Jakub Šíma | Články / Recenze | 06.10.2015
Když Young Fathers s předchozí deskou Dead vyhráli Mercury Prize, ocenění pro nejlepší britské album roku, byla z toho malá senzace. Až na stejnou cenu nominují White Men Are Black Too, už se nikdo divit nebude. V kapele totiž stále žije to, čím je britská scéna výjimečná. Nesmlouvavost, odvaha a originalita je jen stručný výčet vlastností, které za průlivem La Manche způsobily v posledních dekádách několik hudebních revolucí. A Young Fathers jsou v této tradici pevně ukotveni. Ať už revoluci způsobí, nebo ne.
A když v úvodu desky uslyšíte zašeptání „here is another ticket“, můžete si být jisti, že nejde jen o lístek na hudební jízdu, ale také do nitra duše i mozku mladých mužů z ostrovů. Jen nástupiště je zase o kus dál a neortodoxní boyband sebejistě unikl z dosahu minulých srovnání. Přirovnání k experimentálnímu charakteru Shabazz Palaces nebo Death Grips, ke kterému ještě mohly svádět písně jako Queen Is Dead, už opustilo horizont srozumitelnosti. Kapela s novinkou dovádí svébytné uchopení popu k jeho radikální podobě a skrz vlastní prožitky rovněž k mimořádné naléhavosti. Dunivé kopáky diktují pevný rytmus, přes který se bez ustání přelévá řada melodických rovin, jež se v průběhu tracku, díky použití různých samplů, několikrát promění. Struktura skladeb je tak předem nerozluštitelná a nabízí řadu nečekaných gradací a intenzifikací nálad. Ke slovu i tentokrát přichází řada inspiračních momentů s africkým rodným listem, které se mísí s různorodými zvuky, jako jsou kravské zvonce v Old Rock n Roll nebo hvízdání v John Doe. Vše umocňuje mocný i tklivý trojhlas, ať už zní celý najednou, nebo je rozštěpen mezi jednotlivé členy.
Provokativní je už název desky a obsah jednotlivých tracků si s ním nezadá. Místo aktuálních politických nebo sociálních témat se soustředí na nadčasové otázky, kterým se bez rezignace na vlastní osud nevyhnete. Našeptávají tajemství, ukazují okousané nehty kolektivního svědomí a strkají prsty do dveří konečně započaté spokojenosti. Z nesmlouvavého až zlověstného tónu nepolevují, byť momenty smíření nalezneme i zde.
Na nahrávce je znát překypující kreativita tvůrců, a proto překvapí sevřenost a kompaktnost výsledku. Hluchá místa jsou cizím slovem, jednotlivé písně sešlapují plyn až k podlaze a během poslechu není kdy vydechnout. Nic nevyčnívá, ani nezaostává, a oblíbeným trackem může být kterýkoli z dvanácti zářezů. Young Fathers udrželi vysokou úroveň tvorby, ale deska zároveň mohla vzniknout kdykoli a kdekoli. Přesto je na ni třeba pohlížet jako na další dítě ostrovní originality a nebát se ji zařadit do tradice jmen jako Massive Attack nebo Tricky, kteří svým originálním pohledem dokázali mnohé obrátit vzhůru nohama. A jestliže teď Amerika objevuje grime, můžeme se jen dohadovat, kdy objeví i Young Fathers.
Young Fathers – White Men Are Black Too (Big Dada, 2015)
www.young-fathers.com
Live:
13. 11. 2015 Kabinet Múz, Brno
14. 11. 2015 MeetFactory, Praha
text © magazin Full Moon #50
foto © Katherine Anne Rose (Observer)
Jakub Veselý 21.11.2024
Inšpiráciami sa Templeman netají, na R&B a soulových prvkoch sa podpísala hudba Stevieho Wondera a Princea, indie rock s jemnou psychedéliou pripomínajú Tame Impala alebo MGMT.
Magdalena Fendrychová 11.11.2024
Texty se nezabývají současnými společenskými problémy nebo zásadními citovými zvraty, spíš popisují každodenní situace a fantazie.
Žofie Křížková 05.11.2024
Dvaačtyřicetiminutová stopáž zahrnuje jediný track a ten nabízí ponor do hluboce meditativní lázně neopakovatelných nuancí. Za týden v Praze.
Sára Prostějovská 28.10.2024
Synthpopové Forgive Too Slow vypráví deset krátkých příběhů lásky, jíž autorka v každém z nich nahlíží jinýma očima.
Šimon Žáček 28.10.2024
Druhá série Rodu draka se tak moc věnuje intimním chvílím rodinných členů, až zapomíná na zásadní konflikt. Anebo je to záměr?
Lea Valentová 25.10.2024
Dômyselnú dramaturgickú pavučinu tak organizačný tím pretkal napríklad lokálnymi mýtmi aj ladením nástrojov z mimoeurópskych lokalít.
Michal Berec 05.10.2024
Nosným kameňom je hypnotická repetitívnosť motívov, improvizácia na pomedzí apalačského folku a jazzu, ktorá sa ale môže postupne začať zlievať.
Richard Michalik 31.08.2024
Opäť cez vydavateľstvo Constellation (Godspeed You! Black Emperor, Jerusalem in My Heart) a opäť s rovnakým producentom (Zach Scholes).
Jakub Veselý 30.08.2024
Názov Doomer Music je na mieste a album nám prináša pohľad do sveta, v ktorom sú ľudské emócie potlačené, kde môžeme vidieť len drsnú schránku panelových domov.
David Stoklas 27.08.2024
Final Summer je deska, ze které čiší životní síla a touha něco dělat. A dělat to navzdory příkořím.