František Formánek | Články | 14.05.2020
Karanténní lifestyle posledních dní s sebou nepřinesl jen takové příjemnosti jako neúnavný binge-watching YouTube a Netflixu a skypeové popíjení s přáteli. Naskytla se nám díky němu i možnost více tvořit, vzpomínat a meditovat. Třeba takový Jon Hopkins vzal do ruky sto let starou tibetskou mísu, kterou si kdysi koupil na svých cestách po Indii, zapnul laptop a začal nahrávat. Výsledné zvukové stopy potom vrstvil na sebe, až z nich vypreparoval jedenadvacetiminutový meditativní kousek s názvem Singing Bowl (Ascension).
Oproti maximalismu jeho posledního alba Singularity (2018) je nová skladba minimalistickým dronem evokujícím chvíli jemné pohlazení šíje milovanou osobou, jindy zase vhledy do temných zákoutí vlastního nevědomí. Pokaždé ale s očistným efektem. Hopkins kromě dlouhé verze nabízí i rychlý, čtyřminutový „best-of“ edit, jehož existenci si nedovedu vysvětlit. Je to teaser, než si pustíte celou skladbu? Je někdo tak extrémně vytížený, že si nedokáže vyčlenit dvacet minut na klidné rozjímání? Vždyť během těch čtyř minut sotva stíhám vypnout pulzující myšlenky, natož abych se uvolnil a odpočinul si.
Na druhou stranu, Hopkins myslel i na lidi, kteří chtějí meditovat celý den v kuse. Singing Bowl (Ascension) funguje zároveň jako úvod do jeho čtyřiadvacetihodinového Spotify playlistu s názvem Quiet, zaměřeného právě na meditativní ambient. Kromě několika Hopkinsových příspěvků se v něm objevují skladby například Briana Ena, Sophie Hutchings nebo Williama Basinského. Binge meditace zaručena.
Ambient je rozsáhlý a těžko uchopitelný žánr - vesmír sám pro sebe, který prosakuje do hudby všeho druhu. Jeho obliba při výletech do sebe sama je ale neměnná; ať už funguje jako tichý podkres při ASMR videích nebo ve své neředěné podobě coby všeobjímající zvuk, který si můžeme vychutnat celým tělem. Jon Hopkins zve na cestu po okraji tibetské mísy, která vypráví svou stoletou historii ve dvaceti minutách. Těžko odolat.
Žofie Křížková 05.11.2024
Dvaačtyřicetiminutová stopáž zahrnuje jediný track a ten nabízí ponor do hluboce meditativní lázně neopakovatelných nuancí. Za týden v Praze.
redakce 04.11.2024
Nerada škatulkuju, nechávám se překvapit. Miluju chvíle, kdy hudba prochází každým koutkem mého bytí – v ten moment na žánru vůbec nezáleží, říká Nika a vybírá.
Mariia Smirnova 03.11.2024
V rozhovoru nám David prozradí nejen detaily příprav, ale i další akce, na které se těší – a nakonec i to, jaký je jeho nejoblíbenější drink na šestce.
3DDI3 03.11.2024
Druhý díl, v němž jsou postavami antropomorfizovaná zvířata, jejichž druh odráž osobnost a typ postavy, není jen Zootropolis pro dospělé, ale přemýšlivou detektivkou se silným sociálním přesahem.
Michal Pařízek 01.11.2024
Día de muertos, Dušičky, Halloween, všechno jedno. Dneska vyšla nová deska The Cure. Zajímalo by mě, zda to bylo plánované, nebo to tak prostě dopadlo.
Marek Hadrbolec 31.10.2024
„Zahraj Slipknoty!“ zakřičí někdo. „This is going to sound like Slipknot, I'll even take my glasses off for it,“ odpovídá pohotově Igor, načež Stoned Jesus...
redakce 30.10.2024
Playlist vytvořený jedenácti hráči orchestru, to jsme tu ještě neměli. A páteční koncert bude taky výjimečný, zve Karel Ančerl.
Maria Pyatkina, David Čajčík, Michal Pařízek 29.10.2024
Pokud někde objevovat, tak právě tady. Vybíráme z napěchovaného programu devět jmen.
Sára Prostějovská 28.10.2024
Synthpopové Forgive Too Slow vypráví deset krátkých příběhů lásky, jíž autorka v každém z nich nahlíží jinýma očima.
Šimon Žáček 28.10.2024
Druhá série Rodu draka se tak moc věnuje intimním chvílím rodinných členů, až zapomíná na zásadní konflikt. Anebo je to záměr?