David Vo Tien | Články / Recenze | 16.09.2014
Pallbearer jsou mladou krví v žilách doom metalu. Dohromady se dali v roce 2008 a debut Sorrow And Extinction vydali o čtyři roky později. Nejde o žádný all-star band, za sebou mají kapely, o kterých kromě správce zkušebny a nejvytrvalejších diskutérů metalových fór nikdo neslyšel. Může se tak zdát, skoro jako zázrak, že jejich debutové album zmiňují NPR, kde metalu zrovna dvakrát neholdují, hned ve dvou žebříčcích roku 2012. Profound Lore věděli, proč je upsat.
Na rozdíl od souputníků a kmotrů srdce Pallbearer bije pro silné melodie, harmonie a zpěv. Nebýt výrazného a pro tento žánr nezvyklého vokálu Bretta Campbella, na demu by zbyla jen chuť umlátit kyjem riffů, Electric Wizard / Spirit Caravan junior. Demo zní nejsyrověji, až s dlouhohrajícími alby vyměnili pazourek za nástěnné malby, sny a magický realismus. Změna nastává i v kompozici a celkovém zvuku - pokud na demo nahrávce působí (ne)využití dvou kytar samoúčelně, nový sound obhajuje smysl i místo. Jasné, slyšitelné rozdělení kytar na sólovou a rytmickou, vyhrávky, sólíčka, melodie versus tunové riffy a strunné dodatky dotvářející zvukomalebnost. Chce se mi říct: výpravný heavy metal pro posluchače, pro které je hudba svátek.
„V životě jsem nedělal s kapelou, co by používala tolik kytarových stop,“ říká Billy “Engine-Ear“ Anderson. Ucho, které dokázalo přes masivní riffáž, mohutnost, sílu a vrstvy kytar zanechat zvuku jasnost a dynamičnost a nestáhlo pohřebního zřízence do bláta. Jestli ještě na demu a Sorrow and Extinction Campbellův zpěv chvílemi připomínal Ozzyho Osbourna, na nové desce jsou vokály osobitější, jistější. Druhé album ukáže? Troufám si tvrdit, že Foundations of Burden se stane zásadní metalovou deskou, roku 2014 minimálně.
Texty na Sorrow and Extinction jsou plné tmy, vyhasínání, smrti, křehkosti, chladu, přízraků, stínů, krvácejícího světla a podobných témat, kterými se většina z nás za běžných okolností nezabývá. Lyrika Foundations of Burden se odklání od smrti, je víc introspektivní, plná otázek, dualistického pojetí světa (Worlds Apart) a obrazů, některé vás přesvědčí o možnosti navěky zůstat zabarikádovaný v obývacím pokoji. Endless open wound/ swirling mass -- ten billion eyes/ dismal cosmic tomb/ spines licking astral mind.
„Naše skladby jsou třikrát tak delší než klasické popové písně, téměř na sekundu, tak jsem se rozhodl, že je to náš způsob psaní pop songů.“ Může být těžká, pomalá, hlasitá hudba zároveň chytlavá a zábavná pro posluchače, co nechodí spát v džísce? Z osmadvaceti článků o Pallbearer jich sedmadvacet zmiňuje skutečnost, že doommetalový kvartet už s první deskou přilákal spoustu posluchačů, kteří běžně nefandí St. Vitus nebo Sleep. Pallbearer jeli tour s Deafheaven. Společný jmenovatel? Emocionální katarze?
Pallbearer – Foundations of Burden (Profound Lore, 2014)
www.pallbearerdoom.com
Kristina Kratochvilová 24.11.2024
Představu pozlátka tvrdě zadupává do země špinavá realita plná absťáku, démonů, lítosti a vyhasínajících životů Laneganových blízkých.
Šimon Žáček 24.11.2024
Zdánlivě banální příběh Anory skrývá krásy i ošklivosti chybujících lidí ve stále více matoucím světě.
Jakub Veselý 21.11.2024
Inšpiráciami sa Templeman netají, na R&B a soulových prvkoch sa podpísala hudba Stevieho Wondera a Princea, indie rock s jemnou psychedéliou pripomínajú Tame Impala alebo MGMT.
Magdalena Fendrychová 11.11.2024
Texty se nezabývají současnými společenskými problémy nebo zásadními citovými zvraty, spíš popisují každodenní situace a fantazie.
Žofie Křížková 05.11.2024
Dvaačtyřicetiminutová stopáž zahrnuje jediný track a ten nabízí ponor do hluboce meditativní lázně neopakovatelných nuancí. Za týden v Praze.
Sára Prostějovská 28.10.2024
Synthpopové Forgive Too Slow vypráví deset krátkých příběhů lásky, jíž autorka v každém z nich nahlíží jinýma očima.
Šimon Žáček 28.10.2024
Druhá série Rodu draka se tak moc věnuje intimním chvílím rodinných členů, až zapomíná na zásadní konflikt. Anebo je to záměr?
Lea Valentová 25.10.2024
Dômyselnú dramaturgickú pavučinu tak organizačný tím pretkal napríklad lokálnymi mýtmi aj ladením nástrojov z mimoeurópskych lokalít.
Michal Berec 05.10.2024
Nosným kameňom je hypnotická repetitívnosť motívov, improvizácia na pomedzí apalačského folku a jazzu, ktorá sa ale môže postupne začať zlievať.
Richard Michalik 31.08.2024
Opäť cez vydavateľstvo Constellation (Godspeed You! Black Emperor, Jerusalem in My Heart) a opäť s rovnakým producentom (Zach Scholes).