prof. Neutrino | Články / Recenze | 24.11.2015
Zdá se, že Francesca Belmonte se stala novou Trickyho famme fatal a přebrala tak výsadní postavení po jeho někdejší dvorní zpěvačce Martině Topley-Bird (z dob přelomového triphopového majstrštyku Maxinquaye). Tricky si konečně sehnal o generaci mladší družku a kromě hostování na svých řadových deskách ji letos také produkoval sólové album Anima na svém labelu. Anima je v jungiánské psychologii terminus technicus pro archetyp Ženy projektující se v našem podvědomí jako ideálního pravzor ženství a komplementární prvek mužského elementu.
Poprvé se Francesca zjevila na Trickyho albu Mixed Race z roku 2010, na dalším False Idol už přispěla svým hlasovým potenciálem hned devíti zápichy, a když se objevila i na loňské introspektivní desce Adrian Thaws, bylo jasné, že už to není jen tak náhodou. Předtím Tricky "používal" různé vokalistky jak na běžícím pásu a sám se stáhl do pozadí. I na desce Anima působí "jen" v roli producenta, ale zřejmě i mentora a kormidelníka projektu. Jeho typický sound je signifikantní a vytváří zvukový spektákl celé nahrávky. Spolu s Franceskou se pouští do modernistických kliček směrem k dubstepu či sonickým experimentům, aby se oklikou vrátili až k bluesovým kořenům a retro funky zvuku. V Keep Moving si zahostoval queer raper Mykki Blanco, ale dokonalou tečkou je klipová Are You – pohrává se s kontrasty černé a bílé, hadím zaklínáním a záhadnou maskou z drahých kamenů na obličeji nahé tanečnice.
Francesca Belmonte není kopií Martiny Topley-Bird, ale svébytnou zpěvačkou beze snahy být pouhým ušmudlaným plagiátem. Nicméně srovnání je nabíledni. Martina nám emotivně nakřáplým hlasem šeptávala do ucha Trickyho pošmourné zvěsti a zvrhlosti, Franceska je spíše typ éterické divy s křišťálově čistým vokálem, která pluje více ve výškách a možná i po povrchu. Ale dokáže pohladit, stejně jako usadit na zadek. Pro začátek to není vůbec špatné. Naopak.
Francesca Belmonte – Anima (False Idol, 2015)
www.francescabelmonte.co.uk
Jakub Veselý 21.11.2024
Inšpiráciami sa Templeman netají, na R&B a soulových prvkoch sa podpísala hudba Stevieho Wondera a Princea, indie rock s jemnou psychedéliou pripomínajú Tame Impala alebo MGMT.
Magdalena Fendrychová 11.11.2024
Texty se nezabývají současnými společenskými problémy nebo zásadními citovými zvraty, spíš popisují každodenní situace a fantazie.
Žofie Křížková 05.11.2024
Dvaačtyřicetiminutová stopáž zahrnuje jediný track a ten nabízí ponor do hluboce meditativní lázně neopakovatelných nuancí. Za týden v Praze.
Sára Prostějovská 28.10.2024
Synthpopové Forgive Too Slow vypráví deset krátkých příběhů lásky, jíž autorka v každém z nich nahlíží jinýma očima.
Šimon Žáček 28.10.2024
Druhá série Rodu draka se tak moc věnuje intimním chvílím rodinných členů, až zapomíná na zásadní konflikt. Anebo je to záměr?
Lea Valentová 25.10.2024
Dômyselnú dramaturgickú pavučinu tak organizačný tím pretkal napríklad lokálnymi mýtmi aj ladením nástrojov z mimoeurópskych lokalít.
Michal Berec 05.10.2024
Nosným kameňom je hypnotická repetitívnosť motívov, improvizácia na pomedzí apalačského folku a jazzu, ktorá sa ale môže postupne začať zlievať.
Richard Michalik 31.08.2024
Opäť cez vydavateľstvo Constellation (Godspeed You! Black Emperor, Jerusalem in My Heart) a opäť s rovnakým producentom (Zach Scholes).
Jakub Veselý 30.08.2024
Názov Doomer Music je na mieste a album nám prináša pohľad do sveta, v ktorom sú ľudské emócie potlačené, kde môžeme vidieť len drsnú schránku panelových domov.
David Stoklas 27.08.2024
Final Summer je deska, ze které čiší životní síla a touha něco dělat. A dělat to navzdory příkořím.