waghiss666 | Články / Reporty | 03.09.2024
Jak začít? Od prvního textu jsem si dával záležet na poslední větě, která se vůbec nepovedla a ani po letech mě to nepřestalo žrát. Jednodenní akce se prej počítají mezi fesťáky a skóre s každým týdnem narůstá, proto si nepamatuju každou hlášku a fór, co toho dne padnul. Vypomůžu si zpětným zhodnocením fotografa Karla Vyskočila, kterým vystihuje první ročník Toutatis Festu v sekci komentářů na eventu, z odposlechnutého rozhovoru starých plzeňských pankáčů: „Ty vole, to mně teda řekni, jak je možný, že to za těch pomálu štyrycet let nikoho z nás nenapadlo?“
Poslední dobou to v Plzni dost žije, diví se naplaveniny i místňáci. Nedávno otevřenou veganskou restauraci vyměním za home office, letní rekonstrukce v kombinaci s Festivalem na ulici, sportovním dětským dnem i Pilsen Busking Festem znamená, že se každá cesta na nákup prodlužuje. Jako bonus migréna ze špatně odehraného coveru profláklé odrhovačky, zakopávání o počmáraný děcka nebo v horším případě nahnědlý agropunk. „Tyhle dotovaný pičoviny zkreslujou, lidi maj pak pocit, že kultura má bejt zadarmo!“ odplivla si jedna holka, tohle je asi na jinou debatu, i když podstatnou. K věci: první ročník Toutatis Festu dostál principům DIY s rizikem provaru a dokonce průseru, aby to nakonec všechno klaplo. Neměl jsem strach. Jen radost.
Mám štěstí na lidi. Není to fér, vím, o to silnější je vděk. Nejednou mě vytáhli z průseru a okamžitě přijali mezi sebe. Subjektivně cítím v Plzni s každým krokem ulicí atmošku a pachuť Ostravska, co mě vychovalo, a nemůžu si pomoct. Mezi většinovou populací normíků, co z nich v lepším případě sálá zahořklost, v tom horším rovnou nahnědlá, se tu a tam skví svéráz nebo rovnou tlupa, co navzdory všemu rozbíjí další a další tábořiště. Uprostřed ničeho je vždycky plamínek a musí se přikládat, než ho udusí kapitál, gentrifikace nebo rovnou politická partaj, co levičákům smrdí úplně nejvíc. Vzpomeňme Chee Chaaky a nezapomínejme na Plan B, až půjdeme do Provozu, protože do Galerie Plato už nikdo netrefí, stejně jako do Maryčky. Nikdy mě nebavilo chodit na muziku sám. Nedávno jsem v prostorách klubu Moovement před koncertem rozdal tolik objetí a podal tolik rukou, až by hygienik zaplakal. Přišli tam všichni. Úplně všichni!
„Plzeň je moc malá na to, abychom se vzájemně nepodporovali,“ řekla mi jednou u kafe Marie Fišerová a tahle pravda se neustále vrací. Onu sobotu jsme z nultého ročníku festivalu SkunkFestu dorazili s předstihem v dodávce oslabených Scoop a já mohl sledovat, jak se náplavka na soutoku Mže a Radbuzy postupně plní. Spalující vedro uvěznilo plno lidí doma až do stmívání, přijeli ale brněnští, ostravští, bratia i sestry. Vedle pípy, co místo piva bez přirážky upouští mému dvojčeti akorát zkurvený pěňáky, postavím moccamaster. Sotva ho zapnu, drcne do mě Petr, co dneska otevírá festival se svou kapelou Xarkov7, a následně zaskakuje na basu ve Scoop, jestli by nebyl hlt kafe.
Moje úloha je jasná, je půl druhé a do večera daleko. Během ódy na Exit Order, které kapela přiznaně vykrádá, a hraje jeden jejich cover, přerve Petr kytarovou strunu, sleduju nejrychlejší výměnu od dob Shanea z Napalm Death, basák Marián děkuje Šťave za dohled u pódia, Slunce je dneska zase zabiják. Ale nemůžu si pomoct. Pokud to jde, stojím v první lajně a škvařící se kůže za doprovodu zběsilých kytarových výpadů je dokonalý soundtrack k pohřbu. Z tolika kapel, co se klukům od Toutatise zachtělo pozvat, prospí místní air guitar šampión dobrovolně jen jednu a vůbec se mu nedivím, areál se s ustupujícím výpekem plní, přestože vybrat vrcholný moment je fakt šichta.
Každá kapela zandala předpis, vzpomenu na nádherně konzistentní Komplex Viny a jak jim to parádně odsýpá, na nečekaně rozjíveného a smějícího se Radka během tříštícího se diktátu Controlled Existence. Jestli jste jako já žili pod kamenem, a že nás teda asi bylo víc, se zatuchlou představou, že Interpunkce je pivní agro, tak jsme se všichni šíleně spletli! Náser od začátku do konce, neskutečně vtipnej xOskarx, co v půlce setu hodil dvě zapálené dýmovnice do davu a „neřekl tolik proslovů jako Banán“. Došlo i na pověstné switcheroo mezi nástroji, druhý koncert, co odehrál s Terminator X, zvedl nad úroveň parádního pévéčka taky teremin, spousta legrace a pořadatel Lišák úřadující v pitu.
Z kategorie kmotrů, co mě vychovali, dorazili dva nezmaři Skulda a Viki, tentokrát jako Prügelknabe, aby ukázali, jak se to dělá na severu a jak strašně umí být pévéčko zábava bez pičovin. Tohle maká vždycky a na všechny stejně, ale pro jistotu si na poslední skladbu přizvali polovinu kapely, co hraje po nich, protože jinak by prý nedostali cesťák. Kdykoliv se rozehrála hymna a viděl jsem mlaďochy utíkat z prudkého kopce k mikrofonu, sevřelo mě totální dojetí. Tohle se dělo opakovaně během ultimátního setu Brünner Todesmarsch, jejichž čerstvá deska Fragging aspiruje na album roku a podle toho vypadal koncert. Co čekáte od kapely, co vyrazí do Vegalité na pivo, aby na poslední chvíli zaskočila za onemocnělé headlinery a rozštípala pódium na třísky?
Jistotu Vole pozvedl ten večer frontman Tomáš Mitura, namísto někdejší neurvalosti jako posedlý předváděl před pódiem taneční kreace a mikrofon mu z rukou škubl jeho jmenovec Vaněk z Kladna, patnáctiletý nezmar, co namísto videoher nebo lelkování vydává zin a obskurní kazety. Italští Golpe vychválení do nebes samozřejmě přiletěli doručit, že stejně důležité jako jejich skvělý set je i všechno okolo. Skulda mi chválil triko Deaf Club a ještěže si ho neoblíknul taky. Bubeník ostrovní disonantní mlátičky Trading Hands měl na sobě merch kolegů z nedávného turné Fuck Money s designem, co jim ukradla hypebeast značka Supreme. Všechno do sebe zapadlo.
Ještě jsem nezažil, aby se namísto anoncované půlnoci přirozeně dohrálo před policejní hodinou. Zoufale sháním cigára, ve stánku s printama mi Divá Bára poradí, že deset minut parkem narazím na dnb akci a někdo mi určitě poradí, kde je otevřená večerka. Cestou tam pochtívá cígo sedm lidí, cestou nazpět od rozjuchaných ještěřáků i vylitejch fakanů v rytmu nejdebilnějších rycht mi jeden chce rozbít hubu, ale cigáro nepotřebuje. Proč má někdo potřebu DOKONALÝ popový hit prohnat rytmem drum’n’bassu a srát tím Boha?
Přemýšlím nad žánrovým průnikem festivalu s afterparty v klubu Moovement a překvapivě nedojde na diskotéky z minulého režimu. Tohle není nový Fluff ani malý Obscene Extreme. Kdo by to byl řekl, v hlavním městě piva, ale jak povídal Skulda: „Tohle je nová Mekka fastcoru!“ A striktní DIY od kluků, co sotva zmaturovali, ho před pár lety vrátilo na mapu a první ročník Toutatis festu byl ultimátním hřebíkem. Zatlučeno!
Filip Peloušek 30.09.2024
Už příprava scény pro finální set v Concert Hall dávala tušit nápor na všechny smysly – fukary na listí, roztrhaná plátna a temné prapory.
Filip Peloušek, Dominik Polívka 29.09.2024
Jak byly první dvě noci pod Veletržákem ve znamení dystopie a pozvolného zániku civilizace, tak sobotní noc posouvá dění do chladné mechanické budoucnosti, kde jsou lidé pouhou vzpomínkou.
Klára Řepková 29.09.2024
Adam Dragun jen občas mezi skladby zařadí proklamace, které mají podtrhnout úzkostlivé vyznění nahrávky o „východoevropské verzi pozdního kapitalismu“.
Dominik Polívka, Jarda Petřík 28.09.2024
Kdo čekal, že program do druhé ranní ryze postávací/posedávací, toho 33EMYBW vyvede z omylu během prvních minut svého frenetického živáku.
Marek Hadrbolec 27.09.2024
Kanadská čtveřice sice několikrát nabídne záchranné lano v podobě melodie nebo silnějšího motivu, nikdo ale nemá vůli se ho chytit a nechat se vytáhnout zpět na světlo.
Dominik Polívka, Kristina Kratochvilová 27.09.2024
Přebíhám rozkopanou silnici k Veletržnímu paláci, který se na další čtyři večery, a brzká rána, stane mnohým druhým domovem. Mám skluz...
Jakub Veselý 27.09.2024
Ďalšie skladby napredujú bez pauzy a dlhé repetičné pasáže nehlásia koniec. Je to jeden celok, ktorý omamuje poslucháčov.
Veronika Tichá 25.09.2024
Z nové desky, na jejíž vydání spustili WWW crowdfundingovou kampaň, úspěšnou po pár dnech, nezaznělo živě nic, nicméně dvojice Anděrových předvedla...
Jarda Petřík 25.09.2024
Jsou to právě tyhle kontakty a propojení napříč AV festivalovou scénou, které v budoucích letech posunou Lunchmeat festival co do prezentovaných projektů výrazně dopředu.
Jarda Petřík 24.09.2024
Po čekání na dostatečně silnou mlhu se rozsvítí intenzivní bílá světla a uprostřed prostoru před projekčním obdélníkem se pozvolna zhmotní postava Katariny Gryvul.