Kateřina Lukáčová | Články / Reporty | 13.03.2016
Znali se, měli se – možná i rádi. Ale on byl kluk a ona byla holka. Jde to, nebo je to problém?
Svěží inscenace olomouckého Divadla na cucky si pokládá otázku, zda existuje přátelství mezi holkou a klukem, mužem a ženou. Nebo možná jen otázku, zda existuje přátelství. Tečka.
Na scénu přivádí dvě děti, které si zpočátku ani neuvědomují svou rozdílnost, jsou přece stejní, říkají si všechno. Můžou na sebe i přísahat. Ale s průběhem času rostou a věc se komplikuje. Zkazí jim to žárlivost nebo je odloučí vzdálenost? Otevřený konec inscenace zklamává a dává naději zároveň.
Slovenská režisérka Silvia Vollmannová nepracovala při tvorbě inscenace s žádným dramatickým textem. Autory textu jsou i sami herci, využili vlastních i cizích životních zkušeností a příběhů, z nichž slepili výsledný tvar. Který je díky tomu živý a přirozený, připomíná nám dětství a naše vlastní přátele.
Inscenace je rozdělena do krátkých scén, které jsou od sebe časově vzdálené. Plynutí času a s ním související dospívání zobrazují čáry na futrech, které jsou stále výš. Mění se také kostýmy, které naznačují aktuální věk aktérů. Scény jsou také odděleny krátkými video vstupy reportážního charakteru, ve kterých vystupují náhodní lidé z ulice, jimž byla položena otázka. Existuje přátelství mezi mužem a ženou? Ty jsou vtipně a často kontrastně sestříhané, závěr je nejasný. Tvoří rámec inscenace a obrací pozornost na naše vlastní zamyšlení nad touto otázkou. Někteří se dokonce v přímém přenosu na základě svých odpovědí dostanou před svými „přáteli“ do ošemetných situací.
Scénografie vytváří barevný svět iluzí a měkkých nárazníků. Svět, v němž můžeme bezpečně vyrůst, aniž bychom se zranili. Jedinou rekvizitou jsou totiž barevná nafukovací lehátka. V průběhu inscenace je jimi nápaditě vytvořeno hned několik prostorů, jsou bunkrem i barem, postelí i školní lavicí. Nakonec si ona sbalí pár lehátek a odjíždí od něj. Ale třeba v pátek, aby se zase mohla vrátit.
Hlavní představitelé Petra Dosoudilová a Jan Machalka jsou roztomilí celé představení, nejen v „dětském“ úvodu. V krátkých klíčových i banálních situacích oživují na scéně dva přátele, kteří spolu strávili dětství i dospívání, a i když s blížící se dospělostí balancovali na hraně, nespadli do propasti odloučení, dokud se jejich cesty nerozešly. Postavy jsou typizované – Dosoudilová hraje holku, Machalka kluka, ve střihové stavbě není mnoho prostoru pro detailní charakterizaci. Přesto představení o přátelství, lásce a možná něčím mezi tím představuje milou nostalgickou připomínku toho, že jsme byli dětmi a že jsme měli přátele –„forever“?
Divadlo na cucky - Můj BF
10. 03. 2016, Industra Stage, Brno
www.facebook.com/events/997284433675111
foto © vrbaak
Jan Starý 20.11.2024
Mnohokrát oceněné těleso, ze kterého vyšla také hvězdná skladatelka Caroline Shaw, se představilo u nás vůbec poprvé a očekávání potvrdila i vyprodaná kapacita.
Jiří V. Matýsek 19.11.2024
„Blues je umírající žánr,“ řekl mi v rozhovoru před osmadvacátým ročníkem festivalu Blues Alive jeho booker a majitel Štěpán Suchochleb... Jak se to vezme.
Ema Klubisová 19.11.2024
I Want to Be a Machine nie je o performance a ukážke jej novej hudby. Pozýva nás bližšie, k svojim mentálnym pochodom, chybám počas písania a myšlienkovým odbočkám.
Viktor Palák 18.11.2024
Tibet coby bosý Peter Pan morfující v maniakálního kata nás v Praze prováděl odvrácenou stranou anglického venkova i dojímal vzpomínkou na zemřelé.
Filip Peloušek 17.11.2024
Je to sotva pár dnů, co jsem dočetl Piko Apoleny Rychlíkové a Pavla Šplíchala, to mi ještě nedocházelo, jak potřebný kontext mi dodává ke křtu jedné z nejzásadnějších desek letošního…
Viktor Hanačík 07.11.2024
Oba pojí čtyři roky staré album Brass, cit pro ponuřejší vyprávění, jazz-rapové podhoubí a kontrasty z afroamerické historie... A na dlouhém baru La Fabriky mají zemité Primitivo.
Marek Hadrbolec 31.10.2024
„Zahraj Slipknoty!“ zakřičí někdo. „This is going to sound like Slipknot, I'll even take my glasses off for it,“ odpovídá pohotově Igor, načež Stoned Jesus...
Václav Valtr 28.10.2024
„I wanna taste you, taste your lips, feel your hips,“ znělo z pódia, kde stála zpěvačka v rudých šatech, od prvních okamžiků plně pohroužená do hudby.
Veronika Tichá 27.10.2024
Působivá performance irského kvintetu s vervou a nahlas pojmenovala problémy, které vidí kolem sebe a nebojí se o nich mluvit.
Klára Šajtarová 25.10.2024
V hluku se setkává bolest s rozkoší, zoufalství s rezignací, otázka přežití se stává méně o fyzickém těle a více o duchu.