The Knife nebo Sigur Rós, hitovka Shattered Mirrors, u které by jeden brečel radostí… Velký objev.
Heartnoize Promotion vědí, že dobré koncerty nemusí mít velká jména na plakátech. Stačí jen věřit v neznámé.
Coals (pl) + Max Bazowski (sk) + 7/9 (cz)
28. 4. 2017, Klub FAMU, Praha
foto (C) zu
Jan Starý 20.11.2024
Mnohokrát oceněné těleso, ze kterého vyšla také hvězdná skladatelka Caroline Shaw, se představilo u nás vůbec poprvé a očekávání potvrdila i vyprodaná kapacita.
Jiří V. Matýsek 19.11.2024
„Blues je umírající žánr,“ řekl mi v rozhovoru před osmadvacátým ročníkem festivalu Blues Alive jeho booker a majitel Štěpán Suchochleb... Jak se to vezme.
Ema Klubisová 19.11.2024
I Want to Be a Machine nie je o performance a ukážke jej novej hudby. Pozýva nás bližšie, k svojim mentálnym pochodom, chybám počas písania a myšlienkovým odbočkám.
Viktor Palák 18.11.2024
Tibet coby bosý Peter Pan morfující v maniakálního kata nás v Praze prováděl odvrácenou stranou anglického venkova i dojímal vzpomínkou na zemřelé.
Filip Peloušek 17.11.2024
Je to sotva pár dnů, co jsem dočetl Piko Apoleny Rychlíkové a Pavla Šplíchala, to mi ještě nedocházelo, jak potřebný kontext mi dodává ke křtu jedné z nejzásadnějších desek letošního…
Viktor Hanačík 07.11.2024
Oba pojí čtyři roky staré album Brass, cit pro ponuřejší vyprávění, jazz-rapové podhoubí a kontrasty z afroamerické historie... A na dlouhém baru La Fabriky mají zemité Primitivo.
Marek Hadrbolec 31.10.2024
„Zahraj Slipknoty!“ zakřičí někdo. „This is going to sound like Slipknot, I'll even take my glasses off for it,“ odpovídá pohotově Igor, načež Stoned Jesus...
Václav Valtr 28.10.2024
„I wanna taste you, taste your lips, feel your hips,“ znělo z pódia, kde stála zpěvačka v rudých šatech, od prvních okamžiků plně pohroužená do hudby.
Veronika Tichá 27.10.2024
Působivá performance irského kvintetu s vervou a nahlas pojmenovala problémy, které vidí kolem sebe a nebojí se o nich mluvit.
Klára Šajtarová 25.10.2024
V hluku se setkává bolest s rozkoší, zoufalství s rezignací, otázka přežití se stává méně o fyzickém těle a více o duchu.