Články / Reporty

Cult of Luna: návod na postmetalové štěstí

Cult of Luna: návod na postmetalové štěstí

David Čajčík | Články / Reporty | 04.05.2014

ISIS jsou mrtví. Všem je nám to líto, ale nenaděláte nic a pozici největší postmetalové kapely museli chtě nechtě přebrat Cult of Luna. A zatímco před šesti lety si do Rock Café přivezli The Ocean, pro druhý májový den zvolili podstatně méně přirozený a očekávatelný support – true norwegian black metal God Seed. Jsou u stejné bookingovky a King ov Hell v zákulisí prohlásil, že se vlastně necítí jako black metal. Haha. Budiž.

Je ale pravda, že God Seed nejsou zas tak směšní jako jejich ex-alter ego Gorgoroth. Teda... kromě Gaahla přirozeně. Ale nic proti. Příležitostní fousatí hipsteři koukali na něj a ďábelské snažení jeho bandy s corpsepainty se značnou nedůvěrou. Přece jen je to relativně ortodoxní black metal, ať si každý říká, co chce. Žádní vlci v trůnním sále. Od mid-tempo diska à la Satyricon po rock and roll. Jen na hopsání nebyla s vidinou švédských intelektuálů moc nálada. Ačkoliv hrál zvuk proti nim, podařilo se jim nakonec obklopit se zvláštní aurou a nevypadalo to, že by publikum přišlo k větší újmě. Dokonce ani s covery Gorgoroth.

Ve chvíli, kdy vaše poslední deska sbírá pozitivnější hodnocení než kterákoliv předchozí a na Metacritic září žlutý neon Universal Acclaim, není důvod dělat ústupky při tvorbě setlistu. Zvláště když vaše obecenstvo a priori nebude po sté vyžadovat Number of the Beast. Jinými slovy, Vertical I a II tvořily 7/10 setu, který byl hudební stejně jako vizuální. Ne, kapela sice zůstala bez tváří, stejně tak jako anonymní publikum, ale tato bariéra nebyla překážkou, porozumění proběhlo bez jakýchkoliv komplikací a reakce publika byla neuvěřitelná. A i když světelná show nebyla tak monstrózní jako na jejich festivalových show, stále působila dotažená do nejmenších detailu a světla reagovala skutečně na každou pomlku.

Jednoznačný vrchol koncertu Vicarious Redemption je skutečný magnum opus nejenom posledního alba. Od mystického downtempo bossa nova rytmu na začátku (vážně, zkuste si to zrychlit) přes elektro bass vložku až po závěrečný klimax to celé působí jako návod na post-metal. Jenže jsou návody, které jsou upřímně na hovno a snaží se shrnout celý komplikovaný proces do jednoho malého obrázku, a pak jsou návody, které jsou mistrovské dílo. Jeden takový devatenáctiminutový jsme si prožili. Přistihl jsem se, že se usmívám, a rozhodně jsem nebyl sám. Ne snad proto, že vidím Cult of Luna naživo, není to ostatně poprvé, ale jejich hudba obsahuje, pod zdánlivou melancholickou slupkou, čarovné optimistické kouzlo. Nebo jsou prostě všichni šťastní, že jsou všichni ostatní šťastní a kapela je taky šťastná. Ale nechci to přehánět s kytičkama a sluníčkem. Brutální to bylo, to mi věřte.

Kdybych je neviděl dřív za o něco příznivějších podmínek, než může střední klub typu Rock Café nabídnout, myslím si, že je to ultimátní postmetalová show. Žánrová hranice, která už se nemá kam posunout. Ale teď vím, že těch světel může být víc, že to může být hlasitější a větší a pomalejší (no...). I přes to všechno to v pátek bylo někde úplně jinde, mimo.

Info

Cult of Luna (swe) + God Seed (nor)
2. 5. 2014, Rock Café, Praha

foto © Zdeněk Němec

Komentáře

Pro možnost psaní komentářů se přihlašte nebo zaregistrujte.

Relevantní články

Chvilky transcendence (Roomful of Teeth)

Jan Starý 20.11.2024

Mnohokrát oceněné těleso, ze kterého vyšla také hvězdná skladatelka Caroline Shaw, se představilo u nás vůbec poprvé a očekávání potvrdila i vyprodaná kapacita.

Postřehy v modré (Blues Alive 2024)

Jiří V. Matýsek 19.11.2024

„Blues je umírající žánr,“ řekl mi v rozhovoru před osmadvacátým ročníkem festivalu Blues Alive jeho booker a majitel Štěpán Suchochleb... Jak se to vezme.

Jenny chce byť strojom (Jenny Hval)

Ema Klubisová 19.11.2024

I Want to Be a Machine nie je o performance a ukážke jej novej hudby. Pozýva nás bližšie, k svojim mentálnym pochodom, chybám počas písania a myšlienkovým odbočkám.

Pohleďte, krásný, raněný démon (Current 93)

Viktor Palák 18.11.2024

Tibet coby bosý Peter Pan morfující v maniakálního kata nás v Praze prováděl odvrácenou stranou anglického venkova i dojímal vzpomínkou na zemřelé.

Co to všechno stojí (Anki)

Filip Peloušek 17.11.2024

Je to sotva pár dnů, co jsem dočetl Piko Apoleny Rychlíkové a Pavla Šplíchala, to mi ještě nedocházelo, jak potřebný kontext mi dodává ke křtu jedné z nejzásadnějších desek letošního…

Temný půvab rapové poezie (Moor Mother & billy woods)

Viktor Hanačík 07.11.2024

Oba pojí čtyři roky staré album Brass, cit pro ponuřejší vyprávění, jazz-rapové podhoubí a kontrasty z afroamerické historie... A na dlouhém baru La Fabriky mají zemité Primitivo.

Útěk na čarodějnou horu (Stoned Jesus)

Marek Hadrbolec 31.10.2024

„Zahraj Slipknoty!“ zakřičí někdo. „This is going to sound like Slipknot, I'll even take my glasses off for it,“ odpovídá pohotově Igor, načež Stoned Jesus...

Kdo byla, je Miss Flower? (Emilíana Torrini)

Václav Valtr 28.10.2024

„I wanna taste you, taste your lips, feel your hips,“ znělo z pódia, kde stála zpěvačka v rudých šatech, od prvních okamžiků plně pohroužená do hudby.

I wanna see you fucking dance! (Gurriers)

Veronika Tichá 27.10.2024

Působivá performance irského kvintetu s vervou a nahlas pojmenovala problémy, které vidí kolem sebe a nebojí se o nich mluvit.

Lámání kostí i ducha (Pharmakon & co.)

Klára Šajtarová 25.10.2024

V hluku se setkává bolest s rozkoší, zoufalství s rezignací, otázka přežití se stává méně o fyzickém těle a více o duchu.

Offtopic

Tento web používá k poskytování služeb a analýze návštěvnosti soubory cookie. Používáním tohoto webu s tím souhlasíte. Souhlasím Další informace