Michal Smrčina | Články / Reporty | 25.10.2017
Italští nezmaři z Piemontu se s ještě čerstvým albem vydali na další trestnou výpravu, během které se po pauze podívali i k nám. Od doby, kdy prvotina Godlike Snake obsadila playlist nejednoho překvapeného posluchače, uběhlo sedm let. Kapela, nyní usazená na Neurot Recordings, během té doby se svým space-doom-metalem vystoupala na oběžnou dráhu současného doomu. Vynesla ji tam neotřelá kombinace, v níž do mocných riffů míchají vlivy psychedelie, šamansky znějící vokály a jiné postupy ozvlášťnující běžně užívané prvky. Uhýbají tak před nebezpečím předvídatelnosti, opakování, které žánr často provází. Jestli se o předchozí Ecate hovořilo jako o úkazu na scéně, nynější deska 8 šla zase o krok dál.
Kroužek přátel pomalé, ale o to drtivější hudby se v sobotu už tradičně sešel na pražské Sedmičce. Italy uváděl americký sludge Usnea, skládající barvy vesmíru v temnější celky než jejich kolegové. Ne všichni na Usnea usnuli. Tři zarostlí kazatelé Ufomammut následovali a zatěžkávací zkouška 8 byla zahájena. Prostorem se šířily typicky táhlé, šrotující riffy, aniž by hluk přesahoval míru snesitelnosti a znemožňoval rozklíčování méně patrných částí skladeb. Kosmicky bublající a dronující pasáže dávaly odpočinout od těch valivých, zemitých, v nichž se mohla naplno uvolnit energie kytarových velkých třesků. Na pozadí zněl slabě hvízdající vítr, i zpěv. Chvíli tonul na sotva slyšitelné úrovni, aby se vzedmul do bolestivě vyřvaných litanií. Z nového materiálu dominovala skladba Babel, zatímco industriálně načichlé Core uvolnilo hromaděné napětí.
V klubu 007 už proběhla řada koncertů, ze kterých člověk odcházel obtěžkán, hlavu k zemi zatíženou zvukovými balvany, které nezastavily ani špunty do uší. Geologové zvuku Ufomammut jsou jednou z mála žánrových vzácností, u nichž se po hodinovém koncertním mezihvězdném letu neobjeví nuda nebo (byť třeba i spokojená) ospalost, ale objevné nadšení a energie čerpaná z tíhy vrstvené zeminy i členité, vzdušné dynamiky. Tedy takové, že z „kopce“ nespadnete, ale s chutí sletíte až dolů, na Újezd.
Ufomammut (it) + Usnea (us)
21. 10. 2017, Klub 007, Praha
foto © Romana Kovácsová
Kristina Kratochvilová 25.12.2024
Justice sice zestárli o jednadvacet let, v Max-Schmeling-Halle, kam jsme se přijeli podívat na show, kterou dovezou na Colours, to rozhodně vidět nebylo.
Tomáš Jančík 15.12.2024
„Jako pes, pes,“ ozývá se šeptem z publika. Švejdík přichází přes červeně nasvětlené pódium a hlasům jejich slova oplácí.
Viktor Hanačík 11.12.2024
Monumentální klenby připomínají sakrální chrámy. Čtyři reproduktory v rozích a čtyři výkonné lasery na vysokých stativech...
Viktor Palák 08.12.2024
Střih, více než deset let poté vyprodávají oba hudebníci Archu a koncert znovu začíná Bargeldovým žlučovitým máváním směrem ke zvukaři, který nejprve nemá svůj den.
Richard Michalik 03.12.2024
Hudba dokáže otvárať nové perspektívy, ktoré neustále potrebujeme ohýbať, a NEXT si je toho veľmi dobre vedomý. Report.
Michal Pařízek 30.11.2024
Sevilla. Město plné barev, chutí a života, vonící po všudypřítomných pomerančích. Tamní showcase festival se svému městu podobá...
Viktor Hanačík 28.11.2024
Bylo to na hraně mozkové kapacity, hrozilo smyslové přetížení a nevolnost. Být snímek kratší, získal by si zřejmě pozitivnější přijetí, bez nežádoucích somatických následků.
Jan Starý 20.11.2024
Mnohokrát oceněné těleso, ze kterého vyšla také hvězdná skladatelka Caroline Shaw, se představilo u nás vůbec poprvé a očekávání potvrdila i vyprodaná kapacita.
Jiří V. Matýsek 19.11.2024
„Blues je umírající žánr,“ řekl mi v rozhovoru před osmadvacátým ročníkem festivalu Blues Alive jeho booker a majitel Štěpán Suchochleb... Jak se to vezme.
Ema Klubisová 19.11.2024
I Want to Be a Machine nie je o performance a ukážke jej novej hudby. Pozýva nás bližšie, k svojim mentálnym pochodom, chybám počas písania a myšlienkovým odbočkám.