Články / Rozhovory

Voice of Baceprot: Náš hlas bude silnější a hlasitější!

Voice of Baceprot: Náš hlas bude silnější a hlasitější!

Barbora Števanka Kadlíčková | Články / Rozhovory | 09.07.2022

Kapela mladých Indonésanek pocházejících z konzervativní muslimské komunity neměla zdaleka jednoduchou cestu za svým hudebním snem. Trojice ještě na střední v roce 2014 objevila v počítači učitele Abaha Erzy hudbu System of a Down, okamžitě propadla metalu a s nasazením se začala učit hrát na elektrickou kytaru, baskytaru a bicí. Narozdíl od počátečních negativních reakcí okolí kapela Voice of Baceprot způsobila senzaci v mezinárodním měřítku a setkala se s nadšením ze strany západních médií, i mnoha hudebníků, včetně Toma Morella. O tom, zda sundskému výrazu pro hlučnost „baceprot” dělají čest, se už za několik dní přesvědčíme na Colours of Ostrava. Na otázky odpovídala zpěvačka a kytaristka Marsya.

Kapelu jste založily coby teenagerky. Jak reagovaly vaše rodiny, když se dozvěděly, že chcete být hudebnicemi, a co si o vaší kariéře myslí teď?

Na začátku byly v šoku a bylo pro nás těžké získat jejich souhlas. Když se ale díváme zpět, rozumíme, proč reagovaly tímto způsobem. V té době bylo velmi vzácné najít lidi, kteří hráli stejnou hudbu jako my. Teď už naše rodiny porozuměly, a přijaly skutečnost, že na tom, co děláme, není nic špatného, obzvláště když jsme díky hudbě schopné je podporovat a finančně přispívat. Od té doby máme jejich požehnání a podporu.

Pocházíte z konzervativní náboženské komunity na západní Jávě a bohužel jste se setkaly s mnoha výhrůžkami a dokonce fyzickými útoky kvůli vaší umělecké dráze. Řekla bys, že se názory a atmosféra v komunitě mění s příchodem nové generace?

Ano, věříme, že se to mění, nebo alespoň že mladí si myslí, že je zbytečné debatovat o kreativitě na základě náboženského nebo kulturního stanoviska. Taky cítíme, že mladší generace je schopná více se zaměřit na kreativní práci bez ohledů na negativní reakce od té starší.

Metal je v Indonésii velmi populární a váš projekt je z mnoha důvodů ojedinělý. Jak vás metalová scéna přijala?

Upřímně to nebyla úplně hladká plavba. Přicházela odmítnutí, taky jsme se stávaly cílem různých druhů diskriminace dříve, než lidé a scéna byla schopna nás a naši hudbu přijmout. Dělo se to z různých důvodů a nakonec jsme se naučily, že konzervativní lidé jsou všude, ať už jde o náboženské, kulturní nebo jiné kruhy. Snažíme se pouze být samy sebou a představit naši hudbu světu bez toho, abychom se v něčem změnily, protože chceme být přijaty takové, jaké jsme: jako VOB.

Proč jste se v roce 2020 přestěhovaly z rodného města Singajaya do Jakarty? Studujete stále hudbu?

Bylo období, kdy jsme asi rok neměly koncerty a nedělaly jsme nic jiného kromě prodeje jídla a oblečení, abychom se uživily. Pro mladé dospělé ženy to byly velmi nejisté časy, protože bylo velmi pravděpodobné, že naše rodiny budou naléhat, abychom se provdaly, pokud bychom byly v jejich rámci považovány za neproduktivní. My jsme se nicméně chtěly dále živit hudbou. Nakonec jsme se rozhodly společně přestěhovat do Jakarty. Tam jsme dostaly příležitost zlepšovat naše hudební dovednosti a učit se u nejlepších profesionálních hudebníků z okolí, kteří si vybudovali kariéru dlouho před námi. Při psaní písní ale stále žádáme o radu nebo názor Abaha Erzu, učitele z naší domoviny, který hrál na naší cestě olbřímí roli.

Předělávali jste písničky od kapel jako Metallica, System of a Down, Rage Against the Machine, Slipknot a dalších. Kdo jsou vaše největší inspirace a vzory?

Všechny kapely, které jsi zmínila, těmi nejbližšími System of a Down a Rage Against the Machine. Staly se východisky, ze kterých jsme se učily o hudbě, která se nakonec pro VOB stala identitou. Kromě nich Abah Erza. Přestože není příliš známý, jeho vliv na naši hudbu je nepřekonatelný, a to i ve srovnání s takovými, jako jsou SOAD a RATM.


Tento rok jste vydaly píseň [Not] Public Property, k níž vzniklo stejnojmenné hnutí. Co je jeho posláním?

Píseň i hnutí jsou formou našeho zájmu o lidi okolo nás, v tomto případě jde o ženy, které stále více ztrácí kontrolu nad vlastním tělem a mnoho z nich se stalo oběťmi sexuálního násilí, často způsobeného někým blízkým. Jako spolu-oběti je chápeme a cítíme jejich bolest. Je to problém, který by neměl být ignorován. Proto jsme se pokusily pomoct a promluvit o něm skrze médium, které je nám nejbližší. Doufáme, že Not] Public Property by jako píseň mohla pomoci vzbudit odvahu a sílu u obětí sexuálního násilí, aby byly schopny promluvit o svém utrpení skrze hnutí [Not] Public Property.

V písni God, Allow Me (Please) to Play Music mluvíte o konfliktu mezi kritickými názory společnosti a vaší vlastní potřebou osobní svobody a sebevyjádření. Co vám pomohlo překonat těžké časy, kdy jste se cítily odrazovány od hudby?

Každá z nás navzájem a dohromady my čtyři s Abahem Erzou. Vždy se můžeme o sebe opřít a dát si navzájem sílu, abychom se posunuly kupředu. Byla doba, kdy jsme si uvědomily, že hateři chtějí, abychom přestaly hrát. To nás vybudilo k tomu, abychom byly ještě hlasitější. Neděláme nic špatného a tak nemáme důvod se bát.

Skládáte nové písničky?

V posledních měsících jsme napsaly několik nových písní a textů a taky máme několik projektů čekajících na vydání.

Co byl pro kapelu dosud největší zážitek?

Vyjet na turné, učit se spoustu nových věcí o hudbě a fungování průmyslu byly jedny z nejcennějších zkušeností, co máme. Společně jsme si prošly dobrým i zlým jako sestry, které se neustále podporují.

Info

Voice of Baceprot (ri)
web

živě: Colours of Ostrava
13.–16. 7. 2022
Dolní oblast Vítkovice, Ostrava
web festivalu

foto © se svolením Colours of Ostrava

Komentáře

Pro možnost psaní komentářů se přihlašte nebo zaregistrujte.

Relevantní články

Jakub Jirásek, Matyáš Švejdík: Mělo to ducha letního táboru pro dospělý

Libor Galia 12.12.2024

Nejintimnější, a zároveň nejtajemnější hudební festival v Česku? Co z něj zůstalo a jaké to bylo, jaké to bude, v rozhovoru se dvěma zakladateli. Miro.

Alf Carlsson: Zkouším nehrát moc rychle

Jiří V. Matýsek 09.12.2024

Se sdílným švédským jazzovým kytaristou jsme zapadli do jedné z hospod v centru Brna. Diskuze nad typicky českým gulášem se ubírala po unikátních cestičkách.

1914: Krev, smrt a utrpení

Abbé 04.12.2024

Členové 1914 vystupují pod smyšlenými identitami vojáků, včetně služebního zařazení. Rozhovor.

Simon Kounovský, Oliver Torr: Dorostli jsme do Axontorr

Libor Galia 26.11.2024

Torr, Axonbody. Settings. O spolupráci, vzniku alba i názvu je následující rozhovor. Křest hned.

Czech Metal Studies: Metal se dá zkoumat

Abbé 06.11.2024

Přibližně hodinový blok se na Brutal Assault setkal s poměrně živým zájmem, přestože byl prostor vydýchaný už kolem jedné odpoledne. Rozhovor.

David Boháč (NOC6): Klubovnu nám svěřili na dva roky

Mariia Smirnova 03.11.2024

V rozhovoru nám David prozradí nejen detaily příprav, ale i další akce, na které se těší – a nakonec i to, jaký je jeho nejoblíbenější drink na šestce.

Jim Luijten, Micha Zaat (Tramhaus): Utéct hned na začátku

Klára Řepková 23.10.2024

Z covidové karantény vzniklé uskupení se na něm střemhlavě vzdaluje od všech vnějších i osobních škatulek.

Brendan Canty (The Messthetics): Hraní naživo je nejlepší balzám na nafouklé ego

Banán 09.10.2024

Brendan Canty byl zakládajícím členem Fugazi. Nyní je jeho hlavní hudební radostí kapela The Messthetics. Rozhovor.

Rasťo Rusnák (Kolowrat): Nové piesne vznikali pomaly

Štěpán Bolf (A.M.180) 07.10.2024

Před devíti lety oznámili košičtí Kolowrat pauzu, která se mohla zvenčí jevit jako úplný konec jedinečné kytarové kapely. Teď jsou zpátky. Rozhovor.

Red Fang: Pivo a bulšit

Abbé 03.10.2024

Parta ochmelků převrtá spousty vypitých piksel od piva na zbraně a brnění, aby srovnala účty s protivnými fantazáky, načež utrží jak černý rytíř v Monty Pythonovi a Svatém grálu spousty…

Offtopic

Tento web používá k poskytování služeb a analýze návštěvnosti soubory cookie. Používáním tohoto webu s tím souhlasíte. Souhlasím Další informace