Danny Brown – vězení jako sociální terapie

Ani hip hop už není nejmladší, ale vedle staršího rockového bratra nebo rodičovského tandemu dub a disco ještě vypadá jako osmnáctiletý – právně odpovědný, ale nejistý, jak to všechno dopadne. Od divokého dětství přes zlatý věk dospívání až po klinickou smrt v mainstreamové pubertě. Ušel tradiční cestu od rané rebelie až po ochočení a využití komerčním molochem. Až nyní hip hop skutečně stojí pevně na vlastních nohách a sebevědomě nakukuje do reality dospělosti, kde s očekáváním vyhlíží novodobé proroky a vizionáře. Prorocké kvality interpreta většinou prověří až teprve čas, ale někdy dostanete takový zásah, že pochybovat o kvalitách se rovná herezi a zneuctění všech dosavadních hodnot.

Danny Brown je Danny Brown. Pouze zdánlivě triviální konstatování. Potřeba napodobovat své idoly na straně hudebníka, v hip hopu po hříchu velmi rozšířená, a potřeba škatulkovat na straně posluchače vygenerovala pojmový aparát, který se zkušeností vysloužilé knihovnice zařazuje vše do předem daných přihrádek. I s pominutím adjektiv plynoucích z regionální příslušnosti je většina ve škatulkách jako mainstream, underground, hardcore, jazzy, gangsta, alternativní, uvědomělý, politický, pouliční, o staré a nové škole nemluvě. A právě zde přichází na scénu proroci, proroci bytostně odporují zařazení. Říci, že prorok nepatří ani do jedné z nich, a přitom tak trochu do všech pravdu, odhaluje a zastírá zároveň. Danny Brown je zástupce první generace třicátníků, která vyrostla pouze na hip hopu, a má skvělou pozici být oním novodobým prorokem, trendsetterem.

Danny je detroitský rodák a vyrůstání v Motor City na něm zanechalo nejednu (tvůrčí) stopu, přesto není typickým představitelem místní scény. Formujících vlivů a momentů lze najít několik. Předčítání dětských veršovaných knih jeho matkou způsobilo lásku k rýmovanému projevu, údajně se již v útlém dětství odmítal vyjadřovat jinak než ve verších. Navíc ve stejné době v něm uzrálo přesvědčení, že bude raperem. Ještě když chodil do mateřské školky. První důležité kontakty s hudbou navazoval přes svého otce, který byl houseovým DJem. Pro tehdejší Detroit nic neobvyklého, ale vyjma houseových rytmů se dostal i k nahrávkám hlavních postav tehdejší rapové scény, jako byli LL Cool J, A Tribe Called Quest a další. Jenže Detroit zasáhly hospodářské problémy, chronická nezaměstnanost a místo hledání práce se Danny vrhnul na prodávání cracku. Vedle dealování a užívání všech možných i nemožných látek se snažil rozvíjet i svou hudební kariéru. Zaznamenal jen drobné úspěchy na lokální scéně, mnohem důležitější se pro jeho vzestup ukázaly právě drogy. Osmiměsíční pobyt ve vězení jej podle vlastních slov zbavil uzavřenosti a učinil otevřenějšího vůči ostatním lidem. Ještě důležitější bylo užívání amfetaminu Aderrall. Právě na něm začal pilovat specifický hlasový projev, který je v současnosti jeho hlavní devízou a poznávacím znamením.

Cesta k němu nebyla krátká. Dlouho paběrkoval na lokální scéně a dobové nahrávky nezní příliš výjimečně ani dnes. Až album Hybrid z roku 2010, kde poprvé ve větší míře uplatnil „adderallovou“ flow a hlas, znamenalo průlom. Začala jej registrovat média, pro která je zajímavý nejen hudebně, ale i módně. Skloubení až glamrockové extravagance s aktuálními módními trendy, pro hip hop v roce 2010 netypickými skinny jeans a asymetrickým účesem, jej učinilo jasně rozpoznatelným. Z podhoubí popularity vzešla i nabídka z 50 Centovy stáje G-Unit. Ale s podmínkou, že se zbaví uplých džínsů (ano, hip hop umí být pořád velmi povrchní). Danny odmítl a s pomocí stimulantů začal dávat dohromady svůj dosud nejvýznamnější kus, album XXX.

Název drogového opusu XXX je symbolický. Neoznačuje jen hrubozrnnost předloženého materiálu, ale také Dannyho věk a konec jedné vývojové etapy. Etapy, která znamenala hledání sebe sama v životě i hudbě. Do další etapy vstoupil silnější, byť stále závislý na Adderallu. XXX je plné tracků oplývajících popkulturními metaforami, doběla rozžhavenými punchlines a množstvím „dick-sucking jokes“. Texty jsou plné narážek, které jsou bez znalosti popkulturně-drogového kontextu jen těžko dešifrovatelné. Slangové kódování na nejvyšší úrovni. To, že texty jsou plné aluzí jak devítka do centra sice ztěžuje porozumění, ale mnohonásobně se odmění při jejich zevrubnějším studiu. Ačkoli drogy albu dominují a druhá polovina působí jako meditace na téma závislost, nejsou tématem výlučným a najdeme například i chytlavý „protest“ Radio Song. Ten velmi dobře reprezentuje sílu Dannyho flow. Danny dokáže minimalistický beat utáhnout a zkrotit takovým stylem, že většině ostatních raperů způsobuje vlhké sny a sucho v puse. Maximálně využívá svého hlasového potenciálu a připomíná spojení Redmana s ODB. Flow dokonale krotící beat ve spojení s neurvalým delirickým řvaním je originální, zároveň je neuvěřitelně různorodá a pružná. Během jediného slova je schopen ji za pomoci neotřelé intonace změnit, místo řvaní nasadit šepot a ke konci rýmu nečekaně zrychlit. Přesto si dokážu představit, že pro nepřipraveného posluchače se může jednat o nestravitelnou porci podivného řvaní. Různorodá je i stránka obsahová, na pozadí drogových témat prosvítají vážnější motivy. A nejen zábavné tracky přináší mixtapeová série Detroit State of Mind. Chce se říct, že Danny je schopen rapovat jakkoli a o čemkoli a pořád to bude znít dobře. A to přestože není žádný songwriter, hlubších konceptů moc nenajdeme a tracky nebývají delší než dvě a půl minuty.

Za svého působení si nevydobyl jen posluchačskou a mediální popularitu, ale i uznání scény, viz spolupráce s uznávanými producenty, jako třeba na skvělé Molly Ringwald s AraabMuzikem, EP s Black Milkem, hostovačky u Alchemista, El-Pího, ale i DJ Muggse. A také jeden z nejlepších loňských klipů Grown Up. Mimoto se ukázal jako headliner loňského Hip Hop Kempu a letos jej nečeká nic menšího než Coachella. Nové album Old proto vzbuzuje veliká očekávání. Původně se mělo jmenovat ODB, čímž Danny jasně ukazuje na svého předchůdce. Nicméně doufejme, že v jeho stopách nepůjde a dožije se vyššího věku, protože největší zázrak je, že vše, o čem Danny Brown rapuje, vůbec přežil.