redakce | Články / Rozhovory | 22.07.2020
Ondřej Zámečník – šéf. Quintet – pět hráčů, autorská hudba, jazz. Sestava – ta se mění tak rychle, že mnohdy ani jejich facebookový profil nestihne zaznamenat aktuální sestavu pětice. Vedle principála, skladatele a akordeonisty tvoří současný Ondřej Zámečník Quintet ještě Vít Beneš (kytara), Adam Sikora (bicí), Marek Kotača (alt saxofon) a Vlado Micenko (kontrabas). Kapela se poprvé veřejně představila před dvěma lety, od té doby vystoupila na několika koncertech u nás i venku. Autorské kompozice jsou energické, nástrojově rozmanité, někdy až naivně melancholické. Moderní pohled na soudobou improvizovanou hudbu bude k mání v půli srpna na festivalu Dobršská brána, balte si švestky.
Co tě inspirovalo k hudebnímu stylu, který hraješ?
Vít: Život, který žiju.
Vlado: Zvědavost.
Marek: Čas! Touha objevovat nové zvuky, principy a tak dále.
Adam: Inspiraci jsem nacházel, a nadále nacházím, v různorodých kulturách i uměleckých odvětvích.
Ondřej: Asi v roce 2012 jsem se setkal s akordeonistou z Itálie, který hrál jazz. V té době jsem o jazzu prakticky nic nevěděl, ale když jsem ho slyšel hrát, věděl jsem, že to chci dělat taky.
Čím se bavíš/živíš vedle hudby?
Vít: Vařením, pěstováním rajčat a světem vůkol.
Vlado: Pedagogickou činností.
Marek: Učím talenty na ZUŠ. Občas si zajezdím plně naloženou dodávkou stavebního materiálu a rozvážím ho na stavby.
Adam: Mám to štěstí, že se živím jen hudbou. Jednak jako interpret, jednak jako učitel.
Ondřej: Od mala mám velkou vášeň pro sport, konkrétně pro fotbal. Kopat do kulatého nesmyslu mě pořád moc baví. Kromě toho se zajímám i o vaření.
Co je nejhoršího na hraní v kapele?
Vít: Neustálé změny basistů a saxofonistů, už se bojím, až mě taky vymění.
Vlado: Dlouhé nesmyslné kecy o tom, jak by to mělo znít a jak má kdo hrát.
Marek: Když je v kapele hráč, který do ní nezapadá, rozuměj povahou a charakterem člověka. K mému štěstí myslím, že v žádné z kapel, ve kterých hraji, takový člověk není. Brno je zlatá loď, tam…
Adam: V současné situaci je hraní v kapele opravdovým svátkem a stejně to bude kytarista.
Ondřej: Vždycky mě víc bavilo hrát v kapele, asi kvůli té kolektivní energii, která z toho plyne.
Co bezpečně rozhodí tvoji pozornost?
Vít: Kuře na kari v hledišti.
Vlado: Myšlenky.
Marek: Ani nevím. Zkusím zodpovědět otázku příště, budu analyzovat tento stav.
Adam: Dobré jídlo v backstagi.
Ondřej: Obecně asi nesoustředěnost. Přestože se vždycky snažím myslet na konkrétní koncert, skladbu apod., občas v hlavě vyskočí myšlenka, která tam vůbec nepatří. Pak je dobré ji co nejdříve odklonit a vrátit se zpět.
Bez jakého jídla a pití by se neměla obejít žádná koncertní backstage?
Vít: Kuře na kari, žejo.
Vlado: Víno, voda, domácí pálenka, Pho a banány v hořké čokoládě.
Marek: Žena chystá svačiny… Čistá voda a slivovice.
Adam: Bez takového, které dokáže rozhodit pozornost!
Ondřej: Dřív by to asi byla malá „desítka“, teď mi stačí voda a něco malého na zakousnutí.
Za co utrácíš peníze/čas, co se týče hudby?
Vít: Za malé roztomilé krabičky, co dělají můj zvuk větší a nesnesitelnější, čímž si léčím své pošramocené ego.
Vlado: Peníze: konzerty, struny, knihy. Čas: cvičení na nástroj, deprese vs. naděje a zase konzerty.
Marek: Za plátky na saxofon.
Adam: Obvykle vstupenky na koncerty.
Ondřej: Peníze nejčastěji za pronájem studia, popř. za propagaci s tím spojenou. Čas za všechny složky hudby: poslech, cvičení, nejvíc za kompozici.
Jak bys charakterizoval současný svět ve třech větách?
Vít: Nemá (ani nemůže) mít chybu, ale mám rád, když se občas zastaví, tak jako teď – dostal jsem nový kšeft a počasí je tak akorát. Brzo se to zase změní, jsem trochu melancholik.
Vlado: Je to zajímavé...
Marek: Život závislý na virtuálním světě – k těmto krokům je bohužel člověk mnohdy donucen. Neuspokojivá politická situace – obsazení lidé v nejvyšších pozicích atd. Nakonec něco veselého, i když to asi nesplňuje zadání. Ještě nám zbyla krásná příroda – je jí ještě pořád víc než té zruinované! Zachovejme ji a předejme dále alespoň ve stejném stavu, jako jsme ji nalezli my!
Adam: Patrilineární. Reparabilní. Divergentní.
Ondřej: Zrychlený svět jsoucí ve virtuálním vesmíru. Náročný. Přesto krásný.
Klára Řepková 30.01.2025
„Do Přístavu 18600 přibíhám trochu otrávená z letního dusna. Trvá ale jenom chvíli, než na mě dvojice přenese svoji vyrovnanost a klid.“
Dagmar Lauková Petrášová 29.01.2025
Debutový album Kamibe, ktorým sa Erika posúva do nových vôd oproti predchádzajúcej tvorbe, pripravovali spoločne dva roky a výsledkom je hravý prienik populárnej hudby s experimentálnou.
Filip Peloušek 29.01.2025
Na dohled karlínským korporátním komplexům jsme rozebírali, jestli se na některých místech v Praze dá stále zakusit skutečná svoboda, nebo zda nám už zbývá jen útěk do divočiny.
Michal Pařízek 23.01.2025
Alternativní nebe. Jak jinak nazvat akci, na níž se podílejí kurátoři jako Café Oto nebo Basilica Hudson, Buh Records nebo Nyege Nyege Tapes? Rozhovor.
Libor Galia 12.12.2024
Nejintimnější, a zároveň nejtajemnější hudební festival v Česku? Co z něj zůstalo a jaké to bylo, jaké to bude, v rozhovoru se dvěma zakladateli. Miro.
Jiří V. Matýsek 09.12.2024
Se sdílným švédským jazzovým kytaristou jsme zapadli do jedné z hospod v centru Brna. Diskuze nad typicky českým gulášem se ubírala po unikátních cestičkách.
Abbé 04.12.2024
Členové 1914 vystupují pod smyšlenými identitami vojáků, včetně služebního zařazení. Rozhovor.
Libor Galia 26.11.2024
Torr, Axonbody. Settings. O spolupráci, vzniku alba i názvu je následující rozhovor. Křest hned.
Abbé 06.11.2024
Přibližně hodinový blok se na Brutal Assault setkal s poměrně živým zájmem, přestože byl prostor vydýchaný už kolem jedné odpoledne. Rozhovor.
Mariia Smirnova 03.11.2024
V rozhovoru nám David prozradí nejen detaily příprav, ale i další akce, na které se těší – a nakonec i to, jaký je jeho nejoblíbenější drink na šestce.