Full Moon Stage 2019: Shilpa Ray

Energická americká zpěvačka s bengálskými kořeny a nakřáplým hlasem, který vám roztrhne srdce v půli. Holka od rány, co se nebojí zfackovat opilce ve vchodu špinavého newyorského baru a návštěvníky svých koncertů vítá třeba i přáním, že alespoň jeden z nich odejde domů pobouřen. Odžitá autentická výpověď z pozice za minimální mzdu. Nadrzlé charisma. To všechno je Shilpa Ray.

Začátky s tříčlennou kapelou Beat the Devil stály na kombinaci punk rocku s indickými hudebními postupy a krátce po vydání debutu roku 2006 se kapela rozpadla. Shilpa pak poskládala doprovodnou kapelu svérázně pokřtěnou Her Happy Hookers. V období mezi lety 2009 a 2012 začaly přicházet oslavné recenze na obě desky A Fish Hook an Open Eyes i Teenage and Torture, vydané nezávislým labelem Knitting Factory. Nešetřilo se srovnáváním s legendami éry slavného klubu CBGB a adorací osobitého hlasu zpěvačky. „Písně Shilpy Ray spojují garážový rock raných Blondie s psychobilly dusotem a krvežíznivou představivostí The Cramps a gotickou burleskou The Dresden Dolls,” psalo se tehdy, zatím jen v souhrnných soupiskách nadějných talentů.

Průlom měl teprve přijít. Sám Nick Cave vyhledal Shilpu Ray v obchodu s módou, kde tehdy pracovala, a přišel jí vysmeknout poklonu a nabídnout spolupráci. Bylo z toho první skutečně sólové EP It's All Self Fellatio, vydané u příležitosti turné s The Bad Seeds (i s pražskou podzimní zastávkou roku 2013). Plným halám vyhrávala nebojácně sama, bez kapely v zádech, jen s harmoniem, pozornost publika dokázala získat i tak. Album Last Year's Savage (2014) je postaveno na souhře harmonia se steel kytarou, nezvyklá instrumentace nutí k pozornějšímu poslechu. Divočinu nahradily chytré, podezřele hitové aranže.

„Shilpa je ne snad přímo optimistická, ale určitě méně depresivní, sarkasticky vtipná, dojemná a nemilosrdně mířící do černého při popisu často syrové reality nočního života, který odpozorovala během nekonečných nočních šicht door girl, chcete-li vyhazovačky, v proslulém baru Pianos. To vše je podáno jako pocta labyrintu hudebních stylů patřících k New Yorku jako černá káva k první ranní cigaretě. Zapomeňte na indické harmonium z předchozích desek. Ray nikdy nešlo snadno zaškatulkovat a její tvorba se nespoutaně přelévala z kategorie punk do blues, indie či punk rocku,” psal Full Moon v recenzi na její zatím poslední album Door Girl. Prořízlou pusou zpěvačky, co by radši odříkala abecedu, než aby ustoupila bigotnosti: „Dneska může být feministkou i roztleskávačka na střední škole. Podle mě nastanou určité změny, ale nebudou tak drastické, už jen z toho důvodu, že ženy mají ze své podstaty k silovým řešením odpor. A jasně, ještě dlouho nebudeme mít v USA prezidentku. Lidi v Americe fakt nemají rádi ženy.”