fullmoonstage2017_colours: Xylouris White

Full Moon Stage na festivalu Colours of Ostrava oznamuje další jméno pro letošní rok, po belgických Warhaus a filadelfských Ron Gallo tu máme pekelnou dvojici Xylouris White.

O tom, co mají společného Kréta a Melbourn, můžeme leda žertovat, nicméně vzdálené zeměpisné body nyní spojuje souznění vynikajícího bubeníka Jima Whitea (Dirty Three, Bill Callahan nebo Cat Power) s loutnistou Giorgiosem Xylourisem. Spojení dokonale přirozené a vzájemně se obohacující, vždyť krétskému (řeckému, chcete-li) folklóru nakažení jazzem, punkem a alternativou vyloženě sluší a výsledný amalgám je náramně přitažlivý. Oba hudebníci se s ničím moc nemažou, v názvu projektu jednoduše spojili svá příjmení. O výjimečnosti koncertů Xylouris White se mluvilo dlouho předtím, než vydali album Goats (2014), mezi velké fanoušky dvojice se počítají Nick Cave, Bonnie Prince Billy nebo Michael Gira, s jehož Swans odehráli Xylouris White hned několik turné, podobně jako třeba s Godspeed You! Black Emperor.

„Jim White občas přistoupí na pohanskou notu svého kolegy a perkuse rozezní v rozkošnických tribal cyklech, jindy zase Xylourisovy kudrlinky přitvrdí přímým rockovým rytmem. Bubnuje podle svého naturelu velice střídmě a díky tomu je nahrávka vzdušná a prostorná, loutnové vyhrávky chvílemi rozkvétají až jazzovým feelingem. V některých momentech si logicky připomeneme Dirty Three, jindy zase world-jazzové experimenty labelu ECM,“ píše se v recenzi na debutové album Goats v magazínu Full Moon. Spojení Giorgiose Xylourise a Jima Whitea není instantní umělou vazbou nebo snad marketingovým plánem. Oba dva pojí dlouholeté přátelství, znali se dokonce ještě předtím, než Jim White spolu s Warrenem Ellisem a Mickem Turnerem založil slavné Dirty Three, se kterými rodinný orchestr Xylouris Ensemble občas koncertoval. White také doprovázel Xylourisova otce, legendu krétské hudby vystupující pod jménem Psarandonis.

Dva staří kozlové toho mají společného více než dost, navíc podle jejich druhého alba Black Peak to vypadá, že společným hraním se jejich vzájemný vztah ještě prohloubil. Novinka na debut v mnohém navazuje, zároveň je přísnější a intenzivnější. Full Moon o albu, které se objevilo v mnoha výročních žebříčcích za loňský rok, napsal: „Xylouris se mazlí s každým tónem, hraje střídmě a účelně. White to kvituje, v některých momentech ustupuje do pozadí až na samou hranici slyšitelnosti, jindy zase epičtěji založeného kolegu svou rytmickou kaskádou přehrává. Pohansky spletité vokální melodie podtrhují výlučnost a kouzlo pevného spojení; letmé setkání dvou starých přátel, kteří na sebe tak trochu zbyli, vedlo k založení kultu, který stvrdila nejenom odlišná runa na obalu nové nahrávky.“ Vystoupení dvojice Xylouris White bude výjimečným rituálem.