Akana | Články / Reporty | 20.11.2013
Libanonská, ve Francii žijící zpěvačka Yasmine Hamdan si dokáže publikum (hlavně jeho mužskou část) omotat kolem prstů už jen svými půvaby, ale v hudební rovině umí čarovat neméně sugestivně. Dokázala to už na letošním festivalu Respect a samostatné vystoupení v Akropoli přineslo zážitek ještě intenzivnější. Na open air akcích je vnímání hudby vždy jaksi rozevlátější, nutně rozprostřené mezi více interpretů, zatímco klubový koncert sice nemá tu pohodovou letní atmosféru, posluchači ale nabízí možnost většího soustředění, a tak druhé setkání s Yasmine nebylo jen zopakováním jednou viděného. Už jen využití neokázalých, ale maximálně funkčních světelných efektů dokázalo emoce tryskající z pódia výrazně umocnit.
Na aktuálním albu Ya Nass, které tvořilo páteř vystoupení, Yasmine s pokorou, ale i s etnicky neohraničenou představivostí a popovou kosmopolitností zpracovala staré arabské písně z minulého století. Doprovodný band (basistka/kytaristka, bubeník a elektronický všeuměl) je hraje s ohromným citem pro jemné dynamické a barevné odstínění, přitom bez výraznějších orientálních akcentů, které obstarává především Yasminin zpěv a meandrující melodické linky. Jiskřivý a nápaditý pop s exotickou příchutí a elektrizujícím erotickým nábojem, před kterým zahanbeně blednou rádobydráždivé estrády všech těch Shakir, Madonn a Rihann.
Nebudu se ani pokoušet oddělit tuhle stránku zpěvaččina projevu od její hudby. Jednak to při živém kontaktu jednoduše není možné, ale bylo by to i nepřirozené, protože Yasminino vystupování, které je esencí ženskosti, tvoří s hudbou okouzlující celek. Její pohyby, gesta, mimika jsou nabité všemi odstíny smyslnosti, ale dokážou se bezpečně vyvarovat vulgárnosti a laciné vyzývavosti. Přednes úvodní vláčné písně Beirut byl dokonce téměř ostýchavý, následně ale Yasmine rozehrála pestrou škálu těch nejpřirozenějších ženských zbraní, od tajemné nedosažitelnosti přes koketní pomrkávání až po vášnivou dravost.
Hudba plynula v jemných závanech i vygradovaných vichřicích, ale subtilnější drobnokresba přeci jen převažovala nad přímočarými ataky. Žádné taneční reje, spíš omámené pohupování. Zrovna tak daleko jako k rytmickým smrštím měl koncert i k unylému new age šuntu. Slušně naplněný sál (a zdaleka nejen pánské osazenstvo) sledoval Yasmine jako u vytržení a po každé písni propukal ve spontánní jásot. Litovat lze pouze jednoho: že koncert trval jen něco přes hodinu. Uši i oči ještě zdaleka neměly dost.
Yasmine Hamdan (lbn/fra)
17. 11. 2013, Palác Akropolis, Praha
foto © Tomáš Moudrý
Jan Starý 20.11.2024
Mnohokrát oceněné těleso, ze kterého vyšla také hvězdná skladatelka Caroline Shaw, se představilo u nás vůbec poprvé a očekávání potvrdila i vyprodaná kapacita.
Jiří V. Matýsek 19.11.2024
„Blues je umírající žánr,“ řekl mi v rozhovoru před osmadvacátým ročníkem festivalu Blues Alive jeho booker a majitel Štěpán Suchochleb... Jak se to vezme.
Ema Klubisová 19.11.2024
I Want to Be a Machine nie je o performance a ukážke jej novej hudby. Pozýva nás bližšie, k svojim mentálnym pochodom, chybám počas písania a myšlienkovým odbočkám.
Viktor Palák 18.11.2024
Tibet coby bosý Peter Pan morfující v maniakálního kata nás v Praze prováděl odvrácenou stranou anglického venkova i dojímal vzpomínkou na zemřelé.
Filip Peloušek 17.11.2024
Je to sotva pár dnů, co jsem dočetl Piko Apoleny Rychlíkové a Pavla Šplíchala, to mi ještě nedocházelo, jak potřebný kontext mi dodává ke křtu jedné z nejzásadnějších desek letošního…
Viktor Hanačík 07.11.2024
Oba pojí čtyři roky staré album Brass, cit pro ponuřejší vyprávění, jazz-rapové podhoubí a kontrasty z afroamerické historie... A na dlouhém baru La Fabriky mají zemité Primitivo.
Marek Hadrbolec 31.10.2024
„Zahraj Slipknoty!“ zakřičí někdo. „This is going to sound like Slipknot, I'll even take my glasses off for it,“ odpovídá pohotově Igor, načež Stoned Jesus...
Václav Valtr 28.10.2024
„I wanna taste you, taste your lips, feel your hips,“ znělo z pódia, kde stála zpěvačka v rudých šatech, od prvních okamžiků plně pohroužená do hudby.
Veronika Tichá 27.10.2024
Působivá performance irského kvintetu s vervou a nahlas pojmenovala problémy, které vidí kolem sebe a nebojí se o nich mluvit.
Klára Šajtarová 25.10.2024
V hluku se setkává bolest s rozkoší, zoufalství s rezignací, otázka přežití se stává méně o fyzickém těle a více o duchu.