Versus: Kmeny (Straight Edge)

Kmeny pokračovaly dalším dílem, tentokrát jsme si mohli prohlédnout zástupce kmene Straight Edge. Koho jste tam viděli? Extrémisty, zloduchy a poloblázny, divochy? Ano, ti tam byli, ti tam jsou. A s nimi Noam Chomsky, středověcí flagelanti a hardcorová chátra. Tentokrát více o názorech než o každodenním (ne)bytí.

Zdeněk Malinský: Naprosto přesně chápu režiséra v úvodní debatě: „Tohle téma je naprosto nefilmovatelné, nevím, co s tím.” Stejně to mám se psaním k jednotlivým dílům. A je to horší a horší.

Díl poklidný, místy velmi lyrický. Díl paradoxů i protikladů: sXe odmítají alkohol, přitom seriál sponzorují pivovar s likérkou; veganství, askeze odmítající alkohol, cigarety, drogy vs. agresivní hudba. Líbil se mi střih i některé zajímavé záběry na detaily (a vlastně i celky), díky čemuž nebyl díl zbytečně upovídaný. Snesl bych více hudby, záběrů z koncertu a za titulky bych se nezlobil (nerozuměl jsem ani slovo, o čem Banán zpíval). Nezaškodilo by, kdyby zaznělo (stručněji, jasněji) důvody veganství, askeze i politické postoje. Jít v tomto ještě více do hloubky by asi příliš překročilo časový rámec dílu. Škoda.

I když jsem čekal díl svižnější, akčnější a drsnější, líbil se mi a řadím ho k nejlepším.

mexhouse: Naprosto nechápu režiséra v úvodní debatě, že je téma nefilmovatelné, o tomhle dílu Kmenů bych mohl napsat třicet stránek… Legrace. Jistě že ho chápu, o to obdivuhodnější/vtipnější je, co s tématem udělal. Tomuhle se říká tvůrčí z nouze ctnost: v jedné rovině se vyznat z toho, že téma je absolutně „nedějové“, bez pohybu, v druhé rovině poslat tři vyznavače straight edge na výlet na Šumavu. V té první se tvůrci (režisér Abrahám a Vladimír 518) snaží přesvědčit xBanánax, aby šel do „konstruktivní konfrontace“ se zástupci protilehlých stran (náckové, policajti), koncept mluvících hlav, v té druhé diskutuje trojice insiderů na cestě, „road movie“. Funguje to dobře, protože první rovina je slepá ulice, ta druhá osamocená stezka.

V tomhle dokumentu se nehraje na obrazové efekty, ani na hudební složku (která se omezuje na koncertní výseky Hanby), exteriér střídá interiér, posloucháme východiska a stanoviska. Jistě, mé nadšení plyne i z toho, že rád sleduju životní cesty Banána (Hanba, Hlinomaz) i Ivana (Two Shovels Events, Flowers for Whores), že chovám sympatie ke hnutí straight edge jako takovému, jakkoliv jsem závislý na drogách mentálních i emočních. Motiv askeze coby životní cesty a protisystémového postoje je velmi cenný a důležitý.

Protože tenhle díl více než který jiný prezentuje názory subkultury, je snadné a bude vděčné se chytat jednotlivých vět a hlášek, vytrhávat z kontextu. Jedni je zavrhnou, protože odmítají chodit k volbám (dialog s policajtem má stejný smysl jako pochod k volební urně, říkám já), druzí se budou posmívat, že v hospodě hledají jídlo podle vlastních potřeb (a ten špenát je dělaný na čem?), třetí se vysmějou tomu, že názory straight edge jsou „sponzorovány“ velkou likérkou. O osobní volbě, jejích důsledcích, o hranicích vlastního přesvědčení a kompromisech, o tomhle máme přemýšlet. Vím, že je za hranou nazvat dialog ohlávkou na člověka, ale „konstruktivní dialog“ dnešních parametrů je jen navoněné hovno, televizní blábol. Tolik k původní ideji režiséra. Díl plný zdánlivých paradoxů i hořce vtipných momentů: „S některýma lidma jsem si začal lidsky rozumět až po tom, co začali chlastat nebo hulit.“

PS: Snesl bys více hudby? To je jako bys vyčítal krásné holce, že se zapomněla namalovat. Pro podstatu krásy (artefaktu) to není relevantní.