Fascinující dialogy tria Omera Kleina

Když před šesti lety napsal Andrew Gilbert z Jazztimes.com článek „o slibných muzikantech ze země zaslíbené“, nemohli jste než horlivě přikyvovat hlavou. Izrael je skutečně líhní až extrémně talentované jazzové mládeže, paradoxem je, že ještě relativně nedávno neměl o izraelském jazzu nikdo ani tušení.

Jejich osudy jsou téměř jako přes kopírák. Pubertální mladíčci bravurně ovládající pokud možno hned několik nástrojů, vyzrálí improvizátoři, kteří co nejdříve zamíří do Spojených států, ideálně rovnou do New Yorku. Studenti prestižních hudebních škol si vypomáhají vzájemnými hostováními, drží pospolu, aby se zanedlouho vyšvihli na hudební vrchol. Jména basistů Avishaie Cohena, Omera Avitala nebo perkusisty Zohara Fresca patří už ke „starší“ generaci. Sám Cohen má na vyhledávání nos, světu představil pianisty Shaie Maestra a Nitaie Hershkovitse, v minulosti hrál s dnes čtyřiadvacetiletým bubeníkem Amirem Breslerem, v současnosti spolupracuje s ani ne dvacetiletým Ofrim Nehemyou.

Hned v sousedním Německu má základnu jeden z nejnadanějších klavíristů - Omer Klein. Ve svých dvaatřiceti má na kontě pět sólových alb, turné po celém světě, jazzoví kritici opěvují jeho tvorbu slovy „okouzlující, ohromující, bez hranic“, hovoří se o něm jako o jednom z „nejúchvatnějších izraelských umělců poslední doby“.

Rodák z izraelské Netanji začal hrát a komponovat v sedmi letech, chodil na uznávanou střední hudební školu Thelma-Yellin a roku 2003 spoluzaložil projekt Mura, ztvárňující texty izraelských básníků. Později studoval New England Conservatory v Bostonu, kde mu byl učitelem Danilo Perez, později pokračoval v New Yorku u Freda Hersche. V novém bydlišti zaznamenal úspěch se svými hravými, izraelskými i arabskými rytmy inspirovanými kompozicemi. Vystupoval v prestižních klubech jako Blue Note, Fat Cat či Jazz at Lincoln Centre, většinou po boku spoluhráče a kamaráda Avitala. Od roku 2007 vydal Klein pětici desek – Duet, Introducing Omer Klein, Heart Beats, Rockets on the Balcony (kterou mimochodem produkoval John Zorn), zatím posledním počinem je vychvalovaná To the Unknown. A v současné době je mu působištěm Düsseldorf, kde začal skládat hudbu pro tamější významnou divadelní scénu Schauspielhaus. V Praze zaujal svým klavírním recitálem už vloni na podzim, nyní se vrátil zpět s triem, které kromě něj tvoří basista Haggai Cohen-Milo a zmiňovaný Amir Bresler, který po čtyřech letech nahradil bubeníka Ziva Ravitze.

Trojice zaplnila podzemí klubu Jazz Time do posledního místečka, začalo se bez průtahů a rovnou novou, bezejmennou skladbou. Značná část koncertu patřila albu To the Unknown. Fear of Heights i taneční Bliss střídal jazzový standard Kurta Weilla Speak Slow. Bylo až voyeursky fascinující pozorovat lehkoprstý dialog mezi dlouholetými spoluhráči Cohenem-Milem a Kleinem, zatímco Bresler spíše jemně přitakával, aby se později předvedl v sólech. Starší kus Espana udivoval úchvatnou gradací, po pauze se dostalo na ochutnávku budoucí nahrávky prostřednictvím kousků Nigun či Fearless Friday. Klein se při komplikacích s klavírem předvedl nejen jako dokonalý hráč, ale i bavič a glosátor.

Nebylo co vytknout. Omer Klein Triu to dohromady funguje skvěle, a pokud dokáže chystaná deska předat posluchačům energii živého hraní alespoň zčásti, bude se nepochybně jednat o jeden z jazzových počinů roku.