„Udělejte zvuuuk!“ (Raveyard Festival)

„Modlím se za každého, kdo jede ve třiceti stupních cesty po D1. To je na metál,“ říká mi známý, když rozebíráme čtyřhodinovou cestu do Boskovic. Ani kultura není zadarmo, a to je dobře. Užívejme, dokud to jde.

Po zkušebním nultém ročníku se loni partičce Mindicted Crew potvrdilo, že i v Boskovicích má taneční hudba své místo. Bodejť by neměla, když vás chrání zdi Panského dvora a večerka je o druhé ranní. Aktuální UK bass, grime, drill a drum and bass a velká stage na nádvoří pod sluneční palbou v kontrastu plně obsazených arkád historické budovy. Skvělé místo. Za mixem zrovna točil Inphy z labelu Ty Nikdy – má přehled, ví, kdy vytáhnout 58G, Skeptu nebo Paina a vkusně je proplést. Slyšet Integrity od JME protnuté neurohopovým beatem, zatímco pijete mix becherovky s borovičkou vedle obrazu Bonaparta zdolávajícího Alpy s Makapansgatským oblázkem místo obličeje (od Milana Mikulaštíka), má své osobité kouzlo. Zbylé dvě stage uvnitř budovy se připravovali na večerní rychtu.

Za Mustaffy a Tubse bylo na podiu i pod ním dvakrát tolik dobré nálady. První test majku prošel, byť bylo občas těžko rozpoznat, co se v Tubsově kulometné kadenci skrývá. Vystřídal je DJ Casablanka z Opaku Dissu, který připravil půdu pro svitavské souputníky. O půl hodiny později si Raveyard užíval prvního headlinera. „Udělejte zvuuuk!“ halekal ASAP Jarda ikonicky hlubokým hlasem. Don Chain si hlídal fábku ve své tracku a Young Lvíše vykrejval letící petku. Žádné velké prostoje, jen nekonečný hype. „Takhle vypadajó moravské zábavy, dáme si svinstvo,“ sázela trapová banda jednu hlášku za druhou. I přesto si zachovali profesionální tvář – co se zvuku a celkového výstupu týče, bylo vše doladěné a pohlídané. Track Stop Time z produkce Dryman/Soulcox byl hozenou rukavicí Glebovi, který se za soumraku pustil do grimeové hry. Svou intenzivní flow skákající do svižných dnb synkop udržoval publikum ve varu, i když byl na podiu pohybově velmi strohý, jako by veškerý cit pro rytmus soustředil pouze a přímo do slov.

S koncem Glebova setu se festival přesunul od UK bass a rapu k čisté drumandbassové párty. Akira si pod noční oblohou pohrával se skočným jump-upem, na druhé stagi zas Heft s Towiem tavili zdi hutným neurofunkem. O malou chillout stage pečovali Don Pedropoulos, Amma s klidnějšími groovy. Překvapením byla audiovizuální showcase ostravského labelu Sinful Maze, který zvukově kroužil kolem techstepu, až tvrdého crossbreedu. Pod stroboskopem kolem pódia bylo nataženo průsvitné plátno, na kterém běžela projekce, zatímco lidi divoce stepovali pod stagí. Černý kůň večera. Kdo myslel, že půjde po druhé ranní domů, byl naivní, nebo zapomněl na gulinu. Jelo se až do rána.

Boskovická tancovačka vykročila správnou nohou bez přešlapů. Na velké lunaparky ani vyprahlé plošiny s neosobním tržištěm se tady nehraje, ale na kamarádskou party s dramaturgickým potenciálem, prostředím, jež odvane veškeré neduhy světa, a blízkost, kterou potřebujeme víc než kdy předtím, to ano.