Kritika vesnicko-maloměstského nevkusu (Don Chain)

Crew Opak Dissu začala jako sranda pro pár kámošů. Původní záměr ale přerostl jeho autorům přes hlavu, rozšířil se dál, než sami čekali a postupně se jméno Opak Dissu stalo jedním z nejžhavějších pojmů na české scéně. Každý projekt, který začíná bez ambicí a jen jako zábava, se musí dříve či později vyrovnat s nutností vystoupit za zaběhlých kolejí původního konceptu a jít o kus dál. Nemusí se to vždy povést: pak hrozí pomalý, ale jistý propad do zapomnění. A přesně v téhle fázi je teď nejen Opak Dissu, ale také Don Chain, rapper a designer zodpovědný za svébytnou vizuální identitu. Ukazuje jeho mixtape nový směr nebo se drží zaběhlých jistot?

Platí oboje. Don Chain vás vezme na vyjížďku s lokálním riderem Derekem D, který se v kusu šrotu, jež drží pohromadě lepicí páska a zbožné přání řidiče, prohání po ulicích maloměsta. Každý, kdo vyrostl na vesnici nebo maloměstě, by podobných Dereků dokázal vyjmenovat hned několik a ví, že domácí tuning, který byl cool naposled v době, kdy dostal řidičák poprvé do ruky, se časem stává v lepším případě trapným. Kritika vesnicko-maloměstského nevkusu padá na úrodnou půdu a připomene hovadské reálie vesnického dospívaní. Reálie, které každý, kdo se z vesnice odstěhoval, už dávno odsunul do hlubin podvědomí. Ještě předtím ale dojde na vydatnou rozcvičku a několik litrů endorfinů a potu. Po aerobikovém intru, kde posluchače naučí několik nových cviků, vezme Don Chain do pusy píšťalku, aby v roli trenéra podnikl exkurzi do místních sokoloven. Pohybovou trilogii uzavírá reportáž psaná v moshpitu nazvaná Kolenačela. A když už budete mít pohybu dost, tak si po již zmíněné projížďce s Derekem zrelaxujete na rajském Rančo Relaxo, které vítá s náručí hedonismu otevřenou dokořán. Na všechny milovníky rapové zvukomalby čeká ještě dvojkombinace boombap a badminton, kterou dohromady nespojuje nic jiného než právě zvukomalebný potenciál těchto dvou slov. Dalším výletem do doby nadšeného dospívání je remix písně Poslední skérko věrně zachycující trampoty mladého huliče, jenž vyškrabává zbytky tak intenzivně, že už má ve filmovce díru.

Tematický záběr je široký, přesto texty jen výjimečně vybočuje z cvičení v ironizující a až parodické opakdissovské realitě, jejíž potenciál se postupně vyčerpává. Na desce najdete několik rýmů, které spolehlivě vyvolají úsměv na tváři („Zdenda, jojo Macura legenda“), ale celku by jich slušelo více. I úderných postřehů je na mixtape poskrovnu. DDD Tape kouše mléčnými zuby, ale i jorkšírovi jednou vypadají a místo nich můžou narůst ostré špičáky. Ty se zatím skrývají v dásních, ale podvědomě víme, že tam jsou.