Tereza Tůmová | Články / Reporty | 30.09.2014
Dlouho jezdím na venkovský dům v sousedství Mladé Boleslavi, řekla bych na chatu, ale k chatě prý přísluší polní lůžka a my spáváme na posteli. Takže venkovský dům. Sem tam sleduji, co se bude dít v Boleslavi, a konečně se mi poštěstilo trefit víkend i zastihnout Manon meurt, které jsem se neúspěšně snažila odchytnout už v Praze.
Coby abstinent nemám o boleslavských hospodách a barech přehled, každopádně jsme se patřičně hipstersky vystrojili a na osmou večerní vkročili do pubu v účkové zatáčce na Starém městě. Muzika nikde, lidí pár, prolezli jsme to odspodu a nenašli ani plácek na hraní. U baru na nás týpek vypálil, jestli my jsme ti Manon meurt. „No, ne, my je tady hledáme, takže jsme tu dobře?“
Od čtvrtka probíhala Přehlídka netradičního filmu, netradičního ve smyslu víceméně pornografickém, dnešní koncert byl její součástí, i když těžko hledat souvislost mezi obscénnostmi („Byla jsem mladá, nezkušená a nenasytná na každého horkého ptáka.“ Vrchol pátečního večera – Josefína Mutzenbacher – byl ještě daleko.) a tvorbou Manon meurt. Nechtěla bych pominout fakt, že U-Turn Pub mě koncertním prostorem ve sklepě a vůbec atmosférou podobnou třeba pražskému Finalu potěšil.
Před desátou se ten týpek od baru vybalil s kytarou, bubeníkem a zpěvačkou (aka Wolf Trap). Maximálně kytara nějak zarezonovala, časem se ztrácel rytmus, a kdybych chtěla být zlá, jakože nejsem, zpěv bych označila za zbytečný (nazvučení dost ubralo zamýšlenému riot řevu). A protože opravdu nejsem zlá, tak poznamenám, že bubeník to mydlí dva měsíce a zvukař, veselá kopa, zvučil už druhou kapelu, když si všiml, že nemá zapnutý odposlech.
Přeskočím-li rovnou k půlnočnímu setu BBYB, nezbude mi než poznamenat, že zatímco jiným začínalo být zle z množství vychlastaného, mně působila fyzickou nevolnost už hladina decibelů, a víc jsem se nenamáhala testovat.
Každému je jasné, že Manon meurt jsou v rámci hajpu a naježděných kilometrů vyhraní, stejně jsem se ale neubránila dojetí, které mi čas od času působí muzika s jasným tahem a inteligencí. Set prosvištěl, i když jsem s radostí zaznamenala časomíru mnohem dál, než bylo očekáváno. Nevím a nechci říct, který part mě bere víc, jestli Kátin zpěv nebo basa, který z kluků mě upoutá dřív, Manon meurt beru iracionálně (chápej s nekritickým nadšením) jako komplexní souzvuk, který mezi mladou českou scénou často marně hledám.
„Snažíme se vnímat energii publika, máme setlist poskládaný tak, aby úvodní dvě písničky diváky naladily, cíl je zahrát je bez pauzy, nenechat diváka přemýšlet, jestli má tleskat. Pak se snažíme víc rozjet. Máme to takhle pevně dané a funguje to.“ Jasně že funguje, jeden pán bral dva vinyly přímo z pódia už v půlce setu. Nadšenec a rarita. Takže s diváky spokojenost? „No, my jsme dlouho byli známí jako ta kapela, na kterou choděj jenom kluci, víš co, dvě holky v kapele a tak. A já jsem přitom chtěl mít kapelu, abych mohl balit holky.“ (smích) Mimochodem, Josefínu doporučují 3 ze 4 Manon meurt.
Wolf Trap + Manon meurt + BBYB
26. 9. 2014, U-Turn Pub, Mladá Boleslav
Jan Starý 20.11.2024
Mnohokrát oceněné těleso, ze kterého vyšla také hvězdná skladatelka Caroline Shaw, se představilo u nás vůbec poprvé a očekávání potvrdila i vyprodaná kapacita.
Jiří V. Matýsek 19.11.2024
„Blues je umírající žánr,“ řekl mi v rozhovoru před osmadvacátým ročníkem festivalu Blues Alive jeho booker a majitel Štěpán Suchochleb... Jak se to vezme.
Ema Klubisová 19.11.2024
I Want to Be a Machine nie je o performance a ukážke jej novej hudby. Pozýva nás bližšie, k svojim mentálnym pochodom, chybám počas písania a myšlienkovým odbočkám.
Viktor Palák 18.11.2024
Tibet coby bosý Peter Pan morfující v maniakálního kata nás v Praze prováděl odvrácenou stranou anglického venkova i dojímal vzpomínkou na zemřelé.
Filip Peloušek 17.11.2024
Je to sotva pár dnů, co jsem dočetl Piko Apoleny Rychlíkové a Pavla Šplíchala, to mi ještě nedocházelo, jak potřebný kontext mi dodává ke křtu jedné z nejzásadnějších desek letošního…
Viktor Hanačík 07.11.2024
Oba pojí čtyři roky staré album Brass, cit pro ponuřejší vyprávění, jazz-rapové podhoubí a kontrasty z afroamerické historie... A na dlouhém baru La Fabriky mají zemité Primitivo.
Marek Hadrbolec 31.10.2024
„Zahraj Slipknoty!“ zakřičí někdo. „This is going to sound like Slipknot, I'll even take my glasses off for it,“ odpovídá pohotově Igor, načež Stoned Jesus...
Václav Valtr 28.10.2024
„I wanna taste you, taste your lips, feel your hips,“ znělo z pódia, kde stála zpěvačka v rudých šatech, od prvních okamžiků plně pohroužená do hudby.
Veronika Tichá 27.10.2024
Působivá performance irského kvintetu s vervou a nahlas pojmenovala problémy, které vidí kolem sebe a nebojí se o nich mluvit.
Klára Šajtarová 25.10.2024
V hluku se setkává bolest s rozkoší, zoufalství s rezignací, otázka přežití se stává méně o fyzickém těle a více o duchu.