Michal Smrčina | Články / Reporty | 16.06.2017
Je bezpředmětné počítat, kolikrát se k nám podíval za poslední dobu. Případ Evidence tak nějak ke zdejšímu publiku přirostl a sympatie jsou vzájemné, silná návštěvnost o tom svědčila. Na předskokany se nehrálo, po úvodních DJ setech se šlo se přímo k věci. Žádná rozvička, rovnou rap. Naskladněn byl klasický sortiment z dnes už letitých elpíček Weatherman, Cats and Dogs anebo také letištního Layoveru.
Amatérský meteorolog se v posledních letech držel zkrátka a dočkali jsme se od něj jen několika čerstvých jednohubek. Pokud to někomu při show vadilo, nedal to znát – mávající les rytmizovaných rukou nepolevoval. Osvědčené skladby střídaly prověřené hity, co na tom, že nového bylo pomálu. Stoner rap ze slunného pobřeží, obohacený o předpovědi počasí, v sobě stále nesl jiskru poctivého undergroundu, ačkoli tentokrát už spíše vyvolával pocity blažené nostalgie. Atmosféra byla silná, osobní a uvolněná, příznačně se usmívající Evidence si držel sebejistou, specifickou flow. Že je „whole new cook“ se sice snažil napovědět trackem z posledního roku, ale následující obligátní hold zlaté éře dvojky Gang Starr (a Guruovi) se stal už natolik opakovaným gestem, že to bylo zbytečné.
Další hudební průlet tvorbou Dilated Peoples zpocené Futurum potěšil, ale to nejzajímavější přišlo až ke konci. A není tím myšlena už obligátní hymna Mr. Slow Flow, která ještě mocně přiložila pod kotlem. Evidence totiž začátkem dubna vypustil do světa první vlaštovku z nové desky nazvanou Throw It All Away s produkcí od věrného komplice Alchemista. Deštěm promáčená skladba s měkkým piánovým podkladem jasně říkala, že se rapper hodlá řídit radou: „Michael, don’t throw it all away.“ A nečekané oznámení, že se na podzim do Prahy vrátí s novým albem, způsobilo rozruch. „Who’s gonna come again next time for the new thing, Prague?!“
Evidence (us)
12. 6. 2017, Futurum, Praha
Jan Starý 20.11.2024
Mnohokrát oceněné těleso, ze kterého vyšla také hvězdná skladatelka Caroline Shaw, se představilo u nás vůbec poprvé a očekávání potvrdila i vyprodaná kapacita.
Jiří V. Matýsek 19.11.2024
„Blues je umírající žánr,“ řekl mi v rozhovoru před osmadvacátým ročníkem festivalu Blues Alive jeho booker a majitel Štěpán Suchochleb... Jak se to vezme.
Ema Klubisová 19.11.2024
I Want to Be a Machine nie je o performance a ukážke jej novej hudby. Pozýva nás bližšie, k svojim mentálnym pochodom, chybám počas písania a myšlienkovým odbočkám.
Viktor Palák 18.11.2024
Tibet coby bosý Peter Pan morfující v maniakálního kata nás v Praze prováděl odvrácenou stranou anglického venkova i dojímal vzpomínkou na zemřelé.
Filip Peloušek 17.11.2024
Je to sotva pár dnů, co jsem dočetl Piko Apoleny Rychlíkové a Pavla Šplíchala, to mi ještě nedocházelo, jak potřebný kontext mi dodává ke křtu jedné z nejzásadnějších desek letošního…
Viktor Hanačík 07.11.2024
Oba pojí čtyři roky staré album Brass, cit pro ponuřejší vyprávění, jazz-rapové podhoubí a kontrasty z afroamerické historie... A na dlouhém baru La Fabriky mají zemité Primitivo.
Marek Hadrbolec 31.10.2024
„Zahraj Slipknoty!“ zakřičí někdo. „This is going to sound like Slipknot, I'll even take my glasses off for it,“ odpovídá pohotově Igor, načež Stoned Jesus...
Václav Valtr 28.10.2024
„I wanna taste you, taste your lips, feel your hips,“ znělo z pódia, kde stála zpěvačka v rudých šatech, od prvních okamžiků plně pohroužená do hudby.
Veronika Tichá 27.10.2024
Působivá performance irského kvintetu s vervou a nahlas pojmenovala problémy, které vidí kolem sebe a nebojí se o nich mluvit.
Klára Šajtarová 25.10.2024
V hluku se setkává bolest s rozkoší, zoufalství s rezignací, otázka přežití se stává méně o fyzickém těle a více o duchu.