redakce | Články / Profily | 11.04.2019
O rozhodně nejtvrdší koncert letošního festivalového programu se postarají američtí Uniform. Skoro až metalová temnota poháněná těžkotonážním tepem industrialu do kulis Vítkovic padne. Tohle ale rozhodně není další revival Coil ani Ministry, byť znatelná inspirace Godflesh byla samotnou kapelou několikrát přiznaná. „Když jsme skládali naše poslední album, poslouchali jsme hodně black metalu, a tak jsme chtěli složit blackmetalovou skladbu ve stylu Godflesh. Jednoho dne donesl Ben the Walk a vyrazil mi dech!“ říká zpěvák Michael. Uniform dal někdejší člen York Factory Complaint v roce 2013 dohromady se svým dlouholetým přítelem Benem Greenbergem (The Men). Tehdy jim došlo, že nezávisle na sobě hudebně dospěli do stejného stádia a chtějí sdílet intimno jen ve dvou.
Ve dvojici začali tvořit hudbu sžíravým kytarovým skřípotem postaveným na nekompromisním hromobití automatických bicích a s punkovou zběsilostí vdechli život debutu Perfect World z roku 2015 a o dva roky později i jeho následníkovi Wake in Fright. Jejich pronikavé vystupování a pochmurná, evokativní atmosféra přilákala zástupy posluchačů, mimo jiné i Davida Lynche, který se rozhodl dvě z jejich skladeb Tabloid a Habit rozeznít v poslední sérii svého majstrštyku Twin Peaks. I samotný John Carpenter, legendární hororový režisér, jim k remixu svěřil svoji skladbu Vortex, zaujali také experimentální zlosyny The Body a loni s kapelou spolupracovali na kolaborativním albu Mental Wounds Not Healing.
Hranice brutality byly prolomeny. Na své poslední, třetí desce The Long Walk (pojmenované podle románu Stephena Kinga) se Uniform rozrostli a přizvali si jednoho z nejvšestrannějších a nejtalentovanějších bubeníků Grega Foxe (člen noiserockových Guardian Alien a blackmetalové ikony Liturgy). Album vydal vyhlášený label Sacred Bones a v nejednom souhrnném žebříčku (za všechny jmenujme ten od hudební platformy Bandcamp) se objevilo mezi nejlepšími deskami loňského roku. Do toho svého ji zařadil i Ryan Mahan, basák kapely Algiers, která je zodpovědná za jedno z nejsilnějších vystoupení loňského ročníku Colours of Ostrava. Jejich chystanou desku momentálně neprodukuje nikdo jiný než právě Ben Greenberg z Uniform.
Tohle není příjemná hudba na poslech, protože ani náš svět není zdaleka příjemný k životu. Ale skrze pudové emoce, hlučnost a těžkotonážní riffy se snaží napojit na posluchače a vyprovokovat kritický dialog či inspirovat ke katarzi.
Uniform
fb interpreta
Živě:
Colours of Ostrava 2019
17. – 20. 7. 2019 12:00
Areál Dolní Vítkovice, Ostrava
fb událost
Foto © Ebru Yildiz
Jan Krejča 05.08.2024
Nepotlačovat emoce, touhy, ani chuť po zvukové dekonstrukci. Ve středu společně s Lakoon v Bike_Jesus.
Jiří Moravčík 08.07.2024
Tak jak ho podle něho Pánbůh umístil do nepatřičného těla, je mu těsné i flamenco a než by se jeho pravidly nechal omezovat, identifikuje se jako ex-flamenco. Letos na Colour…
Jan Krejča 29.06.2024
Každá osobnost bývá potomkem svého díla, každá osobnost bývá poměřována silou charizmatu. Ne každá však dosáhne ideální kumulace zkušenosti, přehledu a nadčasového přístupu v pozdějším věku.
redakce 22.03.2024
Hutné a pestré taneční rytmy doplňuje industriální produkce i jasně psychedelické poselství, daleko nejsou karibští experimentátoři a rukodělná elektronika Nyege Nyege.
redakce 21.03.2024
Projekt, za kterým stojí někdejší srbský kulturní publicista, bývalý člen noiserockové kapely Klopka za pionira a dua Pamba Vladimir Lenhart.
redakce 20.03.2024
Její rýmy vždy krájející správný beat s precizností skalpelu jsou jedním z nejvýraznějších exportních produktů Hakuna Kulala po boku dalších raperek jako MC Yallah.
redakce 20.03.2024
Pětice pokračuje v ADHD produkci scény okolo klubu Windmill (Black Midi, Squid), tamní kapely se nerozpakují mixovat téměř cokoli, co projde kolem nich.
redakce 19.03.2024
Fenomén anatolské psychedelie pronikl do širších kruhů před více než dekádou, skupiny jako Baba Zula jej prosadily mezi hudební fajnšmekry.
redakce 18.03.2024
Jejich improvizovaný, konfrontační způsob hraní v propojení s mluveným slovem je zbaven jakékoliv abstrakce a místo toho volí formu jasného, ritualistického apelu plného hněvu.
redakce 18.03.2024
Za jemnými elementy R&B, jazzu a neosoulu nasátými něžností a křehkostí na míru Lauryn Hill se skrývá prosté motto „be free. be kind“.