trent | Články / Recenze | 05.12.2012
Jsem jedním z těch, kteří přísahají na Fugazi – a o jejich významu nediskutuju. 13 Songs a Argument jsou nezapomenutelné soundtracky mého dospívání, i když jsem nikdy nebyl straight edge. Od zrušeného turné Joe Lallyho na jaře jsem měl v srdci kus prázdného místa, které zaplnila až nová nahrávka skupiny The Evens.
Ian MacKaye (ex-Minor Threat, Fugazi) a jeho družka Amy Farina (ex-The Warmers) si s novou deskou The Odds dávali na čas. Dlouhých šest let, když nepočítám loňský sedmipalec 2 Songs, se čekalo na nový materiál magického dua. Mezitím odehráli spoustu koncertů po celém světě a mimo jiné se jim narodil syn, který je i na fotce přebalu aktuální placky. Zestárli, vždyť „america's angriest teenager“ Ian letos oslavil padesátku (!) Hudebně však navazují přesně tam, kde před šesti lety skončili s albem Get Evens. Už jen proto je The Odds možná jejich nejlepší nahrávkou.
Evens vždycky uměli odzbrojit geniálně jednoduchými, na kost ohlodanými skladbami. Stejně působiví jsou i na letošní novince. MacKayeova barytonová kytara, Amyny pečlivě tepající bicí a jejich sladěné vokály (hlavně když slyším MacKayeův „přes-nosák“, jsem doma) – jednou vypjaté a podruhé našeptávající, dokážou vytvořit víc intenzity a napětí než kdejaká desetičlenná posthardcorová partička s třema kytarama, zdvojenýma bicíma, smyčcema, loutnou a harfou. I přes jednoduchost a skromnost výrazu z muziky sálá fascinující energie a jasné poselství. Stejná energie, kterou miluju právě na Fugazi. MacKay jako angažovaný kazatel a Farina jako lyričtější parťák, který drží protestsongy na uzdě. Jing a jang, v posteli to musí být poezie.
Nevím, čím to, ale Evens zní vyrovnaněji než kdykoliv předtím – vyrovnaněji, ale ne smířeněji. King of Kings je strhující otvírák, jehož ústřední melodie celou třináctiskladbovou kolekci taky uzavírá, ale je nad punk jasnější, že boj ještě neskončil. Šest let je dlouhá doba na to, aby se v podivínském MacKayeovi nahromadilo dost nespokojených hlasů, i když nenabízí pouze nespokojenost. Jeho odkazy na otravné fráze jsou ještě zábavnější a umí okolo nich vystavět skvělý příběh; jako ve skladbě Competing with the Till, kde si šéf baru rozladěný z výstupu kapely konečně uvědomuje, že návštěvníci koncertů platí jeho nájmy, a ironicky tak poukazuje na heslo pořadatelů „Naše publikum je vaše klientela“. Hudebně Evens pokračují ve folkovém tažení ruku v ruce s odhalenými skladbami a úderností. Protentokrát snad ještě více zpřehlednili zvuk a deska působí semknutějším dojmem. Vývoj je patrný, a „zásadovost“ není sprosté slovo. Dobré zprávy z Dischordu. Boj trvá.
The Evens – The Odds (Dischord, 2012)
www.dischord.com/band/evens
Kristina Kratochvilová 25.11.2024
Představu pozlátka tvrdě zadupává do země špinavá realita plná absťáku, démonů, lítosti a vyhasínajících životů Laneganových blízkých.
Šimon Žáček 24.11.2024
Zdánlivě banální příběh Anory skrývá krásy i ošklivosti chybujících lidí ve stále více matoucím světě.
Jakub Veselý 21.11.2024
Inšpiráciami sa Templeman netají, na R&B a soulových prvkoch sa podpísala hudba Stevieho Wondera a Princea, indie rock s jemnou psychedéliou pripomínajú Tame Impala alebo MGMT.
Magdalena Fendrychová 11.11.2024
Texty se nezabývají současnými společenskými problémy nebo zásadními citovými zvraty, spíš popisují každodenní situace a fantazie.
Žofie Křížková 05.11.2024
Dvaačtyřicetiminutová stopáž zahrnuje jediný track a ten nabízí ponor do hluboce meditativní lázně neopakovatelných nuancí. Za týden v Praze.
Sára Prostějovská 28.10.2024
Synthpopové Forgive Too Slow vypráví deset krátkých příběhů lásky, jíž autorka v každém z nich nahlíží jinýma očima.
Šimon Žáček 28.10.2024
Druhá série Rodu draka se tak moc věnuje intimním chvílím rodinných členů, až zapomíná na zásadní konflikt. Anebo je to záměr?
Lea Valentová 25.10.2024
Dômyselnú dramaturgickú pavučinu tak organizačný tím pretkal napríklad lokálnymi mýtmi aj ladením nástrojov z mimoeurópskych lokalít.
Michal Berec 05.10.2024
Nosným kameňom je hypnotická repetitívnosť motívov, improvizácia na pomedzí apalačského folku a jazzu, ktorá sa ale môže postupne začať zlievať.
Richard Michalik 31.08.2024
Opäť cez vydavateľstvo Constellation (Godspeed You! Black Emperor, Jerusalem in My Heart) a opäť s rovnakým producentom (Zach Scholes).